Spolok mŕtvych básnikov

Jeden z velikánů světové režie Peter Weir natočil v roce 1989 jeden ze svých vrcholů. Svůj příběh zasadil do prostředí chlapecké školy, která nutně ctí TRADICI, ČEST, KÁZEŇ A DOKONALOST. Děj se odehrává v roce 1959 zrovna když na místo angličtináře přichází nový pedagog, kterého nepředstavuje nikdo menší než Robin Williams. Musím uznat že Robin zde svůj pobyt ozdobil možná ještě lepším herectvím než v Dobrém Willu Huntingovi. Ve filmu jsem možná postrádal větší počet dramatičtějších scén, ale jinak naprostá spokojenost. Velice pěkná studie, kterak se dokáží v pubertě měnit charaktery postav. Kdy například z nejodvážnějších se stávají práskači a naopak z nejušlápnutějších se stánou lídři. 80% (21.08.2010)

Nemůžu za to, ale nevěřím, že se můžou na světě dít takové věci... chtěl bych vidět sedumnástiletého kluka, který by se choval tak jako ti v tom filmu... "naivita" prostupující celý film mi strašně vadila... a ta poslední scéna mě fakt dostala... klasicé hollywoodské postupy, určitě to dostalo kotel oscarů... Něco jako Pravidla moštárny : špatně zpracovaný dobrý nápad. (13.04.2005)

Bezpochyby jde o velice dobrý film, skvěle natočený, s výborným scénářem a zajímavým podtextem, ale něco mi tam malilinko vadilo nebo chybělo... Těžko přesně pojmenovat co, ale neměl jsem z toho ten pětihvězdičkový dojem jako mnoho lidí tady. Několikrát tu byla zmíněna "nenápadnost" Weirových filmů, ale tenhle kus mi přišel nenápadný až příliš. Místy mi Společnost mrtvých básníků připomněla (vzdáleně) Andersonův film Kdyby.., děj se odehrával ve stejném prostředí a společná byla i touha hlavních hrdinů po svobodném myšlení, vyjádření a nepodléhání ztuhlosti školních řádů (Carpe diem...). Nicméně Společnost mrtvých básníků je přece jen o něčem jiném. Kdyby.. je alegorie, kdežto Weirův film jde do všeho zpříma a bez oklik, má jasnou zápletku, tragické výústění i působivé finále. Moc se mi líbila scéna, kdy student četl úvod do poezie od jednoho ctihodného autora, jenž požitek z poezie měřil takřka matematicky, a především komentář k němu pronesený učitelem Keatigem:"Exkrement... To si myslím o panu J.Evans Pritchardovi, PhD...Neklademe tady nějaké potrubí. Tohle je poezie!! Není to žádná písničková soutěž: 'Mně se líbí Byron - dám mu 42, ale špatně se na něj tancuje...' " Robin Williams v roli Johna Keatinga byl dobrý, ještě víc se mi líbil student, kterého hrál Ethan Hawke. Ve filmu mi ale chyběla nějaká výraznější a poutavější atmosféra. Pěkné 4 hvězdičky. (11.07.2006)

Je to o tom vymočit se konformitě do obličeje. Je to o tom najít odvahu a rozvázat ty provazy co škrtí, jen aby člověk následně udělal krok do neznáma. Je to o přirozenosti, která zdaleka nemusí být nejlepší a bezpečná, ale rozhodně krásně voní a osvobozuje. Náhubkujeme se navzájem námi vytvářenou společností již od narození. Bez kultury bychom sice byli rychle vymírající banda sebevražedných a zranitelných sólo zvířat, člověk si ale v tom soukolí musí snažit ponechat co největší povědomí o sobě samém. Masa nemá ráda barvy, já miluju barvy. Masa je nudná a já mám rád když z lidí tečou emoce a cítím alespoň náznak nepromyšlené a upřímné odlišnosti. Je důležité být výjimečný. Film byl naivní a svou k pousmání vysněnou realitou romanticky v jiném světě zasazený. Ve světě kde je až moc jednoduché vše černobíle oddělit ( snad až na časem trpké carpe diem) a tradice smrdí. Ale to k tomu jednoduše patří. Takový svět tohoto společenství byl a hodnocením jeho reálií se pasujeme na úroveň toho politováníhodného vězně s řetězem obmotaným okolo duše, jehož tíhu už ani nevnímá. Je těžké nebýt zabedněný a slepý srab. ___ Robin Williams mi připomněl, jak výborný je herec. Študenti byli přecijen na můj styl až moc velcí přizdisráči. Ta do poslední chvíle natahovaná rezignovanost mi málem mou pěstí zničila monitor. (19.03.2011)

