Smrt v Benátkách
Morte a Venezia
Mort à Venise
Death in Venice
Réžia:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHrajú:
Dirk Bogarde, Romolo Valli, Mark Burns, Nora Ricci, Marisa Berenson, Carole André, Björn Andrésen, Silvana Mangano, Franco Fabrizi, Marco Tulli (viac)Obsahy(1)
Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilmovateľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti. (STV)
(viac)Recenzie (187)
Když odmyslím krásné kostýmy , pěknou hudbu,záběry z Benátek, byl film zdlouhavý a o ničem.Nakonec jsem litovala čas,který jsem tomuto filmu věnovala. ()
Film nadprůměrný až velmi dobrý. Jenže pochopitelně to nemůže nahradit (překonat, vyrovnat, zprostředkovat?) Monnovu jedinečnou básnivost, snivost. Nenaložil si tedy Visconti přeci jen příliš velký krajíc? ()
Tenhle příběh a jeho nálada, mne dostaly už když jsem četl Mannovu novelu. Smutek nad nedosažitelností dokonalosti. V čemkoliv. Touha dotknout se něčeho krásného a nemoci to udělat. Sice je to podle Monty Pythonů jen příběh o „staré buzně“, ale myslím, že každý kdo se nechá tímhle příběhem omámit, pochopí, že hledání absolutní krásy nemá nic společného s hrdinovou sexuální orientací. Aschenbach byl asi sám překvapen, že dotyk čehosi božského se pro něj zračí v dokonalé tváři chlapce, ale nemyslím, že to vnímal sexuálně, či eroticky. Nejosobnější Viscontiho film. ()
visconti natočil příběh prostý právě tak, aby nerušil tok jeho geniálních obrazů a překrásně melancholické mahlerovy hudby. pozvolnost tohoto vyprávění je však jen zdánlivá. mnoho lidí pravděpodobně tento film "neskousne" pro jeho pederastický podtext, což mu paradoxně v důsledku jen prospívá. toho chtěl pravděpodobně visconti dosáhnout a to se mu také povedlo. není to film pro masy. 90% ()
Dát tomuto filmu méně než pět hvězdiček může jenom totální trotl, ignorant a barbar. ()
Ve správnou chvíli tento film viděti, znamená rozlišovati život před a po. ()
Děkuju, ale Mahlera si radši pustím z desky. ()
..klasické..a vlastně i buřičské a balancující na docela tabuizovaném tématu(hlavně v době vzniku své knižní předlohy a poté i filmové)...co mi vadí,je představitel Gustava von Aschenbach..na jehom místě jsem vždy viděl uplně někoho jiného...a nějak jsem se s tím v té filmové verzi nemohl srovnat.. ()
Hlavní postava trpí, ale ani zdaleka tak jako divák. ()
"Když v roce 1913 napsal Thomas Mann novelu "Smrt v Benátkách", stál tehdy ve svých osmatřiceti letech před největšími úspěchy své spisovatelské kariéry. Trýznivá úvaha o osudu stárnoucího umělce tak vznikla v myšlenkách autora středního věku. Mohlo by se zdát, že Aschenbachův boj se nijak nedotýká spisovatelovy osoby. Ve skutečnosti však byl s touto postavou spřízněn přímo osudově." / Mistrovské dílo. Pamatuji si, jak silně na mě zapůsobilo poprvé, kdy jsem ho navíc viděl na velkém plátně. V plzeňské Měšťanské besedě nám před filmem samotným navíc pustili asi deset minut Mahlerovy hudby. Silný zážitek. ()
Snad až trochu příliš lyrický příběh, na který člověk asi musí dozrát.. ()
MOju pozornosť neudrzalo ani zdanlivo zaujimava zapletka. SOm presvedcena ze Mannova kniha moze byt velmi putava, ale zbytocne dlhe zabery nudili... ()
Další z pomalu vyprávěných příběhů mě dostal svou osudovostí, se kterou v sobě člověk objeví nečekaný kus sebe, aby si s ním pak nevěděl vůbec rady a zahubil ho. Genilní dílo, úžasná je použitá kongeniální Mahlerova hudba. Velká podívaná, přesto komorní drama. ()
Jak nedat nejvyšší ohodnocení tomuto filmu z Viscontiho vrcholného tvůrčího období. Kongeniáoní spojení křehkého příběhu, vynikající de Santisovy kamery, hudby Gustava Mahlera a nezapomenutelných výkonů hereckých protagonistů v čele s Dirkem Bogardem (ten se pro svůj vzhled na plátně inspiroval právě podobou skladatele Mahlera) vytváří atmosféru, která i po 45 letech představuje pro většinu filmařů nedostižitelný vzor. Tento film, po řadu let promítaný československými filmovými kluby, představuje druhý díl volné "germánské trilogie" Viscontiho, jejímiž dalšími částmi jsou "Soumrak Bohů" a "Ludwig". ()
Film naplneny očarujucou melancholiou a smutkom je tiež uvahou o iracionalnych principoch umeleckej tvorby a o zmysle krasy a umenia.Herec Dirk Bogarde podal vrcholny vykon vo svojej životnej role.Ustredna hudobna tema filmu dokonale suzvuči s jeho vnutornym rytmom a atmosferou. ()
Pri tom, ako je film známy, som čakal viac. Dostal som k smrti nudný a uťahaný príbeh o nenaplnenej láske zúfalého pedofilného Mr Beana za časov cholery. To všetko s nesympatickým hlavným hrdinom a jeho ešte nesympatickejším kamarátom skladateľom, ktorý mi zúfalo pripomínal môjho podivínskeho známeho. Aspoň tá hudba bola príjemná. Veľkú väčšinu filmu sa nič nedeje, pohne sa to až v poslednej polhodine, len aby to diváka v závere umorilo záberom na pedofila potiaceho sa v obleku na lehátku. Na dvojhodinovú stopáž ma už vytrénovali kórejské filmy, pasáže ticha zasa pôsobili nerušivo v Into Great Silence, ktoré malo silnú atmosféru. Toto ale bola nekonečná rozťahaná nuda o starnúcom pedofilovi. ()
Oblíbená imprese ()
Pseudointelektuálna nuda. Visconti samoúčelná onania nad starnúcim skladateľom a jeho pobláznením z poľského blonďáčika... 45% ()
Nejnudnější film mého života ()
Krásný film, který je šiikovně převeden z Mannových dlouhých a složitých souvětí do opojného vizuálu a ještě pompéznější hudby. Připravte se ale, bude to hodně pomalý. ()