Smrt v Benátkách
Morte a Venezia
Mort à Venise
Death in Venice
Réžia:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHrajú:
Dirk Bogarde, Romolo Valli, Mark Burns, Nora Ricci, Marisa Berenson, Carole André, Björn Andrésen, Silvana Mangano, Franco Fabrizi, Marco Tulli (viac)Obsahy(1)
Roku 1911 prichádza do Benátok vyčerpaný hudobný skladateľ Gustav von Aschenbach. V prostredí honosného talianskeho letoviska sa chce zotaviť, načerpať novú životnú silu i inšpiráciu. Tá prichádza v nečakanej forme a berie na seba podobu efébsky krásneho poľského mladíka Tadzia. Aschenbach postupne prichádza na to, že jeho fascinácia chlapcom sa mení na platonickú lásku k ideálu krásy, ktorý sa celý život snažil hľadať v hudbe. Situácia v Benátkach však prestáva byť bezpečná nielen pre Aschenbachove city, ale aj pre jeho zdravie. Zákerné scirrocco privialo do stojatých vôd benátskych kanálov choleru. Benátčania žijúci z turistov sa snažia informácie o epidémii za každú cenu čo najdlhšie udržať v tajnosti. Smrť v Benátkach, ktorá patrí k vrcholom tvorby režiséra Luchina Viscontiho, je druhým dielom tzv. nemeckej trilógie. Film je dokonalou evokáciou atmosféry neskorej secesie, belle epoque i starého sveta, ktorý po 1. svetovej vojne zanikol. Predobrazom postavy Gustava von Aschenbacha bol hudobný skladateľ Gustav Mahler. Preto vo svojej adaptácii Visconti zmenil Aschenbachovu profesiu zo spisovateľa na hudobného skladateľa. S pomocou dokonalej scénografie a hudby Mahlera, Lehára a Musogorského vytvoril z predlohy, ktorá bývala považovaná za nesfilmovateľnú, reflexiu o podstate umeleckej tvorby, krásy a o dvoch silách riadiacich život človeka: sile lásky a sile smrti. (STV)
(viac)Diskusia
Príspevok bol zmazaný administrátorom.
tak uz som to videl znovu, koment prepracujem, lebo vyzare aj z 1. stupna ZS
Měl-li bych to rozvádět víc, asi bych se na film musel znovu podívat. Víceméně jsem jenom tipoval. No jo, ta paměť....,-)
Film znám docela dobře, naposledy jsem si ho pouštěla před nedávnem, a prostě mi to tam vůbec nesedí, ani do těch vzpomínek... Ale můžu se samozřejmě mýlit.
Ta fotografie vypadá jako z jiného alba, to je pravda, nicméně pokud si dobře vzpomínám, ve filmu byly jisté reminiscence na předcházející (šťastné?) skladatelovo životní období mno a to bude nejspíš ono..
Nezdá se vám, že 6. fotka v galerii (mladá dvojice u zídky) snad ani není z tohoto filmu??
Ten pokles procent až na 79% (čili pod 80%) je sice smutný, ale bohužel celkem pochopitelný...škoda
Tenhle film jsem viděl až potom, co jsem četl knihu. Thomas Mann v Der Tod In Venedig vytváří příběh v pro něho typickém stylu: psychologicky laděný, prolínající se s literaturou a uměním. Mann zakázal publikaci svých deníků na padesát let po smrti. Po jejich zveřejnění máme důkaz, že byl homosexuál. Smrt v Benátkách je pro něho způsobem terapie. Použití Mahlerovi hudby má podreslit toto téma, Mahler a Mann žili stejný osud. Ideální krása, vnitřní pnutí, utrpení, společenské konvence, strach, bolest, odtažitost. Redukovat tenhle příběh na jednoduchost s pěknou hudbou je přinejmenším škoda. Pro mne to je jedna z nejtěžších a nejlepších knih a Viscontiho film jedna z nejlepších adaptací vůbec kdy stvořená. Nádherná pomalost děje dovolí člověku vžít se do situace hlavní postavy a snad i pochopit, co se v ní odehrává. A bolest je nám všem společná, přichází možná vždy odjinud, ale je tu.