Včera, dnes a zajtra

Celkem sranda, Mastroianni je vtipný (hlavně umí být krásně otrávený), Lorenová je krásná, tu a tam je to prošpikováno nějakou tou kritikou bohatých a zkažených a moc jsem nepochopil, jestli ty tři povídky pojí dohromady nějaká myšlenka nebo co, spíš si myslím že ne a že jsou k sobě dány (ty povídky) hlavně proto, abychom se dostatečně nabažili hlavních představitelů (nemám nic proti). (15.04.2009)

Manželka, milenka a žena ľahkých mravov a vo všetkom je Sophia výborná ... a krásna. Maro, pojďme se milovat tady, to bude božské. Všecko zhasneme a necháme svítit jenom ledničku. Podívej, jak je to krásné osvětlení, tak intímní  ... a takýchto periel je tretia poviedka plná. Mimochodom, tá ma bavila najviac. (20.09.2023)

Paradoxně když slyším Včera, dnes a zítra, tak se mi nejdřív vybaví Iva Janžurová coby pokladní v kině a Felix Holzmann (Já nevím, vona mi porád říká kdy to hrajou, ale neřekne có). Mám hrozně ráda povídkové filmy, zvláště pak italské a zvláště, pokud jsou tam mí oblíbenci Sofia Loren a Marcello Mastroianni. Lorenová je nádherný živel, neznám žádnou takovou herečku, je jako ohňostroj. Proto se mi taky líbila i prostřední povídka, protože ji ukázala jako chladnou "dámu". Ale lepší je, když srší. No a Marcello je s ní vždycky tak roztomilý, jak je úplně v její moci a jak se mu to líbí. Aspoň teda v první a třetí povídce, ale i v Manželství po italsku. Jak se zmítá mezi tou touhou být správným macho Italským chlapem, co si z ženských nic nedělá a musí mít babu pod kontrolou a mezi touhou schoulit se v náručí a pod pantoflem někoho jako je Sophia. Zejména v této oblasti má nevídanou škálu roztomile přitroublých výrazů, která vyvrcholí při striptýzu. (12.01.2010)

Co si budeme povídat, Sophia Loren je prostě živel a italský temperament z ní přímo sálá na míle daleko. Nejvíce se mi líbila v prvním příběhu, kde hrála trhovkyni prodávající pašované cigarety. Druhý příběh byl celkem o ničem. Třetí byl lepší než ten druhý. Tady hrála římskou prostitutku, kvůli které mladičký student kněžského semináře málem nedokončil studia. Vůbec se mu nedivím. Ale abych nepěla jen samou chválu na Sophii Loren, i když ta si ji samozřejmě zaslouží, tak musím zmínit i jejího kolegu Marcella Mastroianniho, ten se totiž moc pěkně předvedl a měl na příbězích taky lví podíl. (31.10.2008)

Hodnotit povídkové filmy je problematické. Některé působí celistvě (Knoflíkáři), jiné jsou každý pes jiná ves (Čtyři pokoje) a řešením je asi hodnotit každou povídku jednotlivě. Ovšem u tohoto filmu neváhám hodnotit všechny stejně, třemi hvězdičkami. Není to horší nebo lepší, ani místy. Je to prostě průměr. 50% (11.04.2003)