Případ: Ponorka
Efterforskningen
Utredningen
The Investigation
Réžia:
Tobias LindholmScenár:
Tobias LindholmKamera:
Magnus Nordenhof JønckHudba:
Rune Tonsgaard SørensenHrajú:
Søren Malling, Pilou Asbæk, Pernilla August, Rolf Lassgård, Laura Christensen, Dulfi Al-Jabouri, Hans Henrik Clemensen, Charlotte Munck, Henrik Birch (viac)VOD (1)
Epizódy(6)
-
Deň prvý (E01)
-
Čo vieme a čo predpokladáme (E02)
-
Honba na vraha (E03)
-
1280 metrov (E04)
-
Celá ľudská bytosť (E05)
-
In dubio pre reo (E06)
Obsahy(2)
Skutočný seriálový príbeh, ktorý sa veľmi verne drží priebehu vyšetrovania tzv. „ponorkového prípadu“, ktorý riešila dánska polícia v Kodani. Išlo o zmiznutie novinárky Kim Wall, ktorá robila reportáž so známym a populárnym dánskym vedcom v jeho zhotovenej ponorke, na ktorú nastúpila v októbri roku 2017 a odkiaľ sa nikdy viac nevrátila. (RTVS)
(viac)Recenzie (88)
Příliš popisný seriál, kdy je hledání torza těla roztáhnuté v několika epizodách (jako táhlé tóny hudebního doprovodu)i když se scény hodně opakují. Herecké podání je dost prkenné, jakoby se herci báli konfrontace v rámci velmi medializovaného případu, což platí i pro šéfa mordparty. Výjimkou jsou rodiče oběti. Navíc celou dobu jde o příběh "o něm bez něj" (zřejmě nedal povolení tv produkci). Obsahově jde o velmi zajímavou story, kvalitně zpracovanou. ()
Musím říct, že před třemi roky, jsem občas narazil na Seznam.cz na zprávy, které informovali a probíhajícím vyšetřovaní o zavražděné novinářce. Někdy jsem si článek přečetl, někdy ne. Ale až teď vím jaká to byla k*rva práce dostat toho magora za mříže...A žasnul jsem co zvlášť potápěči museli zažívat. Výborně a detailně natočený vyšetřovací proces, bohužel ta rodinná linka mi tam trochu překážela až do konce a stejně mi nepomohla, nějak se "sblížit" s Jensem. A za nápad, že celou minisérii neuvidím ani jednou toho vraha, se klaním a zvedám palec nahoru. Rodiče to museli mít těžké...8/10 ()
Ten případ si pamatuji z tisku, takže od začátku mi bylo jasné, jak to vlastně bylo. Toho si byli vědomi i tvůrci a chytře seriál postavili na něčem jiném, než na hledání pachatele. V Případu ponorka nám servírují niterné psychologické drama o stárnoucím detektivovi, o vztazích rodičů a dětí a vyrovnání se se ztrátou. K tomu realistické zobrazení detektivní práce, kde sledujeme postupné rozkrývání případu a hlavně hledání důkazů pro následný soudní proces. Celé zabalené do klasické severské ponuré nálady ... Postřeh na závěr: Jméno vraha za celou dobu nepadne ani jednou. ()
Látka je to nepochybně silná, ovšem obsah který se podařilo autorům seriálu dát dohromady by sotva stačil na hodinu a půl filmu. Nejčastějším záběrem je pohled na zátylek Sorena Mallinga za otravného zvuku mobilu. U scény, kde telefon opět zvedne, aby volajícímu řekl, že je v garáži a zavolá za chvilku, aniž by se divák dozvěděl cokoli jiného, jsem už měl pocit, že je to ze strany autorů pokus o černý humor. Kromě neúměrné stopáže, mě iritoval nelogický postup vyšetřovatelů, jejich natvrdlost a neustále se opakující briefingy, kde nikdo nic nového neřekne. Nakonec klíčovou informaci "objeví" z vyšetřovatelů ten nejnatvrdlejší, ačkoli se jedná o fakt, který bylo opravdu jen těžko možné přehlédnout. Uf. ()
Upřímně stačí se podívat na první a poslední díl a bohatě to stačí. Spolu s dokumentem na Netflixu. ()
Dalo by se říct, že severský thriller. Případ: Ponorka se sice vyznačuje tím vším, co máme na severské filmografii rádi, ale spíš než kriminálka je to perfektně zahraná rekonstrukce událostí z roku 2017. Od začátku do konce sledujeme jen vyšetřovatelé, kteří se snaží zjistit co se v ponorce stalo. Ani jednou neuvidíme domnělého vraha, ani jednou si události nepřiblížíme flashbackem. Prostě forenzní detektivní práce v mezích zákona. Někomu to může připadat nudné, mě naopak tenhle styl sedl. ()