Napoprvé, kdysi na prahu dospělosti, mě tenhle film naprosto uchvátil... Ovšem zopakování po pár letech mě přesvědčilo, že plný počet hvězdiček by z mé strany bylo přeceňování. Najednou mi to nepřišlo až tak hluboké, spíše patetické, a chvílemi jsem se nudila. Jsem zvědavá, co řeknu napotřetí :-). Zatím slušných 80%. EDIT 2019: Napotřetí jsem nedokoukala, míra a intenzita patosu pro mě byla ekvivalentem prostředníku vraženého hluboko do krku. (29.01.2009)

Mám rád tvorbu Petera Weira - což nic nemění na tom, že Společnost mrtvých básníků prostě nedokážu/neumím ocenit. Neobyčejně vypjaté herectví hochů mi - zejména v samotném závěru - způsobovalo křeče od smíchu a je mi fuk, nakolik je takové tvrzení hloupé a povrchní. Netoužím se bavit u vážně míněných scén (pokud je netočí Asylum a spol.) a netoužím se ošívat u příběhových linek, kterak hoši bojují za divadlo a po nocích si čtou básničky v jeskyni. Navzdory krásné myšlence milerád vytknu i předvídatelnost, naivitu a prapodivné útoky na emoce. Totálně mimo mě, tahle Společnost. (17.12.2014)

Ne :) (02.01.2008)

Reziserovi se podarilo udelat s velmi spatnym scenarem (dejme tomu solidne napsane dialogy ale zapletka tak trapne klasicka ze by se za ni stydel i Shakespeare) divy - je to pekne natoceno a nektere sceny jsou vizualne vyjimecne. Wiliamsovi jsem neuveril ani slovo co vypustil z pusy. 70% (27.03.2005)

Velice poetický snímek o poétech... (14.04.2010)

Tak vysoké hodnocení je mi trochu záhadou. Ne, že by se jednalo o špatný snímek, to vůbec ne, ale tak nějak mě nedokázal dostat na 86%. Snad právě z důvodu velkého očekávání nemohu nyní dát více než 3*. Pochválit musím atmosféru, Robina Williamse a ten neskutečný a působivý závěr. Hmm, ještě si to s tou čtvrtou hvězdičkou rozmyslím... :) (10.01.2017)

Tradice, čest, kázeň, dokonalost ... může být pro nevybouřené sedmnáctileté kluky vůbec něco odtažitějšího, než jsou hlavní hesla prestižní soukromé střední školy, kterou navštěvují? A může pro ně být vůbec něco těžšího, než splnit vysoká očekávání svých otců, kteří ve svých synech vidí možnost naplnit svůj vlastní ideál dokonalosti, na který oni osobně ve velké většině dosáhnout nedokázali? Je jasné, že pod takovým tlakem, a ve snaze nezklamat, se mladí žáci v podstatě stávají loutkami v rukou svých vlastních učitelů. Proto příjezd nového učitele angličtiny, který ve svých studentech začne pěstovat schopnost samostatně přemýšlet a žít svůj život na plno, zapůsobí na žáky jako svěží vítr, a některé z nich ovlivní setkání s ním na celý jejich život. P.Weir mě osobně ještě nezklamal. Jde totiž o režiséra, který přesně ví co chce, a také to dokáže říct. Spokojený jsem i s R.Williamsem, pro kterého je ztvárnění postavy charizmatického profesora rolí z rodu těch životních. Přiznám se, že ho mám mnohem radši jako dramatického herce, než jako výborného komika. (21.10.2004)

Carpe Diem! (31.08.2019)

Krásný a dojemný film, ale tyhle pocity se bohužel dostavují až když se snímek ocitá v cílové rovince. Od plného hodnocení mě odrazuje chybějící spád a také to, že film vás chytne za srdce až příliš pozdě. Nenechte se ale odradit, stojí to za to. (24.06.2006)

Nemusíme být ani básníky, aby nás tenhle úžasný snímek naprosto pohltil a svým poetickým vyprávěním uvrhl do blažené nostalgie. Peter Weir, a za tím si stojím, je jedním z nejlepších žijících režisérů, který když už natočí nějaký film, tak se s velkou jistotou zařadí mezi absolutní špičku v daném žánru. Společnost mrtvých básníků je hodně nenápadný příběh, ovšem s tak vybroušeným zpracováním, vynikajícími herci(Williams!!) a silně emotivním a nádherným zakončením, při němž mi plesalo srdce radostí snad stejně, jako poctěnému učiteli Keatingovi. Přesně takhle vznikají velké filmy, a scénář přitom ani nemusí být napsán ve verších.. 95% (07.12.2012)

