Obsahy(1)
Když Anně Mráčkové odešel muž, věnovala všechnu svou energii dcerám. Ale nedokázala je vychovat v takové píli a takové ctižádosti a cílevědomosti i spolehlivosti, takže má doma starší provdanou za studenta, který nestuduje, fotografuje na „výnosný“ kšeft, z něhož nikdo nic nevidí, a o jejichž dítě se stará babička, a mladší, která lenoší, nechodí do školy, hrozí ji, že ji nepřipustí k maturitě, jakkoli to lživě zamlouvá tím, že „maminku odvezli do nemocnice“. A máma dře za holky, dře na holky, bere si dokonce i druhou práci jako uklizečka, shání pro starší dceru opisování na stroji (a to pak zvládá po nocích), prostě se málem uštve. Když se pak obrátí na psychiatra, najde v něm svého někdejšího ctitele. Ten jí poradí, aby svou péči o děti oslabila a dokonce si s ní domluví schůzku. Matka má pojednou módní oblečení, módní účes a rozpoutá s psychiatrem pořádný flám. Teď mají starost děti – a jsou přesvědčeny, že se babička zbláznila... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Zoufale šablonovitá a didaktická "komedie", na níž byly nejsměšnější otřesné kadeřnické kreace na palicích Jeníkové, Čenského a v závěru zejména Galatíkové a rozličné, většinou pletené a všemi barvami hrající hučky, které byli téměř všichni zúčastnění nuceni nosit. Suma sumárum si tady svoji slabší chvilku vybrala nejen drtivá většina herců, ale i Jiří Krejčík, který v době natáčení zjevně frčel na nějakém kvalitním matroši. ()
Rozlišit tenkou hranici mezi mateřskou láskou, výčitkami z rozpadu rodiny (i když nezpůsobeného vlastní vinou) až po opičí lásku je neskutečně těžké. Věře Galatíkové se to nepovedlo a sklidila co zasela. Babička se zbláznila rozhodně není komedie. Je to v podstatě dost smutný film s množstvím komických (nebo snad nechtěně trapných) prvků (intermezzo s focením v bytě, Císler jako WC hygienik, strašidelné účesy všech účinkujících...), které jakoby patřily do úplně jiného filmu. Krejčík z toho tentokrát nevyšel se ctí, herecky je to taky bída (vyjma Husáka, který ani moc nehrál, jen prostě byl a jeho civilnost mě hodně bavila). Přes veškerou moji kritiku to určité dobré momenty má. ()
Solidní přehlídka zjevů. Nemá cenu se vyjádřovat k ději, to už zde vystihli jiní, nicméně téměř nikdo zde nezmiňuje JIřího Císlera, a to je chyba! Čenského jsem poznala až téměř po dvaceti minutách, tzn. jeho pornoknír opravdu funguje. Scéna, kde Císler křepčí do rytmu skladby Hocus Pocus od skupiny Focus, zatímco ho neúspěšný student Čenský fotí s trojicí "pohledných" modelek (včetně absurdních hlášek: "Já jsem jenom Růžena. Ale říkejte mi.... Lindo.") u nich v obýváku, přičemž všechny snímky jsou rozostřené, proč asi?, je nezapomenutelná. Do toho dve neherečky - ale naprosté, a Přeučilův krátký štěk.... Ještě Vetchý se povedl (Galatíková:"Já jsem Vendulina maminka." Vetchý:"Má bejt? Já chci Vendulu..." "Vendulka není doma." "To řeknu hned, ne?"), s knírkem, rozcuhanou kudrnatou kšticí a kostkovaným čepečkem vypadá opravdu děsně věrohodně. Film pro silné nervy (a pokud zrovna prokrastinujete). ()
Taková ta doba, kdy se mělo za to, že ženská ve čtyřiceti už musí bejt babičkou. Chudák Galatíková. Tři ze zúčastněných tu neuměle demonstrují stav opilosti, k odstřelení je Jan Čenský s trvalou a vizáží německého pornoherce ze 70. let a v mezičasech se převážně cvaká do psacího stroje. Nemá to vtip, nemá to grády, nemá to vůbec nic. ()
Babička se nezbláznila. Prostě to jen svým dětem vrátila se vší parádou a taky musela z toho bláznivého rodinného kolotoče vystoupit. Ono totiž vůbec neuškodí, když se dětičkám ukáže jaké to je. Tenhle příběh trošku připomínal delší bakalářskou povídku. Vůbec bych se nedivila, kdyby se tehdejší Československá televize, respektive Hermína Franková, nechala inspirovat nějakým diváckým dopisem. Na komedii moc málo komediální. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (1)
- Kameraman Adolf Navara v průběhu natáčení umírá, film přebírá Miloslav Borovanský. (sator)
Reklama