Jean Dréville

Francouzský režisér Jean Dréville, celým jménem Jean François Alexandre Dréville, se narodil ve městě Vitry nedaleko Paříže a vyrůstal v kulturně založeném prostředí, jeho otcem byl básník, spisovatel a novinář Alexandre Dréville. Jean Dréville nikdy nechodil do školy, vzdělání získal jen soukromými hodinami doma. Od mládí se živě zajímal o fotografování, inspirován otcem inklinoval i k žurnalistice. Koncem dvacátých let se uplatňoval jako fotograf, tvůrce plakátů, coby publicista také přispíval do několika časopisů s filmovou tématikou.

V roce 1928 se setkal se slavným Marcelem L'Herbierem při natáčení filmu PENÍZE (L'argent, 1928), které Drévilla inspirovalo k realizaci krátkého „filmu o filmu“ AUTOUR DE L'ARGENT (1928). V práci u filmu našel nakonec Dréville další cestu svého směřování a na přelomu 20. a 30. let natočil několik dokumentů, na nichž se podílel nejen jako režisér, ale byl i scénáristou, kameramanem nebo střihačem. Jako tvůrce celovečerních hraných filmů debutoval Dréville s muzikálově laděným melodramatem JABLKO SVÁRU (Pomme d'amour, 1932).

Následně točil filmy různých žánrů, několikrát spojil své síly se zručným scénáristou a dramatikem Rogerem Ferdinandem. Úspěch sklidil především s ruskou tématikou, která byla ve Francii třicátých let velmi oblíbená. Takový byl například film BÍLÉ NOCI V PETROHRADU (Les nuits blanches de Saint Pétersbourg, 1937), inspirovaný Kreutzerovou sonátou od L. N. Tolstého. Dalším rusofilským počinem byla KRÁLOVSKÁ HRA (Le joueur d'échecs, 1938), historický příběh z období vlády carevny Kateřiny II. Úspěch obou těchto filmů byl předem zajištěn participací největších ženských hvězd té doby (Gaby Morlay, Françoise Rosay). Dvakrát pracoval Dréville znovu i s L'Herbierem a jako pomocný režisér se podílel na jeho filmech ŠTĚSTÍ (Le bonheur, 1934) a AFÉRA S NÁHRDELNÍKEM (L'affaire du collier de la reine, 1946).

Z období německé okupace Francie vyniká Drévillův film BYZNYS JE BYZNYS (Les affaires sont les affaires, 1942). Tato odvážná adaptace nadčasové divadelní hry byla okupačními orgány sestříhána do zkrácené verze, Dréville film navíc natočil v rekordně krátkém čase a s minimálními náklady, protože odmítl pracovat pod hlavičkou německé společnosti Continental Film. Uměleckým i komerčním triumfem byl silný humanistický příběh SLAVIČÍ KLEC (La cage aux rossignols, 1945), který vznikal v těžkých podmínkách na konci války a s mimořádným úspěchem byl uveden v kinech až v září 1945. Film dosáhl několika prestižních ocenění včetně nominace na Oscara a pro Drévilla byl významný díky navázání slibné spolupráce s Noël-Noëlem. V dalším úspěšném filmu z té doby, OBĚŠENCOVA FARMA (La ferme du pendu, 1945), nabídl Dréville první velkou příležitost později slavnému Bourvilovi.

Kromě práce na dalších filmech se Dréville po válce začal angažovat i v jiných sférách spojených s filmem, po roce 1945 byl členem výboru Sdružení filmových autorů, angažoval se i v dalších organizacích a v roce 1952 zasedal v porotě Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Mezitím dosáhl dalšího mezinárodního úspěchu, když se jako spolurežisér podílel na norském filmu KAMPEN ON TUNGTVANNET (1948), jenž polodokumentární formou zpracovával události z počátku druhé světové války. Příběh mladé prodavačky s touhou po létání NEKONEČNÝ HORIZONT (Horizons sans fin, 1953) vynesl Drévillovi nominaci na Velkou cenu festivalu v Cannes. Z jeho tvorby té doby je i u nás známý výpravný historický příběh KRÁLOVNA MARGOT (La reine Margot, 1954), opět s hvězdným hereckým obsazením (Jeanne Moreau, Françoise Rosay).

Z následující práce Jeana Drévilla zasluhují zmínku dva historické filmy z přelomu 50. a 60. let; v koprodukci se Sovětským svazem natočil válečný snímek NORMANDIE-NIEMEN (1960), životní příběh slavného francouzského revolucionáře pak zpracoval v biografickém titulu LA FAYETTE (1961). Tímto filmem se Dréville vrátil na přední příčky návštěvnosti v kinech a LA FAYETTE byl s více než třemi milióny diváků po slavné KNOFLÍKOVÉ VÁLCE druhým nejúspěšnějším francouzským filmem za rok 1961. V následujících letech pracoval Dréville s několika režiséry, podílel se na koprodukčních filmech, jeho poslední samostatnou režií byl francouzsko-italský snímek HLÍDKA, KTERÁ ZASPALA (La sentinelle endormie, 1966), historická veselohra z období napoleonských válek. Na přelomu 60. a 70. realizoval ještě několik projektů v televizi, ale pak se již odmlčel a žil v soukromí.

Jean Dréville zemřel na venkově nedaleko Paříže, ve Vallangoujardu, 5. března 1997 ve věku devadesáti let. Od roku 1952 byl ženatý, jeho manželkou byla herečka Véronique Deschamps (1928-2004). Jejich dcera Valérie Dréville je herečkou, úspěšná především v divadle.

Pavel "argenson" Vlach