Vančura

Nádherná věc, která mě na chvílí vrátila do devadesátek, kdy jsem Pamelu Anderson platonicky zbožňoval a kdy jsme s klukama ze třídy společně u jednoho z nich doma koukali na onu nechvalně proslulou VHS kazetu a prožívali to jako velkou věc - obojí dnes člověku přijde úsměvné, protože s odstupem let najednou nechápe, co se mu na té silikonové barbíně kdy líbilo, a ta dotyčná soukromá nahrávka je něco tak příšerně banálního (navíc v zoufalé obrazové i zvukové kvalitě), že současný konzument internetového pornoobsahu musí nad něčím tak předpotopním jen ohrnout nos (doba se samozřejmě změnila, a proto je fajn si připomenout tehdejší pionýské začátky tohoto fenoménu; seriál je navíc vkusně naroubovaný na současnou dobu, kdy akcentuje perspektivu Pamely, která v tom celém byla nevinně  a odskákala to nejvíc - alespoň dle seriálu - nezjišťoval jsem, nakolik děj odpovídá realitě). Obsazení je absolutně bezchybné, Lily James v titulní roli je neodolatelná a od skutečné Pamely takřka k nerozeznání, dějově je to velmi pestré a strašná sranda, a celou dobu k tomu hraje perfektní soundtrack, takže pro mě osobně byl toto hodně příjemný seriálový objev, který mě po vší té netflixovské bídě posledních let naplnil nadějí, že se ještě pořád dá narazit na koukatelnou seriálovou produkci.

První epizoda není nic moc, ale počínaje druhou už mě to do sebe vtáhlo a hodně mě to bavilo, místy je to neuvěřitelně napínavé. Námět mi přijde super, stejně jako obsazení - Luna Wedler v titulní roli se mi moc líbila, a Jessica Schwarz coby Tanja Lorenz též (ten její dům!). Potěšilo mě taky zasazení děje do krásného Freiburgu, z toho seriálu na člověka úplně dýchne pohodová atmosféra studentského života na freiburské univerzitě (ten studentský byt Miy a jejích spolubydlících neměl chybu, stejně jako ten domek Jaspera a Niklase). Moc mě ovšem nebral soundtrack, a místy je to dějově docela předvídatelné; nevyhnula se tomu ani některá otravná klišé (spolubydlící rajda ad.). Šlo by se v tom určitě různě rýpat - nechápal jsem například, kde přišla Mia ke svým evidentně pokročilým znalostem genetiky, když teprve čerstvě nastoupila na univerzitu, podobně jako by se asi šlo ptát, do jaké míry je "biohacking" v tom seriálu skutečně možný nebo se jedná čistě o scenáristovu fantazii (nemám dost informací, abych to mohl fundovaně posoudit) - ale osobně mi tam asi nic vyloženě nevadilo, a navíc to má jen 6 relativně krátkých epizod, takže to nesežere tolik času, což vždy ocením (nemluvě o tom, že mi to sedlo mj. i proto, že jsem strašný germanofil). Když jsem navíc dodatečně zjistil, že to natočil stejný týpek, který stojí i za mým oblíbeným filmem S láskou, Rosie, docela mě to potěšilo. Doufám, že bude i další série, protože konec poslední epizody všechno tak brutálně otočil, že teď bude čisté utrpení čekat, (zda) a jak se bude děj dál vyvíjet. UPDATE 15.7.2021 - Komentář aktualizován po zhlédnutí druhé série, která mě bavila stejně jako ta první. Na Lunu Wedler se pořád kouká dobře, napínavost děje se taky nijak nesnížila, a člověk zde v podstatě dostane vše, co znal v první sérii, takže není asi důvod k nespokojenosti. Pouze se mi nelíbilo finální rozuzlení poslední epizody - přišlo mi, že to celé končí strašně debilně, a taky se nemůžu zbavit dojmu, že ten seriál vlastně moc o žádném biohackingu není, protože jediný skutečný biohacker v tom seriálu je podle mě ten Miin kudrnatý spolubydlící, který na sobě neustále dělá nějaké experimenty, zatímco postava hlavní - samotná Mia - žádný biohacker rozhodně není, a je podle mě na diskusi, zda je název toho seriálu zavádějící nebo ne. Ale jinak jsem si těch 6 nových epizod užil a líbí se mi, že to člověk zvládne zkouknout za jeden večer, takže to nesežere moc času.

