bohemia_regent

Těžko se píše o setkání s absolutnem. A ještě hůř se o tom píše objektivně. Takže se o to nebudu tentokrát ani snažit. Už jen proto, že neexistuje film, který bych viděl víckrát. A zážitek je to pro mě pokaždé velmi intenzivní. Přitom Otakar Vávra zdaleka nepatří k mým nějak zvlášť oblíbeným režisérům. Ale tady mu slouží ke cti, že se dokázal oprostit od svého jinak dost častého akademismu. A nebylo to poprvé: skoro stejně dokonale se mu o rok dříve podařilo zfilmovat další hrubínovskou látku, Zlatou renetu. V tom to asi bude: v síle předlohy. Protože v čem je hlavní téma umění? Zjednodušeně řečeno v tom, že člověk se narodí, žije, miluje a nakonec umře. Na těchto základních pilířích stojí (v podobě nejrůznějších variací, kombinací, permutací...) z obsahového hlediska snad všechna velká umělecká díla. U Hrubína je motiv lásky a smrti dokonale provázán. A pokud jde o film, dokonce si myslím, že Vávrova adaptace ještě prohlubuje postavu dědečka. Naopak vztah mladých milenců je silnější v předloze. Smrt je v příběhu přítomna dvakrát, přičemž ta druhá svojí definitivní pečetí ještě více povyšuje hodnotu lásky hlavního hrdiny k mladé komediantce, lásky, která by už tak byla díky své nenaplněnosti pro celý jeho budoucí život silně určující, jedinečná a s velkou pravděpodobností subjektivně nepřekonatelná.

Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů.

Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů.