Reklama

Reklama

Ferenc Futurista

Ferenc Futurista

nar. 07.12.1891
Mníšek pod Brdy, Rakúsko-Uhorsko

zom. 19.06.1947 (55 rokov)
Praha, Československo

Biografia

Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala, se narodil 7. prosince 1891 v Mníšku pod Brdy (někdy bývá omylem uváděna Praha Smíchov). Svůj pseudonym si zvolil ze jména amerického sochaře Ferenthe a názvu uměleckého směru Futurismus. Ferencův otec, herec a divadelní ředitel Karel Fiala (1871 – 1931) se po smrti své první manželky znovu oženil, a narodil se mu (Františkův nevlastní bratr) Emanuel Fiala (1899 – 1970), pozdější herec, dirigent a hudební skladatel. Ferenc byl manželem divadelní a filmové herečky Anny Filípkové – Ferencové (1906 – 1989) a otcem filmové i divadelní herečky Anny Ferencové (*1927).

Futurista šel nejdřív k Antonínu Rédlovi studovat štukatérství. Od roku 1908 studoval sochařství na pražské Umělecko – průmyslové škole. Byl vynikajícím sochařem. Je např. autorem soch „Spravedlnost“, „Práce“, „Vlast“ a „Samospráva“ na secesní radnici v Humpolci a hlavy klauna nad bočním vchodem do pražského Vinohradského divadla.

Více ho však přitahovalo herectví. Od roku 1913 vystupoval jako zpěvák a kabaretiér na různých kabaretních scénách: Vinohradské divadlo, U kuřího oka, Bum, Červené eso, Varieté, Divadlo komiků, Rokoko (1918 – 1921), Červené sedma (1921), Vinohradské divadlo (1922 – 1924), Komedie (1925), smíchovská Aréna (1926), opět Rokoko (1927 – 1928), Osvobozené divadlo (1929), Tylovo divadlo v Nuslích (1933, 1935 – 1939, 1941), Unitarie (1941) a Metropol (1943 – 1944), kdy roku 1944 musel kvůli onemocnění omezit svoji divadelní činnost. Po válce s bratrem Emanem založil Divadlo Ference Futuristy v pražském paláci Kotva (1945 – 1946) a do své smrti hrál v Divadle V + W (1946 – 1947). Na přelomu 20. a 30. bylo Ferencovi nabídnuto hostování v Národním divadle, které však odmítl.

Diváky přitahoval svým originálním, svérázným, drastickým a černým humorem, vypoulenýma očima a nápaditými zuby. Své kabaretní čísla (ve kterých mu byl často partnerem bratr Eman či komik Jára Kohout), které si také sám psal, naplňoval sarkasmem, excentrickým humorem a schválně deformovaným slovním projevem. Své nejhodnotnější činoherní a operetní role ztvárnil ve Vinohradském divadle (např. princ v Shakespearově „Cymbelinu“) a Tylově divadle (hajný Štětivec v operetě „Na tý louce zelený“).

Jako známý a oblíbený komik debutoval roku 1918 ve filmových groteskách: OŠÁLENÁ KOMTESA ZUZANA, FERENC SE ŽENÍ a UČITEL ORIENTÁLNÍCH JAZYKŮ. Následně se v letech 1918 (FERENC SE ŽENÍ) a 1923 (ZA OPONOU SMRTI) pokusil o filmovou režii (občas také o psaní scénářů).

V němém filmu, kde mohl uplatnit pouze svou divokou mimiku, hrál například mistra Nesvačila (VENOUŠEK A STÁZIČKA), postavičku (PROČ SE NESMĚJEŠ), barona Petra (ZÁHADNÝ PŘÍPAD GALGINŮV), Dr. Mortala (ZA OPONOU SMRTI), egyptologa Rapapidese Bulvu (TU TEN KÁMEN ANEB KTERAK LÁSKOU MOŽNO V MŽIKU VZPLANOUT TŘEBA K NEBOŽTÍKU), vodníka Ivana (LUCERNA), velitele Bojkova (ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ), mlékaře (FERENC A KRÁVA), Matěje Kuděje (VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE), hráče na trombon (PÁTER VOJTĚCH), detektiva (MODRÝ DÉMANT) atd. Ve filmech často hrál ve dvojici se svým bratrem Emanem Fialou, či se svým dobrým přítelem Járou Kohoutem.

Ve zvukové éře v malých roličkách mohl uplatnit svůj neodolatelný a nenapodobitelný slovní projev ve snímcích MILÁČEK PLUKU (holič Ferenc), NAŠE IX. (sluha), OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (malíř Vopička), DŮVOD K ROZVODU (opilec), ZBOROV (kočí), VZHŮRU NOHAMA (vrchní Ignác), TŘETÍ ZVONĚNÍ (ponocný), SLEČNA MATINKA (továrník), LUCERNA (vodník Ivan), HOLKA NEBO KLUK? (komorník Alois), VENOUŠEK A STÁZIČKA (švec Nesvačil), DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (sluha Ferdinand), CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (školník Peťule), POZNEJ SVÉHO MUŽE (zahradník Rambousek), DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (hluchý hostinský), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (truhlář Josef Zeman), HOTEL MODRÁ HVĚZDA (opilec), PANTÁTA BEZOUŠEK (zedník Kocián), ROZTOMILÝ ČLOVĚK (obchodník Fretka), MĚSTEČKO NA DLANI (nachmelený policajt Pazdušek), POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ (katův pomocník), PAKLÍČ (zloděj Šajna) či NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA? (zahradník).