Když se tenhle seriál objevil a všude se o něm psalo, nějak mě to nezaujalo a přišlo mi, že by mě to nebavilo, protože mě šachy nikdy nezajímaly, podobně jako mě obecně dlouhodobě nudí téma závislosti. Když jsem ale s údivem sledoval, jak tomu tady roste hodnocení, až se to vyšplhalo na 24. nejlepší seriál a jak tomu dali 5 hvězd i lidi, na který dám, tak moje zvědavost zvítězila, a pustil jsem si první díl - abych s úžasem zjistil, že mě to do sebe vtáhlo skoro od první scény, a v rychlém sledu jsem zhlédl za sebou všech 7 epizod, abych na konci s lítostí zjistil, že to je skutečně všechno a víc už toho nebude. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem z toho byl tak unešený - a ta euforie trvá ještě nyní, několik dní po tom, co jsem to viděl - se jmenuje Anya Taylor-Joy. Já už jsem se do ní kdysi před 3 lety zamiloval ve filmu Rozpolcený, ale jak šel čas, nějak jsem na ni trochu zapomněl - a teď se mi připomněla s plnou silou, a já jsem hltal každý záběr na ty její neuvěřitelný oči a šel jsem do mdlob pokaždé, když se podívala do kamery. Neuvěřitelné stvoření, které mi tady vzalo všechna slova. Nadšený jsem byl ovšem i z těch 2 dětských hereček, které ztvárnily mladší verzi Beth Harmon, a vlastně komplet celý obsazení je dokonalý, podobně jako fantastická kamera (!), soundtrack a silný příběh, který obsahuje tolik neuvěřitelně silných momentů, až to není možné. Pro mě osobně dokonalý seriál, který mě na několik blažených hodin zcela přikoval k Netflixu, a který je podle mě tak dobrý mj. proto, že není životopisný, ale že je to čistá fikce.

Za mě takřka nekritické nadšení, dal jsem všech 6 epizod téměř na jeden zátah, jak se od toho nešlo odtrhnout. Má to dokonalé obsazení a herecké výkony, fantastický soundtrack i kameru, a celé je to tak nesnesitelně napínavé a drásavé, a současně fascinující tou - téměř až dokumentární - věrností realitě, že mě to dokonale přikovalo k obrazovce. Zarazilo mě tam jenom, že tam není byť v jediném záběru ukázána ani Kim Wall (ať už živá nebo mrtvá) ani Peter Madsen - racionálně to rozhodnutí tvůrců neukazovat oběť ani jejího vraha asi chápu, ale stejně jsem z toho měl podobně neuspokojivý pocit, jako třeba při sledování filmu Utøya, 22. července, kde se rovněž Anders Breivik nikdy neukáže, a celou dobu jsem čekal, jestli Lindholm v samém závěru nepřekvapí nějakým šokujícím krvavým finále, v němž by zrekonstruoval poslední okamžiky života zavražděné novinářky, podobně jako to udělal třeba film Jackie, kde se celou dobu v podstatě jen žvaní, aby film svého diváka v závěru o to víc šokoval tím, že náhle velmi naturalisticky ukáže, jak atentátník ustřelí Kennedymu půl hlavy (a chudák Jackie to šokovaně přidržuje rukou). Marná sláva, asi ze mě mluví moje krvežíznivost, ale budiž to jedinou výtkou k tomuto jinak dokonalému projektu. Jak mě kdysi ta šílená medializace toho zločinu nezajímala a byla mi protivná, tak možná o to víc překvapivě mě tento seriál nadchnul. Lindholm je prostě borec, což zde jen znovu potvrdil.

Určitě to není špatné, ale ve srovnání s tematicky podobným ruským seriálem K jezeru mi to přišlo trochu slabší a zdaleka mě to do sebe tak nevtáhlo. Na můj vkus je tam trochu moc postav a hodně času se věnuje vysvětlení jejich vztahů a chování a celkově mi ten rozjezd přišel pomalejší, než by mi bylo milé - první mrtvý v důsledku nákazy je ohlášen až na konci 4. epizody (!), a teprve pak to z mého pohledu začne být konečně zajímavé, když se ve zbylých čtyřech epizodách konečně epidemie přihlásí o slovo. Přesto se mi zdálo, že je zde virus stále tak trochu v pozadí, a akcent je naopak položen na linku s utajováním skutečného rozsahu katastrofy ze strany úřadů a nevybíravým chováním armády vůči civilistům (po této stránce mi tam přišlo pár věcí nelogických, například jak se mohli lidi během zákazu vycházení dostat do kostela apod.), ale vlastně proč ne, a v tomto je ten seriál aspoň něčím odlišný. Navíc je to celé natočeno na velmi zajímavých lokacích, má to výborný soundtrack, a moc se mi líbila Emily Kusche, takže i když jsem z toho nebyl zas tak nekriticky nadšený, určitě se kouknu i na 2. sérii, která už je za rohem - a která by možná mohla být ještě lepší, protože 1. série jí k tomu připravila ty nejlepší výchozí podmínky. Jinak ale samozřejmě platí, že zatímco ještě loni na jaře mi přišlo cool koukat na 10 let starou Nákazu, která se náhle s ohledem na tehdejší události jevila téměř vizionářsky, nyní - poté, co to už trvá skoro 2 roky, člověk tak nějak už chuť koukat na podobné věci ztrácí... UPDATE 13.4.2022 - Druhá série mi sedla výrazně víc a celkově mě to hodně bavilo, vývoj děje na ostrově nemá chybu a je to nádherně napínavé. Emily Kusche v hlavní roli opět výborná, a jak mě v první sérii sral ten spisovatel (Alexander Scheer), tak v druhé sérii se z něj stal neskutečný sympaťák, a vůbec všechny postavy mi přišly hodně zajímavé a skvěle obsazené (Mads Hjulmand, Lea van Acken). Takže jsem dal těch 6 epizod skoro na jeden zátah a v závěru mi bylo skoro líto, že už toho víc není - a samotného by mě zajímalo, jestli to ještě bude pokračovat, nebo už další díly nevzniknou, protože finále poslední epizody je tak správně napůl otevřené, že si dovedu představit jak pokračování, tak definitivní konec.

