Mlle

Neuvěřitelné. V koncentrácích sloužily stovky lidí, kteří tam terorizovali vězně každý den. Výsledkem bylo celoživotní utrpení a smrt jednho každého z nich, nic jiného. A lovci nacistů si vezmou na mušku lékaře, který byl v koncentráku šest týdnů. Jaký je asi ten důvod, že se dotyčný „nepokoušel skrývat svou identitu“? Všichni věděli, že to, co prováděl on, provádělo 50 % Němců, každý právě tam, kde byl a způsobem, který odpovídal jeho možnostem i společenskému postavení. Ale tento byl „zapamatovatelný“, jak zde padlo – podobně jako všechny ostatní věty stále dokolečka a znovu a znovu. Takže si ho spousta bláznů přesvědčených o tom, že v pomstě je síla, jednoduše zapamatovala a tak si konečně měli na kom zchladit svou žáhu, to když se jim to nepodařilo na jiných. A že jich bylo… Přestože bylo šílenství lovců nacistů posvěcené, je to stále šílenství. Úroveň dokumentu je tristní, všechno se repetitivně opakuje prokládáno banálními hranými záběry sedící ženy na pohovce, do dálky se dívajícího muže v uniformě a podobně nápaditých ;) obrazů. Celkově dokument obsahuje tak dvacet informací a zhruba pouhých padesát vět. Škoda vyhozených peněz za takovéhle zaplácávání času v evropských a dalších televizích…

Jednoznačně jeden z nejlepších domácích porevolučních filmů. V duchu skvělého německého, byť tematicky odlišného Die andere Heimat – Chronik der Sehnsucht, ovšem posunutého zhruba o 100 let kupředu. Příběh nic nepřidává, nic neumenšuje ani nepřikrášluje. Zachycuje svět takový, jaký je. Rádoby hodní, rádoby obyčejní, rádoby dělají to, co „by udělal každý“. Společenství bez skrupulí, zábran a bez morálky. Jen když na to přijde. Takoví jsme – my lidé. „Doba“ není příčinou, jen příležitostí. Někdy je na konkrétních lidech obzvlášť dobře vidět, jak v nich každý v tomto filmu zapsaný charakter dřímá, už už vyrazit na povrch. A pak stačí málo a hned vidíme, jak by se zachoval během války a v méně běžných situacích. Nejsou to hezké povahy, nejsou to hezké představy a není to hezké ani jako divácká zkušenost filmu, který je kvůli nim emočně náročný. Zároveň však prospěšně bohatý neobvyklou komplexností, přímou deskriptivností a kvalitně ztvárněnými charaktery.

Pohled na události je tu otočen. Náhledy do osobních archivů zaznamenaných všedních dnů nacistických rodin nám umožňují stát se samy aktéry, a tak se nedívat na válku jako pozorovatelé, ale jako zúčastnění. Film tím získává nesrovnatelnou realističnost a stává se tak tou nejvěrohodnější a nejosobnější výpovědí života před a za druhé světové války.