Marcos22

Silně futuristické mecha sci-fi s výborně vykreslenými motivy postav a zaměřením na mezilidské vztahy. Čung_E je především filmem o lásce, svobodě a odvaze, který jej tolik odlišuje od žánrově obdobných snímků. Vnímám jako velké pozitivum, že se jihokorejští tvůrci snažili najít vlastní osobitou a originální cestu, než jen slepě kopírovat své úspěšné předchůdce. Ke třem hvězdám není potřeba mít vždy to nejšpičkovější CGI, ale hlavně myšlenku, a ta zde rozhodně nechybí. 🙂 (20.01.2023)

U nejnovějšího počinu Davida „Toshe“ Gitongy jednoznačně převládá obsah před formou. Pakliže divák odpustí snímku „televizní“ kameru a zaměří se na scénář, dostane nadstandardní sofistikovanou romantickou podívanou s myšlenkovým přesahem. Ta je vhodně doplněna komediálními prvky, o které se stará především Francis Onwochei v roli Abea se svým kamarádem. Za zmínku stojí též vytříbený filmový soundtrack, u něhož režisér vhodně využívá textů, které zazní v ten nejpříhodnější moment, kdy danou situaci dostává divák naservírovanou na plátně. Snímek Láska nebo přátelství: Svatební koordinátor je zářným příkladem toho, že i nigérijská tvorba má co světové kinematografii nabídnout. Tři hvězdy. 🙂 (15.01.2023) P.S. Kdo má rád youtubera Jiřího Krále, tak si přijde na své, jelikož hlavní roli ztvárňuje Keňan Pascal Tokodi, který jako by mu z oka vypadl.

Klasický úvodní seznamovací díl, ve kterém si divák buduje vazbu k ústředním postavám a získává představu o postapokaliptickém světě z blízké budoucnosti. Tvůrci The Last of Us nezapomínají ani na motivy postav, aby si snáze našly cestu k divákovi. Pro samotné vtáhnutí diváka do děje napomáhá využití POV kamery, tak jak ji dobře znají milovníci počítačových a konzolových her. Pilotní díl nejvíce trpí absencí kvalitního budování akce a napětí skrz svoji depresivně laděnou atmosféru. Ve srovnání s tématicky obdobným Tichým místem ztrácí The Last of Us právě v budování atmosféry prozatím několik délek, a pevně věřím, že v tomto ohledu další díly přinesou změnu. Čtyři hvězdy. 👍 (16.01.2023)

Originálně pojatý snímek, pojednávající o toxicitě v mezilidských vztazích, zasazený do prostředí odlehlého malebného irského ostrova. Režisér Martin McDonagh prostřednictvím Víl z Inisherinu poukazuje na to, jak je hranice mezi láskou a nenávistí neuvěřitelně tenká a křehká. Přitom se věnuje psychické stránce hlavních představitelů, čelících srážce s "krutou" realitou, jež si nejsou ochotni připustit, či se smířit s neúspěchem. Ve filmu plného citového vydírání exceluje dvojice Colin Farrell - Brendan Gleeson, a především pak druhý jmenovaný v roli Colma podává dechberoucí výkon, a jde si za oscarovou nominací. Hvězdičku na výsledném hodnocení ubírá skutečnost, že snímek na diváka v mnoha ohledech působí spíše jako operní dramatická hra, než-li film. Důvodem je zřejmě samotný scénář, který McDonagh původně zamýšlel pro divadelní hru. Čtyři hvězdy. 👍 (13.01.2023)

