Jana Viščaková

Česká herečka Jana Viščaková, provdaná Pátková, se narodila v roce 1956 v Praze. V patnácti letech odjela s rodiči do běloruského Minska, kde začala studovat herectví na Divadelním a filmovém institutu. Po čtyřletém studiu se vrátila do Prahy a dostala angažmá ve Státním divadelním studiu. Pak se stala členkou Činoherního klubu, odkud po roce odešla do Semaforu (Má hlava je včelín, Sladký život blázna Vincka, Smutek bláznivých panen).

Ve filmu debutovala charakterní rolí zdravotní sestry Mileny v Trančíkově filmu KONCERT PRE POZOSTALÝCH (1976), zatímco český film ji nabídl nejprve komediální roli laborantky Klárky v Sirového filmu PARAGRAF 224 (1979), pak roli sestry z psychiatrie v Schulhoffově komedii JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU! (1978) a roli blondýny v další komedii V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981). Ztělesňovala však i záporné typy, v KŘEHKÝCH VZTAZÍCH (1979) to byla dívka z televize, pak hrála prostitutky ve filmech V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981), ŠÍLENÝ KANKÁN (1982), ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE (1983) a TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ (1985). Ve své filmové kariéře vystřídala žánry jako pohádka, krimi, drama. Naposledy se zatím objevila v koprodukčním dramatu Karla Kachyni POSLEDNÍ MOTÝL (1990).

Na televizní obrazovce účinkovala hlavně v seriálech: 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974-9), STŘÍBRNÁ PILA (1978), LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR (1983) a SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ (1985).

Plavovlasá herečka s velkýma očima se uplatnila také v dabingu i jako manekýnka, od počátku 90. let se však odmlčela.

♥Milka "Roman.Ticka" K♥