Mlle

Zase další asociální vyšetřovatelé a všichni zúčastnění žijící jako největší hipíci uprostřed tun retro vybavení po maminkách a tetičkách z paneláků – docela by mě zajímalo, jak se vůbec na všechny tyto detektivky daří shánět neustále takové obří množství umakartu, špinavých tapet, tlačítkových telefonů, šanonů, starých rozvodů a retro konvic se spirálou – vše řádně ohmatané a „shabby“ ;) – filmové archivy budou asi pěkně nechutné místo :) V seriálech je to ale už trapné. Tím spíš, když tento repetitivní styl charakterů i zařízení není doprovázen dostatečně zajímavým dějem a zápletkami. Únavné, zdlouhavé, zbytečné… Bez šťávy, tahu na branku a postav, kterým by divák rád fandil. Herci klasicky dobří, ale nezachrání to. Tak aspoň jim jedna hvězdička…

Překvapivě povedený film o vzpouře ve vězení v Leopoldově v roce 1990, o prohnilosti polistopadových politiků a o lidské povaze vůbec s přesahem, který u „revoluce“ v roce 1989 rozhodně nekončí. Bere karty z rukou všem, kdo svět rádi černo-bílý. Mezi unylými sladkobolně-melancholickými vzpomínkami na dobu totality v ČR, k níž se filmoví tvůrci rádi vracejí, ční jako ojedinělý maják kvality nejen pro svou možná spíš sekundární snahu o realismus a objektivitu, ale také pro perfektní a profesionální zpracování, ve kterém asi nenajdeme chybičku v režii, kameře, produkci, herectví všech zúčastněných i akčním spádu, když dojde na vzpouru samotnou. Určitě jde o jeden z nejlepších polistopadých českých filmů. V záplavě nevydařených a sobě si tolik podobných pokusů české filmové reflexe tohoto období téma už možná tolik nepřitáhne pozornost, a tak film zatím zůstává lehce opomenut. Byla by škoda, aby to tak zůstalo i do budoucna.

Filmařsky po všech stránkách precizní provedení otřesného hamburského případu „kyselinového vraha“ Lutze Reinstroma na odpudivosti jeho činů nic neubírá. Seriál je úspěšným příkladem rozdílu mezi skloubením divácké atraktivity s odpornými reáliemi při zachování dokumentární věrnosti a na druhé straně patologickou myslí režisérů, kteří do jiných děl vrství hromadu smyšlených deviantních zápletek, puzeni vlastní zvrácenou myslí a nutkáním stůj co stůj se právě o ni se světem podělit. Tento sympatický rozdíl udržuje seriál v mezích sledovatelnosti, kdy perverze hlavního hrdinu sice brilantně charakterizuje, ale ze scén neční, aby uchvacovala a oslňovala, a objevuje se jen tam, kde je nezbytná. Nechce se mi úplně věřit tomu, že byla německá policie v osmdesátých letech v tak tragickém stavu, jak se v seriálu dozvídáme, domnívám se, že jde o drobnou woke hyperbolu poplatnou aktuálním tenzím. Osmdesátky jsou ovšem v seriálu vykresleny nemilosrdně takové, jaké skutečně byly. Bylo to období vzepětí sexuální patologie, úchylů, zneužívání a bossingu se sexuálním i genderovým podtextem – to vše jako svébytná reakce na postupné uvolňování mravů pokračující od konce druhé světové války a především na celosvětovou normalizaci „sexuální revoluce“ let šedesátých, která se o desetiletí později protnula s narůstajícím blahobytem a na tomto zcela novém společenském pozadí vyžadovala nové definice vztahů mezi muži a ženami. Nekontrolovaná morální dekadence sedmdesátých i osmdesátých let, která bohužel tolik přála patologickým povahám, se ilustrativně odráží v dobové módě, již seriál také věrně zachytil. Hlavní hrdina nám tak může být i díky svému stylingu odporný zcela bytostně.

Relativně ucházející vzpomínka na doby, kdy okolí Vězeňské v Praze lemovaly obchůdky a vinárničky, do kterých se chodilo na kafe, jídlo nebo víno. A to „se chodilo“ se týkalo místních lidí, kteří zde opravdu, světě zboř se, bydleli. Dlouho po revoluci to ovšem nevydrželo, stejně jako konverzačky, které bylo možno odehrát v interiérech, a stejně, prosty trapné lacinosti, udržely divákovu pozornost na jisté, byť většinou průměrné úrovni, až do konce. Vydržet se dá dokonce i typicky falešná Havlová, tehdy ještě Veškrnová, ač je zde velmi přirozená, a tedy je to s tou výdrží dost na hraně… ;)

Neobvyklý dokument o varšavském ghettu, který ho zasazuje doslova a do písmene do současného kontextu. S několika z 10 % těch, kteří ghetto přežili, se vracíme na místa jejich utrpení, která se změnila tak jako v žádném jiném evropském městě. V dokumentu byly odvysílány do té doby nepublikované historické záběry. Kromě několika zajímavých podrobností o přeměně spáleného města a přiblížení konkrétních osudů přeživších je dokument příjemným setkáním s vyspělou polskou intelektuální elitou.

Dobová klasika. Zestárla, ale pořád se občas upřímně zasměji :)

Znám především díky Felixu Holzmannovi. Nezapomenutelná scénka :) Na film jsem si počkala pěkných pár desetiletí a jak vidno, o nic jsem nepřišla. Dost ubohá úroveň, přibližně jako o něco mladší čeští Bakaláři. Plýtvání hereckým talentem… Dokumentace tehdejší Neapole nebo milánského předměstí bohatě předčí narativní kvality filmu.

Legitimní dno české seriálové tvorby korunované neumětelstvím snad úplně všech zúčastněných (paní Bydžovská jako jediná výjimka promine – že si musí vydělávat, chápu). Nevím, co bych měla vypíchnout víc. Neherečku Bokovou, kameru v rukou epileptika, schematismus překotně odrecitovaných dialogů nebo režii jak ze školního videa… Asi Voyo špatně platí, tak se to snažili mít všichni hlavně rychle z krku.

Dobře rozdané karty přijdou vniveč nepovedeným koncem. Herecké výkony jsou tu ale rozhodně dobré. Slabší průměr.

Špatný vtip. Varování – film se padre Piovi věnuje jen velmi z povzdálí. Nepovedená snaha o vypořádání se s poválečným historickým pozadím. Nebo čím vlastně.