Menu je psychologická absurdní dramedy ve stylu jihokorejského Parazita z kulinářského prostředí. Napětí a originalita ze snímku doslova prýští a film samotný se divákovi zaryje hluboko do paměti. Síla snímku tkví především ve výběru atraktivního gastronomického prostředí, které je nekonvenčně avšak vhodně spojeno s thrillerovou linkou. Vyjma toho se snímku nadmíru dobře daří ztotožnit diváky s jednotlivými postavami (od těch co si fotí každé jídlo, až po ty, které se vyžívají v požívání sebeabsurdněji vypadajících pokrmů), zásluhou čehož si k nim rychleji vytvoří vazbu. Témata manichejského vnímání světa, rodičovské výchovy a syndromu vyhoření působí jako vhodně vybraná kombinace motivů pro chování ústředního hybatele děje, což nebývá u filmů zvykem. Když je výše popsané podpořeno vynikajícím hereckým výkonem, zde dokonce dvojitým, zásluhou Ralpha Fiennese a Any Taylor-Joy, dostaneme výjimečně chutný filmový zážitek, kterým bezesporu Mylodovo Menu je. Dobrou chuť. Pět hvězd. 👌 (08.01.2023)

Dechberoucí příběh nevšedního „hrdiny“, který se stal doslova přes noc virální senzací, a jehož život se během následujících tří měsíců otočil o 180 stupňů poté, co vzal spravedlnost do vlastních rukou. Režisérce Colette Camdenové se podařilo vynikajícím způsobem definovat zásadní milníky života Caleba Lawrence McGillvaryho, známého pod přezdívkou Kai, zásluhou něhož zlidovělo slovní spojení „Smash, smash, smash“. Nazaujatý a distingovaný odstup režisérky při zpracování látky umožňuje divákovi zaujmout prostor pro vytvoření vlastního názoru, který však bude vždy zahalen stínem řady pochybností, ať již zvolí jakýkoli postoj. Výjimečné dílo, které zasluhuje pozornost, a ve kterém si divák více než kdy jindy uvědomí, jak významně formuje lidskou osobnost výchova, láska a popularita. Se všemi těmito aspekty je nutno zacházet s ohromnou péčí a opatrností, aby jednoho dne nedošlo k obrovské tragédii. Na úvod roku jedno z největších dokumentárních překvapení. Pět hvězd. 👌 (10.01.2023)

Povedený spirituálně laděný detektivní film, pracující s hororovými prvky, ve kterém exceluje dvojice Christian Bale – Harry Melling. Zejména druhý jmenovaný podává životní výkon, a dává částečně zapomenout na přílišně prostý scénář filmu, který ho sráží do průměru. I přes tuto skutečnost se Bledé modré oko příjemně sleduje a divák pociťuje, jakoby sledoval jeden z filmů s Herculem Poirotem. Snímek mohu doporučit všem fanouškům Edgara Allana Poa, pro něž vzdal Scott Cooper svým filmem poctu povídce Chýše landorská. Tři hvězdy. 🙂 (06.01.2023)

Tommy Wirkola natočil stopáží přepálenou kombinaci vánoční Smrtonosné pasti se Sám doma, avšak v diváky dychtivě žadonícím eRkovém ratingu. Originalita eliminace nepřátel si v ničem nezadá s Johnem Wickem, a to ani po stránce černého humoru, kterého zde divák dostává tak akorát. Dynamika akčních scén a jejich prožitek je umocněn vynikajícím hudebním podkresem Dominica Lewise. Žalostný je však ve snímku herecký casting, vedle dvojice David Harbour – John Leguizamo, působí jejich herečtí kolegové jako banda amatérů z ochotnického divadla, která si přišla ve volné chvíli střihnout jednu z rolí do nejnovějšího sequelu Home Alone. Dalším těžkotonážním přešlapem je scénář filmu, který se někam vytratí s první skleničkou mléčného „čůča“, což je ohromná škoda. Za přepálenou stopáž, herecké obsazení a béčkový scénář dvě hvězdy dolů. Šílenou noc mohu vřele doporučit všem, kdo si chce nostalgicky zavzpomínat na legendární vánoční filmové fláky v eRkovém kabátku a prožít Štědrý večer s jedním lehce netradičním Santou. Tři hvězdy. 🙂 (7.12.2022, ČSFD projekce)

