Zabiják

Fincher pořád skvěle zvládá řemeslo a plíživá, pomalá atmosféra filmu není špatná. Problém je námět a scénář, který je v lepších chvílích šablonovitý, v horších chvílích aktivně dementní. Pár dobrých nápadů a scén (rvačka na Floridě) to nezachrání. Ale v rámci netflixové produkce jde o silný nadprůměr. (15.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Natočené brilantně, ale ta zápletka:( Mnohokrát viděné, nic obyčejnějšího už vymyslet nešlo. Takovéhle filmy jsou mrhání Fincherovým talentem. (11.11.2023)

Fincher se po předchozím selhání trošičku zvedl. Killer určitě není taková zívačka jako Mank, ale pořád se i jeho další film drží na úrovni klasického produktu z továrny Netflix. Tzn. pár hvězdných herců exhibuje v pěkných kulisách, ale příběh je totálně o ničem a týden pro premiéře na VOD už nikoho nezajímá. Zrovna u Finchera by asi nikdo nečekal, že vrcholem snímku bude pěstní souboj. (03.12.2023)

Na Finchera až nezvykle nedivácky zážitok, tak ako aj jeho predchádzajúci Mank. Oproti nemu však disponuje predsa len zaujímavejšou atmosférou či pôsobivejším ponorom do (anti)hrdinovho vnútra a nielen výborným remeselným spracovaním, ktoré by už v tomto prípade asi nestačilo. Na jeho vrcholnú tvorbu však stále pozerá z diaľky a ani nebyť presného Michaela Fassbendera, Killer by vo mne rezonoval ešte o niečo slabšie. 70% (11.11.2023)

Dnes se naučíme, jak udělat i z toho nejvíc sexy chlapa na světě obyčejnýho patetickýho kokota, o kterýho by si žádná ani kolo neopřela. Prostě mu nasadíme na hlavu rybářskou hučku. Záměrně ohraná zápletka - proti nájemnému vrahovi se obrátí jeho zaměstnavatel - slouží Fincherovi k vykreslení titulní postavy a sekání atmosférických scén. Zabijákův precizní modus operandi ale není zas tak úžasně zajímavý - navzdory jeho filozofování mi tu chybí něco za tím a od závěru jsem čekal víc. Ale úvodní mise v Paříži vtáhne a rozhovor se zabijákyní Tildy Swinton je taky moc fajn. Co na tom stálo 175 mega je mi záhadou. (14.11.2023)

Drž se plánu. Předvídej. Neimprovizuj. Nikomu nevěř.. Pohybovat se poblíž konkurent v branži Anton Chigurh, sedl by si naproti do křesla a pronesl to svý: „Jestli tě pravidla, kterých ses držel, dovedly sem, k čemu ti takový pravidla byly..?“ Jenže drží se emočně odcizený android David vůbec svých pravidel, když projevuje slabost? Tím, že mine cíl a že si motto I. Don't. Give. A. Fuck. jen nalhává..? Sarkastické glosy voiceoveru, strohá metodičnost obsahu, přiměřený chlad formy a tomu odpovídající výkon Fassbendera, který nechá velkého grizzlyho, aby se do konce života krčil v brlohu strachem. Otázkou zůstává, kdo vlastně je ten velký grizzly.. Nejlepší scéna: The Last Supper of Tilda Swinton. (13.11.2023)

Obsedantně kompulzivní thriller pro trpělivého diváka, filmová studie o zbytečnosti bytí a vlastně tak trochu zbytečný film v tomhle zbytečnému světě. Fuck! Chvíli mi to bude ležet v hlavě. (10.11.2023)

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~ (18.11.2023)

Nikdo není výjimečný. Všichni jsme pouhé odchylky, ale jinak jsme v podstatě všichni stejní. Finecherův filozofující Zabiják vysvětluje důležitost překonávání nudy a výhody pečlivosti. Uvolněnější a klidnější úvod jsem snad neviděl. Je to balzám na duši a vzpomínání na seriálového Dextera ve svých začátcích. Umělé úsměvy, u McDonalda nebo u přepážce na letisti. Fassbender klade důraz na minimalistický projev, úspornou, pomalou mluvu a promyšlený, naplánovaný život, který se v jednom klíčovém momentě vymkne z kloubů. Andrew Kevin Walker adaptuje komiksovou předlohu o metodě a o tom jak důležité je zůstat nad věcí. Fincher zvolil repetivni opakování pravidel, které jsou ale často porušovány, aby zdůraznil hrdinův vnitřní neklid, který ovšem nemá vliv na jeho efektivitu. Prostě další den v práci.  Melancholická cesta za pomstou jako by byla pravým opakem Johna Wicka, přesto nabízí jednu z nejintenzivnějších bitek dvou zcela odlišných zabijáků, kterou vyloženě probublává umírněný (jak jinak) soundtrack Reznora s Rossem. Bez emocí, přesto naprosto precizně zrealizovaná. Právě absence emocí nebo nějaká nečekaná finesa brání Zabijákovi být něčím více než precizní a chladnou studií lidí, kteří prostě, don't give a... Fuck! (11.11.2023)

Přemýšlivý Fincher. Technicky stále na výši, režijně stále stejně metodologický a minimalistický s důrazem na každý detail. Že si scénárista vybral jednodušší zápletku bez zbytečných twistů, nebo šokujících point nijak extra nevadí. Nemusí být u každého jeho filmu. Fassbenderův zabiják je totiž natolik zajímavá a skvěle zahraná postava, že je to právě ona, která je středobodem filmu a kolem ní se motá jakýsi děj se střídáním lokací a potkáváním zajímavých lidí. Za zmínku stojí fantastická akce na Floridě, kterou bych od Finchera nečekal. Meditativní, tepající krimi, kde všechno funguje velmi dobře, jen ne geniálně. (23.11.2023)

Jeden z mých nejoblíbenějších režisérů se v tomto desetiletí vydává směrem, který mě úplně tolik nezajímá a jeho Mank mě úplně minul, tím spíše, že výborný Mindhunter se vytouženého pokračování zřejmě nikdy nedočká. Killer měl být ten návrat ke kořenům, který mě opět přivede k područí slavného režiséra, zvlášť když si do hlavní role vybral zrovna Fassyho...ovšem povedlo se to tak napůl. David Fincher navazuje s kritikou společnosti tam, kde přestal u Fight Clubu, ale celé je to takové z rychlíku a končí to v tom nejlepším, kdy jsem doufal, že se rejža konečně utrhne ze řetězu. Samozřejmě je tam stále cítit neuvěřitelná řemeslná zručnost, ale bohužel obavy z prvních dojmů a recenzí se potvrdily a my se nedočkali divácky vděčného krimi thrilleru, ale spíše niternou sondu do jednoho pokřiveného člověka. A začínám mít pocit, že už od Finchera nic jiného nedostaneme. Ačkoliv zklamán nejsem, bavil jsem se velice dobře, jen jsem chtěl více a ne po 2h předčasný finish. (15.11.2023)

Jeho vrah (v Se7en) trestal nevybíravým způsobem lidstvo za to, že učinilo ze sedmi smrtelných hříchů všední součást života. Jiný jeho hrdina (v 8 MM) pak rozplétal původ jednoho hardcore snímku. Je tudíž trochu s podivem, že Andrew Kevin Walker napíše (nutno podotknout podle komiksové předlohy – ač vizuálně má ke komiksu daleko) ohraný koncept s průměrnými dialogy o nájemném zabijákovi, který poprvé selže. O hyperperfekcionistickém Davidu Fincherovi to platí dvojnásob. Na přešlapy jsme u něj nebyli zvyklí. Jenže pak přišla nemastná neslaná látka bez dynamiky Mank – stylisticky cvičící, dlouhá, nepřístupná. U Netflixu mu zjevně nikdo nestojí za zadkem, i když by (občas) měl. The Killer je sice v mnohém dostupnější, ale Fincher mrzí prázdnějším obsahem a chladnou formou. Velepečlivě komponované scény jsou fajn, ale chybí myšlenkový přesah, chybí něco nečekaného či překvapivého, chybí zapamatovatelnější scény (čest výjimkám v podobě noční rvačky na Floridě). Nedochucený i šablonovitý thriller ze staré školy. Ale ty čtyři dietní hvězdy si pro sebe nakonec obhájím. Asi hlavně proto, že mi tak nějak seděla atmosféra. PS: Rozšlapování mobilů úsměvné. Opakované vyhazování „důkazů“ do košů v okolí daného činu ještě víc. (14.11.2023)

Jeden z mojich naj režisérov David Fincher, prišiel s novým počinom a mne tak nejak z tejto čiastočnej "monológoviny" sánka nepadá. Fincher má neuveriteľný dar a schopnosti, lenže toto je námet, ktorý už prakticky nemá predpoklady priniesť niečo nové, nakoľko je viac pretiahnutý, ako mahagónová stopárka pri Dunajskej Strede, ktorú ste úplnou "náhodou" nabrali do zadnej časti vášho pickupu. Ja popravde ani celkom nerozumiem tomu, prečo sa pustil do niečoho takéhoto, i keď na jednej strane chápem, že spolupráca so scenáristom Kevinom Walkerom, priniesla v podobe snímku "Se7en" brutálny úspech, pričom aj jeho scenár k filmu "8MM" je doslova maškrtou pre nadšencov námetov o sériových vrahoch. Tak nejak teraz keď nad tým premýšľam, napadá ma myšlienka, či sa opätovne spoločne nevrátili k námetu o sériovom vrahovi, avšak chceli splodiť niečo iné, ako to, čo ich v minulosti "preslávilo". Za mňa osobne je ale tento film skôr márna snaha, keďže napríklad taká story okolo Bourna je o 3 levely úplne inde. Toto sa snaží byť komorné, akože atmosférické, s akčnými vsuvkami, no že by som videl niečo mimoriadne, hodného kvality tohto tvorcu, tak to teda sotva. Medzi 3-štyri. (11.11.2023)

Je to až fascinující, zlomyslná zábava. Sledovat elitního superzabijáka, který se v úvodních patnácti minutách vychválí do nebes, potom udělá strašlivou chybu, ale nepřestane o sobě pochybovat. Ani když se čím dál víc zdá, že ta chyba nebyla zdaleka poslední a vlastně ani první. David Fincher si dovolil úžasně natočit dvouhodinovou ódu na ego a jsem si jistý, že s každým dalším zhlédnutím bude přibývat drobností "tohle by profesionální zabiják v jiném filmu asi neudělal", kterých jsem si napoprvé nevšiml. (16.11.2023)

Vlastně se těm zklamaným a rozčarovaným reakcím nedivím. Když se totiž u jednoho filmu opět sejde David Fincher se scenáristou Sedm Andrewem Kevinem Walkerem, divák už prakticky automaticky čeká minimálně jeden z filmů roku. Jenže režijní velikán potvrzuje, že si na Netflixu točí celovečeráky zejména pro radost a nechce divákovi dávat nic zadarmo. A mně to vlastně tolik nevadí. Ano, příběh je naprosto banální a dá se celý odvyprávět ve dvou větách. Fincher ovšem opět potvrzuje pověst totálního perfekcionisty a dokáže svou prací s jednotlivými záběry, zvukem či střihem naprosto pohltit.  Je to minimalistické, chladné, pomalé, ale i přesto v jistých pasážích zcela vtahující a příkladně metodicky natočené. Za zdánlivě jednoduchou slupkou se navíc skrývá solidní sonda do kůže jednoho chladného vraždícího psychopata, jehož si Fassbender vystřihl s takovou chutí, až mě zase jednou zamrzelo, že ho vídáme před kamerou v posledních letech tak málo. Fincher zkrátka jako by si řekl, že natočí nejjednodušší děj tím řemeslně nejpreciznějším způsobem a v tom obstál na jedničku. Že od něj automaticky očekáváme scenáristicky i myšlenkově hutnější podívané, je pak samozřejmě věc druhá. (21.11.2023)

