Réžia:
Anatole LitvakScenár:
Marcel AchardHudba:
Arthur HoneggerHrajú:
Charles Boyer, Danielle Darrieux, Suzy Prim, Gina Manès, Gabrielle Dorziat, Jean-Louis Barrault, Vladimir Sokoloff, Jean Debucourt, Raymond Aimos (viac)Obsahy(1)
Rakouský korunní princ Rudolf s milenkou Marií Vetserovou v Mayerlingu splní svoji záhadnou tragickou dohodu. Film o velkých vášních a politice. (Netflix)
Recenzie (4)
Mussoliniho pohár - výběr ()
No takže v podstatě by se o tomto Mayerlingu dalo říct to samé, co o 32 let mladším remaku s Omarem Shariffem, ale tenhle mě bavil trochu víc, i když jsem čekal spíš opak. Veškeré události kolem Rudolfa a Mary jsou zde sice ještě více historicky nepřesné a zkreslené a představitel Rudolfa se mu podobá ještě méně než Omar Shariff (ale zase mi byl mnohem sympatičtější). Zkrátka opět zde máme romeo-juliovskou verzi tragického konce rakouského arcivévody, i když skutečnost nebyla zdaleka tak romantická. Nutno dodat, že tento snímek nepůsobí díky bohu tak přeslazeně jako remake. A taky mi vyhovovala kratší stopáž, takže jsem se nudil míň než u remaku. ()
Tak konečně viděna i poslední verze krátkého či delšího úseku života a smrti korunního prince Rudolfa Habsburského. A nutno přiznat, že ještě nikdy jsem si tolik nepřála, aby se (nebo ho někdo - viz jiné verze konce jeho života) už konečně zastřelil... Každopádně i z hlediska historického šlo o nejhorší zpracování, tady se vůbec ta část politicko-historická někam vytratila, zbylo jen romantické cosi, což ale zdaleka nedosahovalo romantična Le secret de Mayerling (1948). Taky Rudolf se mi líbil nejméně. To, že se korunnímu princi následníkovi nepodobal, by až tak moc asi nevadilo, nepodobal se mu totiž žádný z jeho filmových představitelů. Omar Shariff vypadal spíše jako Karel Marx, Jean Marais a Max von Thun zase oba byli na Rudolfa až moc hezcí, ani nevím, který víc ;-). Každopádně ten Maraisův byl rozhodně podle mě nejlepší a také nejlíp zahraný, ten televizní zase historicky nejpřesnější. Co zase je třeba přiznat zpracování tomuto a jeho remaku z roku 1968, je neobyčejně půvabná Mary Vetsera; Danielle Darrieux byla neobyčejně milá a Catherine Deneuve zase (neobyčejně) krásná. Závěrem musím říci, že z chvilek, které jsem dosud strávila ve společnosti korunního prince Rudolfa, byla většina příjemná (či poučná), dokonce i při velké části tohohle nejstaršího zpracování. ()
ocenenia : MFF Benátky 1936 - Súťažný výber ()
Reklama