zona

Soft-postmoderní vězeňské drama, které mísí paradokumentární syrovost s poetickými (dialogy se zavražděným spoluvězněm) a zcizovacími prvky (nesystematicky užívané nadtitulky). Alibistické nezaujímání postoje a nejasnost charakteru hlavního hrdiny (byť herci Taharu Rahimovi nelze upřít charisma) film dost degradují.

Po zhlédnutí tohoto filmu (a několika dalších, které vyšly loni i letos na DVD v edici SME) začínám mít pocit, že slovenský film stál v 60. letech ještě výš než český.

Nejlepší film z vězeňského prostředí, jaký jsem kdy viděl. Žádné krvavé zápletky ani schematický boj dobra se zlem, maximálně autentické herecké výkony (je zážitek vidět mladého Štěpánka, Ornesta nebo Kňažka nepznamenané pozdější rutinou) a nádherná černobílá kamera, která nepřetržitě kouzlí nenápadné, ale dokonalé kompozice. Opravdový utajený klenot slovenské kinematografie!

Vrchol režisérovy tvorby. O třídu výš než Tenkrát na západě. Film, který pod pláštěm westernu odhaluje pravou tvář Ameriky a místy se jí i pěkně jízlivě vysmívá.

Další z trapných opusů úchylného pseudorežiséra. Že ten chudák pořád točí své násilnické bláboly plné sadismu? Ať si je točí. Ale že mu to ještě někdo spolkne a dokonce se tváří, že jde o umění, nad tím mi zůstává rozum stát.

V kontextu současné kinematografie je Almodóvar stále mistr, ale vypadá to, že jeho posledním skvělým filmem zůstane na dlouhou dobu úchvatná Špatná výchova. Rozervaná objetí nejsou sice takové zklamání jako Mluv s ní nebo naprosto nudný Volver, ale opět jim chybí nejsilnější režisérovy zbraně, a sice jemný absurdní humor, vypravěčská lehkost, zdravá míra provokace. Hodnocení mezi tři a čtyři.

Poslední a nejlepší část hoštické trilogie.

Možná je to víc kouzlo nechtěného než režijní záměr, ale to je jedno.

Kakojanisův filmový přepis Kazantzakisova románu nestárne! Vrcholné dílo světové kinematografie.

Vtipná oddechová komedie o milostných šarádách jednoho sympatického kluka!