Nejakčnější infarktovka, co jsem kdy viděl. Zadržování dechu od první do poslední vteřiny. Fassy, Fincher a Reznor servírují zabijáckou studii perfekcionismu pro všechny, postižené obsedantně kompulzivní poruchou, a ani se ji nesnaží vydávat za film. [Netflix] (13.11.2023)

Fincher dostal další těžký prachy od Netflusu a rozhodl se ukázat další velkolepej fakáček týhle společnosti. Naštěstí na to tentokrát nešel stylem Mank, ale natočil sice další totálně divácky nepřátelskej, ale aspoň srozumitelnej film se svým typickým smyslem pro detail tak jak to umí jenom on. Přeci jenom nacpat tolik cynismu, životních pravd, ironie a černýho humoru do jednoho filmu to je prostě výkon. Užijete si to každopádně o to víc o kolik máte nakoukanou jeho tvorbu a do jaké míry se dokážete ztotožnit s totálně amorálním hlavním hrdinou, ale Fassbender do toho jde jak o život a je tak neuvěřitelně heroickej, že jsem prostě tomu grázlovi musel podvědomě fandit i když to je bezskrupulózní vrahoun kterej za celej film neudělá fakt nic dobrýho. Jo a ať si kdo chce co chce říká tak Fincher z toho prostě cítit je a kdo tvrdí něco jinýho tak mu holt asi omylem pustili jinej film. Jo a, že je to chladný, odtažitý a divácky nevstřícný? Ale kecy v kleci ukažte mi nějakej film kterej Fincher do teď natočil (mám na mysli hlavně ty zásadní) kterej byl divácky vstřícnej a nebyla to úplná deprese?! Ha ha žádnej vás nenapadl co? No tak tím to asi bude tak nebrečte. Mě se tenhle maximální výsměch současnýmu světu jako reklama pro určitý firmy která se jim, ale určitě líbit nebude nebo například odkaz na válku skladů hodně líbil a naštěstí jsem Davida po jednom nezdaru nezatratil, protože takovej talent jako on nemůže úplně propadnout peklu. Ps : Moje nejoblíbenější scéna z filmu : Nepomůžeš dámě v nouzi?!80% (16.11.2023)

Zabiják je nesmierne precízny, no rovnako tak aj veľmi náročný zážitok. Môžete ho študovať frame po frame a budete žasnúť. Niečo tak premakané sa len tak nevidí. Preto je škoda, že Fincher trochu zabúda, že filmy pozerajú okrem cinefilov aj bežní smrteľníci. A tým sa veľa rozkoše v tomto prípade nedostane. No vidieť by ste to mali všetci. Ide o krásnu ukážku filmového umenia, ktorá sa možno náročne sleduje, ale o to intenzívnejšie doznieva. (12.11.2023)

Nízké hodnocení dost dobře nechápu. Miluju tyhle jakoby pomalé snímky, které vlastně ani na moment nezastaví. Hodně jsem se o Fassyho obával, ale v roli byl úplně přesný a nešlo snad ani vybrat lépe. Líbí se mě sledovat ucelené příběhy, které začínají v bodě A a dojdou svému cíli bez vycucané scénaristické pomoci. Jakmile se náš hrdina rozhodne pro cestu pomsty a rozhodně mu to netrvá dlouho, tak podobně jako u Kill Billa si můžeme jen odškrtávat splněné úkoly. Nejvíce potěšila bitka na Floridě, kterou jsem si dával hned dvakrát. Za mě určitě snímek, ke kterému se budu vracet v budoucnu vícekrát a patřící do lepší půlky Fincherovy už tak nabité filmografie. 85% (29.01.2024)