Mlle

To snad ani nikdo nemůže myslet vážně, tuhle pohádku o tom, jak jsou všichni strašně hodní napadení těmi strašně zlými… Jediný syn na světě, který s matkou nemá žádné problémy, jediná rodina a jediní přátelé, kde je všechno růžové. Jakoby v případu nezáleželo na tom, že jsou to promiskuitní prostituti a lidé svolní k drogám. Policisté, ti jsou ovšem všichni skrz naskrz machisté, bez špetky soucitu. Achjo. Pro klišé téma je jistě těžší promyslet scénář i režii, ale tento výsledek je čítankový exemplář, jak film ani seriál nikdy nepojmout. Odstrašující případ černobílého školometství a neschopnosti kreativity či kritického myšlení. Není to dobré v životě a ve filmu je to pohroma. Dělat svatoušky z obětí je ovšem také nejhorším způsobem, jak plivnout do tváře všem obětem minulým i budoucím. Žádná z obětí podobného útoku, která přežila, nebude mít do smrti (ani po ní) klid, dokud nepochopí, co udělala špatně, a jak přispěla právě ona. Čím víc si bude namlouvat, že je to pouze victim-blaming, tím horší bude její psychické rozpoložení. Před vinou, i když vznikne jen omylem, nikdo totiž neuteče, taková je realita. I když je momentálně ideologicky nepohodlná. Kolika lidem by pomohla a kolik dalších by ochránila…

Starý Brůna (ta podoba se víc než nabízí ;) ) se povedl, krystalická ukázka esesáka. Takového člověka potkáte na ulici a na první pohled v něm vidíte zaníceného nácka. Jak se mu víří pěna v koutcích zlostí skloubenou s nadšením, když vypráví o tom, co vše je potřeba zlikvidovat a proč je on ten správný… Duše těch lidí je ztracená, bez ohledu na to, kolik zla se jim z vlastní ublíženosti povedlo rozesít po světě. Nikdy tím nic nezmění, své touhy nenasytí, jen o všechno přijdou. Dokument poskytuje vhled do duše přesvědčených esesáků. Nutno přihlédnout k tomu, že na kameru se dnes každý předhání, že on nic, on muzikant, všechno jsou jen minulé sněhy, odvolává se na zneužití… Skutečnost je taková, že jednodušší člověk bez jasných morálních návyků se nechá obalamutit velice rád, když mu z toho kyne postavení, lepší jídlo a větší jistoty… Je fajn, když se někdo umí i o desítky let později přiznat k tomu, že to sám chtěl. Je to férovější než sršit výmluvami. Proč ale takové jedince stále jako společnost produkujeme? Ačkoliv dnes nevstupují do nacistických stran, koupit a přemluvit se nechávají stejně. Je jen otázka času, kdy se z neškodných bůžků současnosti vyvine stejná tyranie…

Protivná malá holčička bez empatie, která se stále zabývá jen sebou, je časným prototypem dnes preferovaného a opečovávaného typu povahy. A neb se v ní mnoho dospívajících (a bohužel i dospělých) žen najde, což se jim stane další záminkou k patologické sebelásce i sebelítosti, musela se nutně stát hrdinkou. Bohužel je tak dobře zahraná, že je skutečně živelně protivná. Musela jsem proto vypnout, i když mám jinak příběhy ze starého anglického venkova ráda. Tohle bychom za vzor dětem opravdu dávat neměli…

