Mlle

Tisící padesátý šestý pseudohoror ve stylu úleků ze sedmdesátých let. Pro teenagery asi dobré… Ale jinak je to neuvěřitelně tuctové opakování již stokrát viděného. Pochopitelně s röyksopp-like hudbou doprovázející všechny ty dlouhé nicneříkající pohledy do ústraní a „tajemná“ očekávání… Ztráta času.

Výborný seriál, u kterého oceňuji kromě hodnotného souboru informací podávaného velmi příjemnou formou i to, že nám zde varhaníci nástroje rovnou představí, takže je můžeme slyšet a udělat si vlastní názor na to, zda jsou nejslavnější varhany nejslavnější oprávněně, a podobně.

Díl je téměř na odpad – informace absolutně nula. Půlhodina dojmologie, kterou všichni známe – jak to bylo hrozné, že byla akce proti klášterům (opravdu jen tato informace, že akce proběhla a že ji vedl Husák!), že byly ženy statečnější než muži, že byli zatýkaní kněží a biskupové a že byla padesátá leta drastická… Hmmm, tak to jsme opravdu netušili! Takových zajímavých podrobností v životech jednotlivých perzekuovaných kněží i dalších církevních osobností, a tady nepadne jméno ani jediného statečného vytrvalce, jediného dolu nebo sběrného tábora, kam byli odváděni a kde mnozí žili a nezlomně pracovali dlouhé roky, natož jejich konkrétní přínos. Hanba tvůrcům! Nemluvě o příšerné, naprosto nevhodné hudbě. Jednu hvězdu dávám za dobové záběry, které by dokázalo seřadit dohromady  i dítě, ale samozřejmě bez ohledu na to svou hodnotu mají.

Pokaždé, když tento film znovu vidím, utvrdím se v přesvědčení, že je to nejlepší „český“ porevoluční film. Nic hlubšího a skutečnějšího nebylo od té doby natočeno. Morálka, vina, dobro, zlo a všechno, co to vytváří v mezilidských vztazích, nikdy nebylo ve filmu představeno tak výrazně, lidsky a realisticky zároveň. V neopakovatelném, dechberoucím provedení.

Otřesný vývar toho, čím tento skvělý seriál byl na začátku, končí pohřbem spravedlnosti, na kterém všichni tančí. Tvůrci a sponzoři by udělali lépe, kdyby tyto věčné seriály donekonečna nenatahovali. Snad nikdy to ještě nebylo ku prospěchu díla.

Tak bohužel. Zajímavé špionážní nebo etické drama se z příběhu o zbytečném člověku nevyklubalo. Takže nějak nechápu PROČ. Proč natočit film o bezpáteřním hajzlíkovi, se kterým je od začátku do konce jen samá nuda? Proč se tvářit, že je to něco jako „dokument“ o sedmdesátých letech? Ne, toto opravdu není „výpověď o době“, tímto způsobem žilo 5 % lidí. I proto si nejspíš pan režisér myslel, že bude postava zajímavá. Jenže nuda zkrátka zajímavá není, ať je sebevulgárnější a sebevychcanější. A tak – proč ztrácet něčím takovým čas? To by snad byla užitečnější či zábavnější rozprava v poslanecké sněmovně, a to je hodně nízká laťka :)))

Tisícerá obdoba tématu „těžký život mezi Američany“. Průměrně kultivovaný Evropan se mezi takovým tím typizovaným průměrem brzy zblázní. Moc jim to nemyslí, jejich životy jsou všechny stejně nudné, žijí materialisticky a materialistické jsou i jejich cíle. A tak je jistě velkým překvapením, že jejich životy nejsou naplněné ;) Nuda, která nic nepřináší. Většina postav je navíc nesnesitelně nesympatická (nejvíc asi sekretářka a dcera s kamarádkou). Nedivím se, že když někdo zažívá takhle nudný život, chodí aspoň k psychiatrovi s domněním, že se to „všechno nějak změní“ a vymýšlí si  „problémy“. Řešení to asi úplně nebude, což… A komedie? Nezasmála jsem se ani jednou.

Proč právě tihle lidé (tvůrci, herci) určují vkus diváků pohádek? A co se asi takovým lidem líbí? Proč nepracují někde v kanceláři nebo u soustruhu? Proč zrovna oni tvoří pohádky pro děti?

Jakožto pamětník kulturních rozdílů mezi národy z doby před dovršenou globalizací v 21. století a jakožto člověk vychovávaný ve frankofilii nemůžu jinak než ocenit tyto filmově úžasně zpracované podrobnosti slavného a pradávného střetu civilizačních rozdílů mezi Francií a Británií – námět neustálého popichování, důvod vyvyšování vlastních odlišností, jakkoli bizarních, nesnášenlivost vůči mátové omáčce a jiným stejně stěžejním národním pilířům – v těchto případech nejen proto, že jsou cizí ;) – ale také příčinu nesrovnalostí vedoucí k válečným střetům všude tam, kde se komický nadhled začne zadrhávat… Jemný humor si na pranýř bere rozdíly setrvalé po staletí, ale také úplně moderní, objevivší se až v posledních desetiletích, které ovšem už zase s desetiletým odstupem vstoupily do komediální síně slávy. Kéž bychom se stále dokázali takto smát, jako jsme to kdysi uměli. Kéž bychom si ze sebe dokázali dělat legraci tam, kde hrozí souboj a střet. Je hezké vzpomínat na to, že jsme to s humorem opravdu uměli a nepotřebovali jsme ani primitivní pohádky o ufonech nebo nemytých Vikinzích či přihlouple unylé a repetitivní počítačové hry.

Já bych řekla, že se nám tu ve druhém a dalších dílech může rozvinout slušný příběh bezpáteřního primitiva, který bude pro kus žvance, vlastní poklepané ramínko a nějaký ten jednorázový sex pod poličkou s Broňama schopen naprosto čehokoliv. Ale souhlasím s tím, že čekat na takové zajímavé rozuzlování je zatím spíše utrpením. V seriálu se skutečně nenachází nikdo, komu bych jako divák mohla fandit nebo s kým bych chtěla spoluprožívat jeho pocity. On taky moc žádné pocity zatím nikdo neprojevil a asi je nemá ani v rejstříku. Smutný fakt nicméně je, že jsem jakožto dítě v prestižním souboru České filharmonie zažila jak firemní a zájezdové řidiče tak lidi od filmu (tehdy TV) a obé bylo opravdu podobně nechutné a nezáživné, jak je v seriálu zatím vyobrazeno. Jedna z hlavních přednostní tohohle podivného režimu, proslulého především nevýhodami, byla, že když člověk chtěl, podobným lidem se mohl bezproblémově vyhnout. Byl to tehdy mimo jiné i jeden z důvodů, proč se chodily studovat vysoké školy… Aby se člověk s nevzdělatelnými burany nemusel setkávat v práci. Představte si tu siauci, že vás škola dostane mezi úplně jiný typ lidí a s podobnými „Hádky“ se už nikdy v životě nepotkáte. Za komunismu nejen možné, ale samozřejmé (ne že by vás to spolehlivě ochránilo před jinými problémy na pracovištích… ). Dnes před podobnými blbečky ve firmách nemožno uniknout, jejich voe/voe (tehdy i mezi burany naprosto okrajová záležitost, nutno podotknout!!!) zní často z manažerských pozic… Ještě bych se zastavila u té detailní reportáže z kyretáže – co nám tím básník chtěl říci? Tohle si možná tvůrci mohli opravdu odpustit, působí to už jako lovení seznací a snaha šokovat za každou cenu.