Paragraf 224

Moralizující psychologický snímek z výrobní tématikou je tentokrát tak těžkopádný, že nelze pořádně rozeznat o co tu vlastně jde. Jedná se o ekologickou kritiku doby o neustálém znečišťování ovzduší s typickým nezájmem vedoucích odvětví na tom cokoliv dělat, nebo o moralizování nezbytnosti vývoje bez ohledu na životní prostředí a o zodpovědnosti jednotlivců? Normalizační šeď však na celém příběhu doslova září a tak jsou mnohé dějové momenty jako obvykle značně nevěrohodné. Zřejmě tu byla snaha natlačit do snímku co nejvíce, ale jaksi se zapomnělo na děj. Ani neustálé rozmluvy ing. Bernáta (Alois Švehlík) se synem nebudí na důležitosti, byť se o to tvůrci z výchovného hlediska zřejmě snažili. Věta: "Některý věci by si měl chlap zařídit sám." asi nejvíce utkví v paměti. Jinak nuda, jízlivost a již zmíněná šeď. Josef Kemr do své postavy vynikajícího vědce ing. Plačka dal takovou patřičnou důležitost až z něj jde strach. V takových rolích ho jinak moc vidět nebylo. Snímek zcela poplatný době, který již dnes mnoho neřekne. (28.12.2015)

Tenhle film nemá cenu kritizovat, protože za jeho nedostatky tvůrci nemůžou. Po jeho natočení byl režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový. (10.10.2016)

Smutný příběh to on skutku byl, ale samotná zápletka zrovna dvakrát atraktivní není – to však neznamená, že by byla špatná. Bylo mi líto hlavně toho malého kluka – který trpěl nejen smrtí matky, vydíráním spolužáka, ale i otcovými problémy. Tatík svatý nebyl, nicméně se na něj snažili hodit špínu a hlavně se jej nikdo nechtěl zastat. Takhle nějak to vypadá i v reálu, když se mocní a prachatí snaží zahladit stopy a zodpovědnost hodí na nějakého chudáka a lidí vás odsoudí, aniž by znali všechna fakta…Navíc Kemr tam dostal minimum prostoru, tak nechápu tu kritiku na něj... (10.04.2021)

Problémem filmu není doba ve které vznikl, ani jista naivita děje, ani herci a dokonce ani poplatnost režimu. Problémem PARAGRAFU 224 je jeho dramaturgická nevyváženost. Začíná to jako drama o vědeckém soupeření, pak se to mění v rodinné drama, pak v kriminální drama a do toho se ještě přidává ekologické pohnutky, či návrat do kraje dětství. A to všechno v 80minutovém snímku. Sirový nedokázal pořádně uchopit scénář, v jeho možnostech jej doladit (kdo ví co a kdo za ním stál, co v něm muselo být a co ne). Jasně nejpodařenější částí filmu je ona cesta na Valašsko, kterou podniká vedlejší postava (jenž je v ději navíc skoro zbytečně roztažená). Starý mrzout, láteřející na zničenou přírodu, jenž sní o kraji svého mládí a když se tam vrací zjišťuje, že urbanizace a těžení nerostů, spolu s průmyslovým rozvojem je už i tam.A právě ona, cca 10minutová pasáž, je nejpodařenější částí filmu (humor i lidské problémy jsou zde krásně vyváženy). Celkově je Paragraf 224 koukatelným dramatem, které má spousty chyb a nedotažeností. (17.02.2010)

S celkovou naivitou, kterou popsal wosho, musím jasně souhlasit. Celková nevyváženost děje, prokládaná méně než průměrnou režií a s doslova tragickými, dětskými herci. Počáteční ekologické, až revoluční nadšení zmizí a vrátí se jen na moment v závěru, který je chvílemi jak z jiného filmu. Kemr, Švehlík a závěrečný Bartoškův prokurátor v drží průměr. Jinak zde straší klasický Zounarův soudruh náměstek a Petr Hapka se také moc nevytáhl. Rutina a kýčovitost. Oficiální text je v tomto případě překvapivě trefný. (22.08.2013)