German Crime Story: Gefesselt

Filmařsky po všech stránkách precizní provedení otřesného hamburského případu „kyselinového vraha“ Lutze Reinstroma na odpudivosti jeho činů nic neubírá. Seriál je úspěšným příkladem rozdílu mezi skloubením divácké atraktivity s odpornými reáliemi při zachování dokumentární věrnosti a na druhé straně patologickou myslí režisérů, kteří do jiných děl vrství hromadu smyšlených deviantních zápletek, puzeni vlastní zvrácenou myslí a nutkáním stůj co stůj se právě o ni se světem podělit. Tento sympatický rozdíl udržuje seriál v mezích sledovatelnosti, kdy perverze hlavního hrdinu sice brilantně charakterizuje, ale ze scén neční, aby uchvacovala a oslňovala, a objevuje se jen tam, kde je nezbytná. Nechce se mi úplně věřit tomu, že byla německá policie v osmdesátých letech v tak tragickém stavu, jak se v seriálu dozvídáme, domnívám se, že jde o drobnou woke hyperbolu poplatnou aktuálním tenzím. Osmdesátky jsou ovšem v seriálu vykresleny nemilosrdně takové, jaké skutečně byly. Bylo to období vzepětí sexuální patologie, úchylů, zneužívání a bossingu se sexuálním i genderovým podtextem – to vše jako svébytná reakce na postupné uvolňování mravů pokračující od konce druhé světové války a především na celosvětovou normalizaci „sexuální revoluce“ let šedesátých, která se o desetiletí později protnula s narůstajícím blahobytem a na tomto zcela novém společenském pozadí vyžadovala nové definice vztahů mezi muži a ženami. Nekontrolovaná morální dekadence sedmdesátých i osmdesátých let, která bohužel tolik přála patologickým povahám, se ilustrativně odráží v dobové módě, již seriál také věrně zachytil. Hlavní hrdina nám tak může být i díky svému stylingu odporný zcela bytostně. (26.08.2023)