Mlle

Petra Špalková jako by v tomto díle/v této sérii byla úplná neherečka. A její dcerka to samé…

Jednoduchý člověk, ponechán sám sobě, má jednoduché (konzumní) cíle a jednoduché představy jejich bezlimitního naplňování. Jinými slovy – pro peníze udělá cokoliv a peníze jsou také jediným cílem, který si pro sebe ve své jednoduchosti dokáže představit – často aniž by je dokázal proměnit ve smysluplné naplnění života – frustrovaný a nespokojený bez ohledu na okolnosti a vzrůstající množství hmotných statků. Válka a doba, v níž se situace takového člověka odehrává, prvoplánové „potřeby“ takto nastavených jedinců nijak neovlivňuje. Ale i u nás se často ledaccos svádí na „dobu totality“… Zde jako by se odvíjel podobný záměr, i když jde o zfilmování skutečných událostí, takže je taková tendence autory možná ne zcela zamýšlená. Film je typickou ukázkou vrcholu francouzského filmového umění, ale z hlediska lidského je příběh odporný. Je zvláštní, že vůbec kdy někoho napadlo tyto primitivní pudy vydávat za „pomoc“ nebo dokonce za „odboj“, to je urážlivé vůči těm, kteří skutečně bojovali v odboji a pomáhali. A to nemluvě o chudácích dětech a manželovi, na které prostý mozek milé  Marie už nestačil pamatovat… Ono je opravdu dost pokrytecké mluvit o slitování, když ti samí, kdo o něm mluví, neudělají nic proti tomu, aby člověk vytvářel zlo – nic nevysvětlí, nezastaví, ve skutečnosti je jim osud takových lhostejný a nezajímají se o ně, hlavně aby neměli nic kromě svých „starostí“. Je bohužel smutným paradoxem, že němečtí úředníci nacházeli na okupovaných územích, ať už šlo o Francii, Československo nebo třeba Ukrajinu, často zvrácené způsoby a společnost, která jako by snad ani nebyla civilizací… Jejich předsudky o podřadnosti těchto národů to často jen utvrzovalo. Isabelle Huppert exceluje jako vždy a film byl vůbec další příležitostí pro znamenité vystoupení mnoha dalších, méně či více proslulých francouzských herců z jejich bohaté pokladnice přirozených talentů, jakož je nutno pochválit i klasickou režii, scénář, kameru, architekturu a produkci.

Jedním slovem úžasné! Tento projekt se, jak se zdá, povedl do nejmenších detailů. Jsem unešena z tolika krásy, v Haliči i v Polsku je co obdivovat! Dokument je navíc vyváženě vystavěný: informace se střídají s přiblížením historie, památek, poetické přírody, pestré kultury i bezpočtu gastronomických lákadel ve správném poměru. Průvodcem není nikdo jiný než sympatický pater Czendlik, jehož vlídnost prostupuje představováním dechberoucích krás jako příjemný bonus. Možná, že je ale právě taková vlídnost podstatou, která veškerou krásu kolem nás propojí ve svět, jež nám učaruje… Těším se na další díly!