Ivan Pilný vyšetřuje vraždu na ponorce. Vraha ani oběť netřeba vidět. Vše je zaměřeno zejména na vyšetřování. Dynamické pohledy na záda aktérů. Potápěči si užili svoje. In dubio pro reo. ()
Veľmi zaujímavý a nevšedný pohľad (páchateľa neuvidíte ani raz) na vyšetrovanie skutočného a pomerne šokujúceho prípadu, ktorý otriasol Dánskom a Švédskom. Nechýba typická chladná severská atmosféra, kde exceloval Soren Malling, potešili aj Pilou Asbaek, Laura Christensen či Rolf Lassgård. No nemôžem sa zbaviť pocitu, že sa miestami skutočne nič nedialo a stačilo by z tohto spraviť celovečerný film. Jasné, tvorcovia sa snažili zamerať a vierohodne zobraziť detaily vyšetrovania, ale nie vždy to fungovalo ako malo, no tiesnivá a pomalá atmosféra tomu dodávali napätie. Trošku mi tam chýbala stopa, ktorú tiež podľa médií dánska polícia preverovala – doteraz nevyriešenú vraždu 22-ročného japonského turistu v Kodani 1986, chvíľu si spájala tieto dve úmrtie do súvislosti. Každopádne, je to zaujímavá sonda do vyšetrovania ohavného činu vyšinutého magora, ktorý sa dlho pohrával s dánskou políciou a menil výpovede podľa dôkazov, ktoré našli... ()
Tobias Lindholm je borec, a jeho soustředěný autorský přístup dělá z tohoto procedurálního dramatu řekl bych až drásavě napínavý a emocionální zážitek, a to bez jakýchkoliv tradičních prvků thrilleru, jen za pomoci například vhodně volených dialogů, kamerových záběrů, střihu, zvuku, hudby. Vyzdvihněme však, že je to hlavně pečlivě napsaný, vynikající scénář, který toto všechno umožňuje, přitom snad dvě hodiny stopáže zabere jen potápění ve studené mořské úžině, a po divácích chce, aby si také užili trochu té frustrace z ne úplně hladkého průběhu vyšetřování. Záměrně neukazuje vraha ani oběť, neboť v centru jeho pozornosti je vyšetřovací tým, a zejména jejich chladně profesionální vedoucí, zažraný do stravujícího případu natolik, že na soukromý život mu už opravdu nezbývá místo. A právě skvělý výkon Mallinga, jehož jsem zatím viděl spíš ve vedlejších rolích, posouvá Ponorku na sérii roku. Ani nevím, kam se mi ztratila pátá hvězda, třeba ji ještě časem vylovím, jelikož nemám v podstatě co vytknout - každopádně pokud vyprávět skutečné příběhy a kauzy, tak právě takto. ()
Naprosto vynikající seriál podtrhující bezmocnou atmosféru události, která by zamávala s každým rodičem. Tvůrci udělali velmi dobře, že nevybrali dvouhodinovou stopáž, ale šestidílný seriál, který nejlépe dokáže vyvolat atmosféru totální beznaděje a bezmoci za pomoci velmi pomalého tempa. Každá scéna, kdy vyšetřovatelé nevěděli, kam se mají pohnout, mě naplňovala totální úzkostí, a každá minuta, kdy se konečně v případu posunuli, mě uspokojila víc, než jakýkoli jiný kriminální seriál. I díky tomuto seriálu jsem si jako divák dost zvýšila nároky na to, jaké detektivní série či příběhy budu preferovat. Protože, přeci jen, ty skutečné jsou mnohem pestřejší a zajímavější, než ty neustále opakující se formule v každém novém díle jakékoli levné kriminálky vyrobené v posledních dvaceti letech. ()
"Čím jsme civilizovanější, tím větší potřebu máme dívat se do temnoty." Týden co týden jsem čekala na pokračování tohoto dramatu, aniž bych tušila, kolik komplikací se vyšetřovatelům postaví do cesty a jakého se dočkají výsledku. Melodramaticky, až dojemně ztvárněné úsilí desítek lidí během více než 180 dní při hledání odpovědí na otázky co, proč a jak. Nejhorší je pomyšlení, že se tento případ skutečně stal. Nejlepší pro mě, že pachatele za celou dobu neukázali. ()
