Kadeř královny Bereniké

Vynikající daňkovský apokryf z vrcholného období (nejen) egyptských dějin, sestavený z dochovaných útržků básníka Kallimacha, jedné z nejvýraznějších person ptolemaiovské éry, která jej mimo jiné katapultovala do rozhodující pozice hlavního katalogizátora alexandrijské knihovny. Sarkastické bonmoty, které si mezi sebou vyměňují starý, unavený básník a velekněžka chrámu bohyně lásky Klió, tedy Jiří Adamíra a Jiřina Jirásková, jsou nejen vášnivou ironickou přestřelkou, ale především unikátním záznamem mimořádných hereckých výkonů obou protagonistů. K nim náleží právě tak bohorovný astronom v podání Josefa Vinkláře i rozsahem skromnější kreace Hany Maciuchové a Františka Němce. V úhoru soudobé i současné televizní (nad)produkce je Daňkova Kadeř vskutku malým zářivým démantem, jehož leskem bychom se měli nechat oslňovat častěji. Protože je opravdu o co stát. (25.07.2010)

Pokud se "umí" text na Daňkově úrovni a pokud k němu přistoupí adekvátní, tj. špičkoví herci, je umělecký zážitek ne náhodou, ale zákonitostí. Dvojlom Daňkova záběru, věrná reprodukce antické skutečnosti a její vyzařování do současnosti, je tu doveden k dokonalosti. Jestliže při pohledu na tuto duchovní pastvu něco zabolí, je to vědomí, že z protagonistů tohoto dramatického střípku-démantu dnes žije jediný: Jiřina Jirásková. (30.10.2010)

Tyhle Daňkovy konverzačky jsou IMHO nejsilnější v rozhlasovém provedení, neboť stojí a padají s uměním kultivovaného hereckého řečového projevu. Jejich televizní zpracování samozřejmě taky není špatné, ale také není to úplně ono. Jako by tu byl obraz tak nějak nadbytečný. Navíc, takový "Dialog s doprovodem děl" je pro mě i jako televizní inscenace přecejen silnější zážitek. Možná za to ovšem může moje antipatie k Jiřině Jiráskové. Přiznávám, nepovažuji ji za nikterak světobornou herečku. Naopak Vinklář i Adamíra se mi v tomto drobném opusu zdáli skvělí. Klobouk dolů před jejich herectvím... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Marthos (25.07.2010)

Skvostná ukázka slovní ekvilibristiky, jaká se jen tak neslyší. Je to koncert pod taktovkou Oldřicha Daňka pro pětičlenný orchestr, v němž Jiří Adamíra hraje první housle a ostatní mu skvěle přihrávají. Je vzorovou ukázkou toho, jak lze i s minimálními prostředky docílit maximálního efektu. Škoda, že se v současné televizi nenašel žádný pokračovatel tohoto trendu. (03.02.2012)

Bohužel kolegyně BOBŠULE tu byla dřív a tam mi nezbývá než podepsat to, co píše ona: EXELENTNÍ a úžasné jak herecky tak scénáristicky (Odřich Daněk napsal nejen zmíněné "Španěly v Praze", ale i "Hříčky o královnách", které rovněž velmi doporučuji! Je strašná škoda, že speciálně J.Adamíra toho nezahrál v kině a v televizi víc - pamatuji se, jak v 70-tých letech se do Realitického divadla chodilo hlavně na něj a bylo skoro jedno v čem hrál... (12.05.2010)