Carpe diem! (14.04.2007)

Docela mě to bavilo, páč jsem u toho neusnul! dá se říct, že hodně pěknej film, ale mám dost výtek! 1) Pro mě osobně nejzajímavější, nejzábavnější a nejvíce "carpediemovská" linka o snaze získat nedostupnou dívku je zcela zabita a vyzní do ztracena! 2) Přeci jen, ztotožnit se s hlavními hrdiny pro mě byl občas problém. Partička kluků, kteří se po nocích schází v jeskyni, kde si předčítají poezii(alespoň tedy občas se chovají "normálně") mi moc k srdci nepřirostla. Navíc když už jim tam jedna přiopilá dívka nabídne láhev s kořalkou, vyměňují si pohledy jako "To nesmíme, nepij to, to je alkohol!". Ano, partička kluků mi povětšinou připadala jako banda debílků! Jediný, který mi byl skutečně sympatický byl právě zamilovaný Knox! 3) SPOILER: Zabít se, protože mi táta zakazuje hrát divadlo? Ono to tam mezi vztahem otce a syna je asi významnější, ale já si něco takovýho nedokážu představit. Navíc nebral bych to jako jeho potrestání, ale jako svojí prohru! Takže tohle je fakt trapný! 4) Je to děsně naivní! Jeden kluk přiběhne nadšeně s plakátem, že je vyhlášen konkurs na ochotnický divadlo na hru Sen noci Svatojánské a hned začne "Už vím, co chci v životě dělat, budu hercem!" a hned začne psát přihlášku, kde falšuje souhlas svého otce, přičemž si k němu hned lehne druhý chlapec, který mu řekne "To nemůžeš!". To je fakt "carpe diem"! 5) Děsně předvídatelný! Od chvíle, kdy přijde Williams na první hodinu je jasné, jak bude neortodoxní, jak ho budou žáci milovat a naopak jak bude zbytku vedení školy ležet v žaludku! Že se něco posere a Williams to odnese a oni se ho zastanou! 6) Klišé jak svině! Jsem čekal, jak mě konec uzemní, ježe to jsem netušil, že to bude absolutně směšné "ó my captain" ve třídě! Víc rádobydojemnou scénu vymyslet nemohli! Jahole, tys mluvil všude o závěru jako u něčem neskutečném, podle tebe teda absolutně nemám srdce! (27.06.2008)

"Naučíte se vychutnávat slovo a jazyk!" (23.11.2003)

Silný emoční zážitek a neskutečný Williams, RIP herecká legendo. (26.09.2014)

1.* (chvíle, kdy se sympatický profesor Keating po vstupu do disciplinované třídy neztotožnil s grafickým výpočtem kvality básně) 2.* (závěrečná pocta Kapitánovi) 3.* (výborný výkon Robina Williamse). Nic dalšího mne nezaujalo, neboť děj je křišťálově předvídatelný a jako poezijní barbar jsem se některými pasážemi musel zarputile pronudit. (26.05.2010)

Omlouvám se, pro mě naprosto nestravitelný film. Moje hodnocení je ryze subjektivní a vychází z mé naprosté averze vůči charakterům typu Johna Keatinga, nutící druhé nejít s davem. Až agresivně vás nutí "rozvinout" svoji osobnost, pokud se náhodou chováte "nepozoruhodně", je to bráno jako potlačování osobnosti. Tolik prázdných a přemoudřelých řečí jsem dlouho neslyšel. První půlka filmu naprosto, naprosto o ničem. Chovejme se na povel jako banda blbečků - co třeba trhat stránky z knížky? Jo, dobrá blbečkovina - ale kdepák blbečkovina, to je vaše nespoutaná osobnost! Chudáci ti kluci, až jednou nastoupí do práce, budou muset sklonit hlavu mezi stovky dalších a v tom jednotvárném davu budou jen jednou tečkou z milionu....hrozné, a to jim jeden pošahaný učitýlek vtloukal do hlavy, že ze stolu vidí svět jinak....ehm (shovívavý úsměv). Já mám svou společnost mrtvých básníků - knihovnu s jejich slovy. Miluju poezii. Ale Keating z ní udělal pozérství.... jako když si na funus vemu bílou mikinu a před rakví budu na všechny kolem řvát: Jsem jinéééj, jsem jinéééj. Keating není jen učitel, je to life coach, v dnešní době by měl fenomenální úspěch....všichni chceme být výjimeční, jenže si budeme muset možná jednou přiznat, že to nebyla pravda. (20.02.2021)