Jan Prušinovský si splnil sen a natočil mužskou verzi Babovřesek, a zároveň jeden z nejzbytečnějších počinů české kinematografie, ve které si bere na paškál narkomany, pejskaře a boubelky. Pokud spadáte do jedné z těchto tří skupin či hůře do všech tří, vyhněte se Grand Prix obloukem. Zakládání humoru na zesměšňování řady skupin obyvatel patří k té nejpovrchnější formě zábavy. Ta možná platila u režisérova předchozího počinu z fotbalového prostředí, zde však působí přespříliš uměle a absurdně. Pakliže jako autor servírujete divákovi film tím způsobem, že v něm vytváříte nedůvěru vůči každé jedné scéně, pak ani on nebude důvěřovat vašemu filmu. Grand Prix se doporučuji vyhnout zejména motoristickým fandům, protože vyjma samotného názvu nemá snímek s tímto sportem nic společného. Třešničku na téhle nevydařené taškařici dodalo značně ukvapené zakončení, které na mě působilo asi stejným dojmem, jako když si člověk náhle uvědomí, že přežvykuje třicet minut stále stejnou žvejku bez chuti, a v ten moment ji vyflusne. Na vyhazování pejsků z jedoucího auta taktéž nic zábavného nevidím. Jednu hvězdičku dávám za herecké výkony tria Dyková - Donutil - Ferro. Pokud máte v oblibě road movie žánr, doporučuji z tuzemské tvorby sáhnout po Pusinkách Karin Babinské. 👎 (17.11.2022, Kinobox projekce)

Princezna zakletá v čase 2 se snaží být velkolepou akční fantasy pohádkou, která však trpí monotónními dialogy, nenápaditými akčními scénami, jež jsou od sebe takřka nerozlišitelné a v první třetině snímku též zdlouhavými táhlými záběry, které na diváka působí značně otravně a nudně. S tím přímo souvisí i neobhajitelně dlouhá stopáž snímku. Filmu tak chybí tolik potřebné tempo, řada scén je zde vyloženě zbytečných a zkrácení o 20 – 30 minut by Princezně pouze prospělo, a to například snížením počtu „vložených“ scén na odlehčenou dua Písařík – Ouvín. Vyjma zmíněných neduhů se najdou i pozitiva. Na Princezně zakleté v čase 2 si nejvíce přijdou na své historici a milovníci českých hradů a zámků, vidět zde tak můžeme zámek Sobotín a hrady Točník, Bouzov, Hukvaldy, Helfštýn či Pernštejn. Záběry na krajinu zde vhodně doplňují dronem zabírané norské scenérie. Za velmi vydařený lze označit taktéž casting dvojky, v němž exceluje Ján Jackuliak v roli Pána run (obdoba Thanose z Avengers) a nádherná Eliška Křenková v roli Amélie. Této dvojici velmi dobře sekunduje trio Kotek – Písařík – Ouvín. Nelze opomenout ani CGI efekty, které v tuzemské tvorbě patří k vůbec tomu nejlepšímu, co může divák vidět. Suma sumárum. Z Princezny zakleté v čase 2 je bohužel cítit ukvapenost při postprodukci, jako by tvůrci chtěli film za každou cenu stihnout nasadit do kin před Vánocemi. To se odráží na nedotaženém střihu Matěje Jankovského a chybné synchronizaci dialogů postav se zvukem (v úvodu snímku nesedí texty s otevíráním úst herců). Ačkoli dvojka nedosahuje kvalit prvního dílu, mohu ji vřele celým svým srdcem doporučit úplně všem. Hercům i filmovému štábu se podařilo na plátno přenést tu obrovskou lásku a nadšení k projektu samotnému, a to je mnohdy víc než technická vybroušenost. Dávám tři hvězdy. 🙂 (8.11.2022, Startovač projekce)