Pouze jednou jedinkrát získal možnost zahrát si charakterní roli rozšafného a hodného majordoma Hynka, který přijde s nápadem, jak vytrestat příbuzné hodné paní Berty (Růžena Nasková) za jejich chamtivost v duchařské komedii TETIČKA (1941) Martina Friče. Naposledy se v československém filmu objevil těsně před osvobozením jako knížecí kočí pan Václav v komedii PRSTÝNEK (1944) Martina Friče, která byla uvedena jako poslední protektorátní film.

Významnou zajímavostí je také fakt, že Ferenc Futurista měl původně hrát hajného Matěje Štětivce v Lamačově operetce NA TÝ LOUCE ZELENÝ (1936), kterého s nevídaným úspěchem hrál na jevišti. Lamač však obsadil do této role vynikajícího Járu Kohouta. V tu chvíli bylo po starém přátelství, Ferenc se cítil uražen, dotčen a zrazen. Járu Kohouta napadl a málem zastřelil. Zasahovat musela dokonce také policie a Futurista byl na několik měsíců převezen na psychiatrii... Když si poté při natáčení Jára Kohout zlomil nohu po nehodě se splašeným koněm, bral to Ferenc Futurista jako spravedlivou odplatu. Neměl prý podepisovat smlouvu na roli, která měla patřit jinému herci, dokonce jeho kamarádovi.

Ferenc namluvil a nazpíval také několik gramofonových desek (velice populární byla jeho četba románu „Dobrý voják Švejk“ od Jaroslava Haška) a účinkoval v rozhlase („Na tý louce zelený“), kde byl za druhé světové války donucen vystupovat také v pronacistických skečích (např. „Hvězdy nad Baltimore“).

Ferenc Futurista předčasně zemřel na vážné onemocnění 19. června 1947 v Praze ve věku pouhých nedožitých padesáti šesti let. Je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky.

Jaroslav "krib" Lopour

Herec

Filmy
1958

Blednoucí romance

1944

Neviděli jste Bobíka?

 

Paklíč

 

Počestné paní pardubické

 

Prstýnek

1943

Bláhový sen

1942

Městečko na dlani

1941

Hotel Modrá hvězda

 

Pantáta Bezoušek

Reklama

Reklama

 

Roztomilý člověk

 

Rukavička

 

Tetička

 

Z českých mlýnů

1940

Dva týdny štěstí

 

Minulost Jany Kosinové

 

Muzikantská Liduška

 

Poznej svého muže

 

Čekanky

 

Štěstí pro dva

1939

Cesta do hlubin študákovy duše

 

Dědečkem proti své vůli

 

Hvězda z poslední štace

 

Paní Kačka zasahuje...

 

Venoušek a Stázička

1938

Boží mlýny

 

Holka nebo kluk?

 

Lucerna

 

Panenka

 

Slečna matinka

 

Třetí zvonění

 

Vzhůru nohama

 

Zborov

1937

Děvčátko z venkova

 

Důvod k rozvodu

 

Důvod k rozvodu (německá verze)

 

Harmonika

 

Otec Kondelík a ženich Vejvara

1936

Naše XI.

1931

Miláček pluku

1930

Osudy dobrého vojáka Švejka

1929

Neviňátka

1928

Modrý démant

 

Páter Vojtěch

 

Ve dvou se to lépe táhne

1927

Bahno Prahy

 

Krásná vyzvědačka

1926

Modche a Rezi

 

Švejk v ruském zajetí

1925

Lucerna

1923

Tu ten kámen

 

Záhadný případ Galginův

 

Zázračný lékař

1922

Proč se nesměješ

 

Venoušek a Stázička

1919

Ferenc se zařizuje

 

Oklamaný hypnotisér Swengali

 

Pro hubičku do Afriky

1918

Ferenc se žení

 

Ošálená komtesa Zuzana

 

Učitel orientálních jazyků

Dokumentárne
2022

Životní styl první republiky (seriál) - a.z.

 

Kino a divadlo - a.z. (E04)

1971

Malá reportáž o smíchu (TV film) - a.z.

1964

Humor je vážná věc (TV film) - a.z.

1958

Půlhodinka s Ferencem

1954

Jak se u nás kdysi filmovalo

1941

II. Filmové žně

Krátkometrážny
1927

Ferenc a kráva

Scenárista

Filmy
1932

Funebrák

1918

Ferenc se žení

Hosť

Relácie
1995

Úsměvy českého filmu

Režisér

Reklama

Reklama