Já tady musím jít do maxima, protože Případ: Ponorka je seriál, který se zabývá čistě vyšetřováním jednoho kriminálního činu známého v celé Evropě. Na zmizení novinářky si vzpomínám a bedlivě jsem ho sledoval. Jeho televizní rekonstrukce je výborná ve svém přístupu k její realizaci. Tvůrci se rozhodli nám zprostředkovat postupy a způsoby, které nakonec vedly k usvědčení pachatele. A právě v tom je kvalita. Sledujeme krůček po krůčku tak, jak skutečně postupovali. Všechny strasti, překážky a nesnáze jimiž se zabývali. Je to zcela jiný přístup než v zámořských kriminálkách. Například v Kriminálka Miami by případ měli vyšetřený za díl, maximálně dva. Přestože jsou některé díly obsahově méně významné, troufám si tvrdit, že jde o nesmírně přesný (předpokládám to) popis postupu kriminalistů. Seriálu dominují i mistrné výkony, hudba a perfektní kamera. Odlišností od běžných krimi seriálů je i fakt, že pachatele ani na okamžik nespatříme, neslyšíme jeho výslech. ()
Neni to zlé, ale mistovstvi top severskych kusů to nedosahuje. ()
Na severu prostě kriminálky umí. Přesto, že tady nemohli popustit uzdu fantazii naplno, protože jde o reálný případ, ten případ je natolik zajímavý a zvláštní, že i seriál je skvělý. Pokus o dokonalý zločin nevyšel, přestože k tomu nebylo daleko. A to, že v celém seriálu nevidíme vraha ani na jedinou sekundu, je novátorský a zajímavý přístup. 80% ()
Vysoká škola seriálu, žádná oslava vraha, hovory o ničem, sázka na efekt. Naopak : atmosféra, dlouhé záběry, koncentrace na detaily. ()
Naprosto dokonalé, přesné, civilní. Tak uvěřitelně natočené a zahrané, že máte pocit dokumentu. ()
Téměř dokonalost. Pokud vezmu v úvahu, že od začátku jako divák (a celý západní svět) vím, co se stalo a jak to dopadlo, protože tenhle případ proběhl médii i u nás, je skoro neuvěřitelné, jak dokáže Lindholm držet napětí. Navzdory úmyslně pomalému a ubíjejícímu tempu korespondujícím s příšernou policejní dřinou na téhle kauze je to strhující podívaná. Kamera, hudba, herci, dialogy, všechno na špičkové hollywoodské úrovni. Skandinávie je v tomhle ohledu prostě jinde, a The Investigation hravě snese srovnání třeba s první sérií Temného případu (nablblé české distribuční názvy je spojují taky - ta dvojtečka?!?). Vytkl bych jen rozpačitě mramorizující závěr s povinnou douškou na téma ženská rovnoprávnost, skoro bych řekl, že by se nelíbil ani samotné Kim Wall. I celkově je poslední díl byť jen nepatrně slabší, zato třeba ten čtvrtý opravdu mrazivě našlapaný. Suma sumárum silných 90 %. ()
Už sa vyhýbam filmom a seriálom, ktoré sú venované perverzným sofistikovaným vrahom. Ako keby najväčšou zábavou a poučením bol ponor do chorej mysle. Dánsko-švédsky skvost Efterforskningen síce patrí do podžánru true crime, ale urobil všetko inak. Vrah sa v celom seriáli neobjaví - ani len nezaznie jeho meno. Hoci vražda bola veľmi surová, tvorcovia nedali ani cent na zobrazenie zmrzačeného tela - nie, ani jediná fotografia. Hoci kriminalista párkrát vystrelí z pušky, v palebnej dráhe sa ocitli len asfaltové holuby a jedna divá kačka. Ani jedna naháňačka na autách, ani jeden blbý šéf, ktorý nemá pochopenie pre policajta, idúceho podľa vlastných pravidiel - pretože tento policajt je takmer zhmotnením dodržiavania pravidiel. Seriál je doslova holdom precíznej kriminalistickej práci a rešpektu voči nášmu právnemu systému, ktorý dáva práva aj obvineným - pre naše vlastné dobro. To obrovské úsilie venované vyšetreniu a spravodlivému trestu pre vraha je súčasne prejavom úcty voči obeti: mladej, odvážnej a zvedavej investigatívnej novinárke Kim Wall ("veď chceme, aby presne také boli naše deti"). Znesiteľná a realistická bola dokonca aj línia "vyšetrovateľovi zasahuje jeho práca do osobného života". Po zhliadnutí šiestich 45 minútových epizód ešte dávam západnej civilizácii veľkú šancu, a tej škandinávskej zvlášť. ()
