Réžia:
Vlasta JanečkováScenár:
Helena SýkorováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Lukáš Vaculík, Veronika Jeníková, Jana Paulová, Jiřina Bohdalová, Věra Galatíková, Petr Štěpánek, Stella Májová, Lubomír Kostelka, Vít Pešina, Jana BermanováObsahy(1)
Na královských dvorech panují různé zvyklosti. V tom našem království připisovali ohromnou důležitost velkému nosu. Když se totiž „urodil“ zrovna na princově obličeji, rozhodla se celá královská rodina považovat velký nos za znak krásy a vznešenosti. Když se chtěl princ (L. Vaculík) oženit, paní královna (V. Galatíková) vybírala adeptky mezi nejnosatějšími princeznami. Princ se však zamiloval zrovna do té, co měla nosík docela malý. V této pohádce podle F. Hrubína ale nejde zdaleka jen o krásu. Na frak tu dostane princova domýšlivost a potrestána za své kousky bude i mladá čarodějka (V. Jeníková), která se chtěla stát princovou ženou a princeznu Liběnu (J. Paulová) začarovala… (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Jiřina Bohdalová je kořením této pohádky. Možná částečně i Lubomír Kostelka, ale jinak je to pohádka slabá. Nejen proto, že je to zase studiovka, ale také proto, že klasické zlo není zlo a také není dostatečně potrestáno, ale také proto, že žádnému závratnému nebezpečí hlavní hrdinové nečelí. A i tomu málu se dokáží postavit za pár minut. Bez většího zápalu pro věc samotnou se nedá zapálit ani dynamit. A tady ani nevzplálo, natož aby se to rozhořelo naplno. ()
Průměrná, možná malinko lepší než průměrná zábavná krátká pohádka v rozumných kulisách. Naštěstí to mělo rozumnou minutovou stopáž, takže příběh o víle, která se chtěla stát princeznou a pomáhala si čarodějnými cukrátky, nezačal nudit dřív než skončil. Nic objevného, ale na nedělní poobědovou siestu dobré. ()
Vlasta Janečková prostě takhle točila televizní pohádky - téměř všechno co vzala do ruky (a že toho bylo) je ukázka televizní šedi a jisté, aspon pro mě, posmutnělosti . Pochybuji dost o tom, že by se dětem některá z Janečkovou režírovaných pohádek některá doopravdy líbíla. A můžete tam obsadit koho chcete (zde Bohdalová dělá marně co může) ,lepší to nebude. ()
Pohádka, která obsahuje mnoho atributů, které se mi v pohádkách vždycky líbily. Pěkné kostýmy, portréty herců (jak dlouho jsem věřila, že ty obrazy jsou opravdu portréty princezen, princů, králů ...), čelenky a perlové ozdoby do vlasů a v neposlední řadě bonbóny v plechové krabičce. Ono v pohádkách je to vždycky rozdané tak, že nakonec prince dostane ta hodná, uvědomělá občanka, ale jak by člověk neměl pochopení pro tu vychytralou dívčinu, která je mnohem zábavnější? ()
Knižní verzi mám rád, tam tak nějak ta namyšlenost, prozření a poselství o tom, že nemáme namyšleně soudit druhé, když mají jiné názory, skvěle působí. Tady si pro sebe nejprve vše krade Veronika Jeníková coby vdavek chtivá divoženka, přičemž Paulová si hraje na cudnou a cudně se usmívající holčičku, což jí popravdě jde asi podobně jako kdyby Hrubešová hrála jeptišku, a Vaculík je standardně vykulený. ()
Reklama