Stella Májová

Stella Májová se narodila 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě jako Stella Weingärtnerová do rodiny drážního inspektora. I její starší bratr, Jiří Weingärtner (1920 – 1998), se věnoval umění a byl operním tenorovým pěvcem. V dětství žila v Kralupech nad Vltavou a v Mělníku a už jako dítě navštěvovala pražskou taneční školu Valy Katzové, s níž si poprvé vyzkoušela i taneční práci na divadelních prknech. Z gymnázia v Mělníku odešla na pražskou Státní konzervatoř. Po krátké době byla oslovena filmaři, díky úspěchu prvního filmu se už na konzervatoř nevrátila a začala se aktivně věnovat herecké profesi. Kvůli německy znějícímu jménu si nakonec zvolila pseudonym podle měsíce, kdy začala natáčet první film.

Začínala se zpěvem a stepem při zájezdech Elit Clubu a jevištní zkušenosti získávala v Novém divadle Oldřicha Nového (1943 – 1944). Nadějnou dráhu Stelly Májové dočasně ukončilo uzavření všech divadel a totální nasazení v továrně na léky v Modřanech (1944 – 1945). Po krátkých angažmá v Alhambře (1947 – 1948) a opět u Oldřicha Nového v Novém divadle (1948 – 1949) se soukromě školila zpěvu u Tino Pattiery a Roberta Rosnera (1949 – 1952).

Stala se první subretou Divadla Na Fidlovačce (1952 až 1958). Poté prošla pražským Divadlem ABC (1958 – 1962) a po začlení tohoto divadla do Městských divadel pražských (1962 – 1991), zde setrvala až do vlastního odchodu na odpočinek začátkem 90. let. Stella Májová byla herečkou a operetní zpěvačkou, jež překypovala svou roztomilostí, temperamentem a hereckým i pěveckým uměním.

Zvládla činohru, operetu a též hudební komedie a muzikály, například „Polská krev" (Helena), „Perly panny Serafínky" (Serafínka), „Vinobraní" (Liduška), „Mlynářka z Granady" (Laurencie), „Krásná Saskia" (Saskia), „Idiotka", „Charleyova teta", „Babička hodně četla", „Věčně tvůj", „Zlodějka z města Londýna", „Čekanky", „Vesele do Canterbury", „Muž z kraje La Mancha", „Černí baroni" apod. Největší popularity dosáhla filmem, když se stala na rozhraní 30. a 40. let jeho „hvězdičkou".

Poprvé si zahrála vnučku Jarmilu v Cikánově komedii PŘÍKLADY TÁHNOU (1939). Do konce okupace se stala představitelkou mladých dcerušek a děvčat: studentka Eva Vichrová (STUDUJEME ZA ŠKOLOU) a Jiřina Zemanová (PROSÍM, PANE PROFESORE!), sestra Dolfi (ARTUR A LEONTÝNA), Tynča (PRO KAMARÁDA), děvče (nedokončený KNÍŽE VÁCLAV), Vlasta Kvěchová (BARBORA HLAVSOVÁ) a též Liduška (ŽIZNIVÉ MLÁDÍ).

Po jedenáctileté přestávce se od poloviny 50. let začala objevoval ve větších i menších hereckých úkolech a ve snímcích STŘÍBRNÝ VÍTR (Stázka), BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (princezna Zpěvanka), ANDĚL NA HORÁCH (závodní sekretářka), VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (slečna Irma), PŘÍTEL LHÁŘ (přítelkyně Irena), PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (vévodkyně Glorie), ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ... (manželka), „PANE, VY JSTE VDOVA!" (stále omdlévající Gerta), LIDÉ Z METRA (prodavačka), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (pracovnice), CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ... (čiperná teta Róza), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (paní překladatelka), SAMOROST (matka) a naposled PŘÁTELÉ BERMUDSKÉHO TROJÚHELNÍKU (žena).

České kultuře pomohla též svým účinkováním v rozhlase, televizních inscenacích (např. MUŽ MNOHA TVÁŘÍ, NETOPÝR, MRTVÝ PRINC, BRATRANEC PONS, DEN VELKÉHO TICHA, O VELKÉM NOSU aj.), seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA či MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA) a dabingu.

Jejím prvním manželem byl Vojtěch Egem. Podzim života po roce 1989 se stal pro Stellu Májovou více než překvapivý. Z emigrace se jí vrátil přítel z mládí Jaroslav Mráz a Májová s ním odjela do americké Kalifornie a provdala se za něho. Manželé spolu hodně cestovali a užívali si života. A po smrti svého manžela roku 1998 však zůstala v zahraničí, na jejich kalifornském ranči ve Falbrooku.

Do České republiky se ještě velmi ráda vracela, když 28. června 2001 obdržela osobně v Praze Cenu Masarykovy akademie umění. Až do vysokého věku si udržovala dobrou fyzickou kondici, ráda řídila automobil, hrála v kasinu a ze zábavy prodávala v obchodě s textilem.

I když žila za mořem, v rodných Čechách si udržovala stále vysokou popularitu a v Praze vydala s Věnceslavou Dezortovou memoáry „Kam až mě osud zavál" (2003). Stella Májová zemřela náhle 5. listopadu 2009 v kalifornském Falbrooku ve věku vysokých osmdesáti šesti let. Její ostatky spočinuly ve druhém domově.

Jaroslav "krib" Lopour