Nejsem obdivovatelem severských kriminálek, podle mě jsou příliš vyspekulované a "temné" za každou cenu, často až absurdně. Případ ponorka je ale tak trochu hybrid. Když už se skutečně stalo cosi, co ty temné detektivky připomíná, rozhodli se strůjci udělat dokudetektivku se všemi znaky tzv. skandinávské školy. A výsledek je tak půl na půl. Nejde o to, že případ byl medializovaný, takže víte, co se stalo a jak to dopadlo. Je tady ale spousta otázek, na které ani zdlouhavý a natahovaný šestidílný opus ani náhodou žádnou odpověď nedává. Zato trapná feministická agitka na konci i adorace novinářů by byla směšná, kdyby se nejednalo o jenom další nástup jedné z větví totality, které jsme dneska svědky. Novináři nejsou nadlidé a jediní spravedliví, přičemž novinářky nejsou ještě něco víc. Řeči o jejich útisku dané dominancí mužů v oboru jsou mimo. Novináři bez genderového rozlišování jsou z obrovské většiny naopak povrchní lidé, honící se za senzacemi všeho druhu i za cenu zjednodušování, neznalosti (to v lepším případě), ale spíš i hlouposti, touhy po moci a slávě nebo i vyřizování si účtů se svými skutečnými nebo i domnělými nepřáteli. Proč ona Kim do té ponorky proboha lezla? Madsen byl celebrita, to bylo asi to, co jí na loď přitáhlo. Jak se vrah ke svým zvrhlým představám a choutkám, které naplnil ve svém vynálezu - ponorce (i to mi připadá absurdní, co bylo na té ponorce tak novátorského, miniponorky stavělli ve velkém už obě válčící strany za druhé světové války a miniponorkou byla vlastně i první, v boji použitá Turtle) vlastně dostal? O tom, co byl Madsen zač svědčí i to, že navíc prý chtěl vyrobit raketu a vyslat do vesmíru dánského kosmonauta - to je průkazné víc než dost. A co je nejhorší, až do doby, kdy spáchal zločin, na který se asi dlouho připravoval a a hlavně "těšil", ho všichni včetně oněch novinářů strašně "žrali". To opravdu ta novinářka Kim byla tak naivní, nebo co tam vlastně chtěla převratného zjistit? Byla investigativní noivinářka nebo naopak ze společenské rubriky a lákalo jí dobrodružství s výstředním miliardářem? To asi mělo být zásadním momentem celého 4 a půl hodinového opusu. Když porovnám tohle dílo se souběžně vysílanými Devadesátkami z dílny ČT, musím konstatovat, že v tom srovnání Dánové vůbec neobstojí. Dánsko není zdaleka tak aktivistické, degenerované a zabedněné jako jeho dva zbylí skandinávští "kolegové", ale jak se ukazuje, ani tady není věci možné ukázat na rovinu a především s určitým přesahem, o kterém jsem psal. P.S Dodatečně - Fakt, že Madsen už stihl utéct z vězení a jen tak tak ho dánská policie chytila svědčí o jednom - je cosi prohnilého ve státě dánském. A nejen tam. ()
Velmi detailní, někdy až příliš, postup práce policie, ve snaze usvědčit jednoho skutečného hajzla. Práce je to vskutku mravenčí a věnuje se to opravdu téměř každému detailu. Zajímavé bylo rozhodnutí ani jednou neukázat postavu vraha. Nevím, zda to třeba nemělo nějaký jiný důvod, ale osobně mě to docela potěšilo a oceňuji, že pro jednou se nemůžou lidé rozplývat nad výkonem někoho, kdo hraje vraha a je fajn, že mu nebyl poskytnut žádný prostor. Ve srovnání s Devadesátkami to bylo natočeno mnohem lépe. Nebolela hlava z kamery a netrávilo to polovinu času jen odkazováním na svou dobu. Jasně, zde by to šlo hůř, ale i tak. U Devadesátek byla strašně vidět ta snaha o nostalgické připomínání, zde šlo jen o případ a jeho dopad na lidi a to u mě zafungovalo mnohem víc. ()