To už se v castingu opravdu nenajde nikdo, kdo by nabízel alespoň trochu inteligentně se tvářící obličej vhodný pro účely takového filmu? Je to divné, když nositele vzdělanosti (a nejednou výjimečně důmyslných strategií) své doby představují herci s tvářemi zahálčivých, netečných, pohodlných a jednoduchých rysů (mírně řečeno), v jejichž oku se nezračí jiskra moudrosti, ctižádostivosti ani ctižádosti. Chápu, že herecké školy asi nestudují filozofové, literáti ani matematici, a prezentace komplexního charakteru středověké církevní elity musí notně z nějaké strany tratit, v hollywoodském kotli se ale nakonec vždy někdo našel – a byli to skvělí herci – dnes už takoví nejsou? Nemám nakonec celkem nic proti pohádkám v akčním hávu s romantickými představami, které jsou o templářích v literatuře (i myslích) obvyklé, někdo holt rád točí Rosamund Pilcher pro muže (a jiný se na to rád dívá). Ale když chybí i ten základ, působí seriál ahistoricky a užívání templářské symboliky a historických kulis je spíše na závadu – s ničím ve snímku nerezonuje.

Jako divák skládám poklonu spíš humoru, se kterým scénáristé vystavěli příběh s jeho pozoruhodnými zápletkami, jim samotným a napětí, které z nich jsou schopni stvořit. Příběhu samotnému už méně. Ten utekl daleko za hranice přirozené autenticity, od reality k parodii. Na některých místech mi to vyhovuje a zasměju se, celkově ale vnímám zdejší ústřelky jako přitažené za vlasy a protože jde o opakující se narativ celé konstrukce, celkem rychle výrazně nudí. Další problém mám s postavami. Chybí mi tu někdo, komu bych mohla fandit. V hlavní roli vidíme skvěle zahranou kartelovou obdobu Andreje Babiše a jeho rodinu, prolezlou skrz naskrz lepivým hnojem rádoby šikovného pragmatismu podvodníčků. Chvilku je to možná vtipné, strávit s nimi ale několik dílů už by asi chtělo vybavit je i něčím konstruktivním, nějakým lidským protipólem jejich bezpáteřního průjezdu životními situacemi vždy a všude.

Těžko uvěřit, že se tak vynikající film dá natočit o něčem tak přízemním, jako je schůze SVJ. Jednotlivé postavy sice okatě personifikují reálné, jen mírně redukované charaktery a stejně tak reálný boj mezi nimi, zcela v intencích toho, co se dalo předpokládat. Ale v daném podání nevzniká ze všedních animozit založených v různosti charakterů, představ, cílů a také v emocích, které v lidech zažehne konflikt, jen tak nějaká pofidérní realistická komedie, ale plnohodnotné antické drama pevně opřené o extrémně zdařilé herecké výkony. Mezi nimi bych chtěla vyseknout poklonu hlavně herectví Terezy Ramby a Dagmar Havlové. A všem ostatním, v neposlední řadě i za to, že se tak obsáhlou sumu textů vůbec naučili!

Do této omáčky se vysypalo příliš mnoho dadaismu a brutalismu. Rádobyvtipné gagy si vyměňují vulgární babičky, násílníci a (hodně) prostí a ne příliš snášenliví vesničané. Zabalené jsou do sofistikované retro estetiky. Úderný koktejl? Těžko říct. Dokážu si představit, že pro návštěvníky čtyřky u nás na rohu to tak bude. I když po půl hodině zmatečného přebytku přebuzených nápadů i oni nejspíš ztratí svou pozornost. Pro mě ale tedy určitě ne, a to už po prvních minutách.

Okouzlující film s klasickým syžetem z překrásného prostředí pyrenejských údolí, kde se zastavil čas. Ale válka ani nacisté se jim nevyhnuli. Film o lidské povaze, která nemá národnost ani uniformu, ale národnosti, uniformy a další lidské výmysly jí dávají masku nepřátel. Hvězdičku strhávám za ukončení příběhu, v němž tuctová sladkobolnost už překročila svou mez.

Slušná americká akční krimi, která nabízí typická zápletková zjednodušení na hraně realismu, ale taky dávku emocí, plynulý spád bez nedomyšlených dějových retardérů a vysoce kvalitní casting pro méně náročné chvíle. Memory bych určitě úplně nezatracovala.

Vyvařená ponožka, ale herci skvělí!