Skvělá věc, která mě hodně nadchla - a to třeba fantastickým obsazením (Winona Ryder je absolutní herecká bohyně a její herecký výkon mě zde naprosto zbavil slov; ale i ostatní herci jsou skvělí, včetně představitelů dětských rolí), věrností předloze nebo tím, že to má jenom 6 cca. hodinových částí, takže to ve výsledku nesežere zase tolik času. Nejlepší mi přišla asi 4. epizoda, která je krásně dramaticky vyhrocená a ani jsem u ní nedutal, ale hodně mě bavily i ostatní epizody a téměř nikdy jsem se u toho nenudil. Jako celek to sice dokonalé není a pár věcí by tomu asi šlo vytknout, ale velkoryse nad tím mávnu rukou, protože když už mě jednou za sto let něco přiměje sledovat nějaký seriál, tak to už je co říct - a zrovna v případě adaptace ČEHOKOLI od Philipha Rotha, mého pravděpodobně nejmilejšího literáta, jsem v podstatě už předem věděl, že se mi to bude líbit, což se také potvrdilo. Jsem opravdu vděčný, že HBO něco takového zafinancovalo, protože tohle je podle mě série pro dost úzkou skupinu lidí, kteří vědí, co od toho mají čekat, a většinového diváka to podle mě nemá moc šanci oslovit, což jsem si i potvrdil čtením některých zdejších komentářů (podobně jako Rothovy knihy podle mě už dneska taky skoro nikdo nečte, což je zrovna v případě Spiknutí proti Americe dost škoda, protože to je skutečně velkolepá literární fikce od velkého spisovatele, který se její seriálové adaptace už bohužel nedožil).

Myslím, že tenhle seriál byl pro mě něco jako splněný sen, o kterém jsem ani nevěděl, že ho mám. Téma Černobylu, radioaktivního záření a tak podobně mě odjakživa fascinuje, takže mi tento seriálový počin mimořádně sednul (navíc jak obecně seriály moc nemusím, tak jsem velmi ocenil, že to má jen 5 dílů). Geniální atmosféra, hudba, obsazení, prostě všechno. Pro mě osobně určitě nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděl, a který už asi jen těžko někdy něco překoná. V podstatě jediná, ale zato obří výtka, kterou jsem k tomu měl, spočívala v tom, že to podle mě mělo být natočeno v ukrajinštině/ruštině - ta angličtina mě tam strašně srala, ale ty důvody samozřejmě chápu no. Přesto mě to strašně mrzelo.

Výtečná věc, která mi hodně sedla - obsazením (Viktoria Agalakova!), lokacemi, atmosférou, hudbou (byť je pravděpodobně vykradená odjinud, neboť zní podezřele povědomě), jakož i samotným námětem, který je více než aktuální vzhledem k tomu, co se momentálně děje, což dává sledování toho seriálu nový znepokojivý rozměr, neboť se člověk nemůže ubránit dojmu, že je to vlastně jen lehce přitvrzená verze naší současnosti, a lze si celkem dobře představit, že se ty fantazie filmařů mohou v nějaké podobě zhmotnit do skutečnosti, nota bene právě v Rusku (podobně fascinující bylo letos na jaře sledovat 9 let starý snímek Nákaza, který se náhle jevil téměř až vizionářsky přesným odrazem budoucích událostí). Bez chyby sice ten seriál není - místy mi to přišlo dějově docela předvídatelné (kupříkladu v jedné scéně jde Míša lesem a hned mě napadlo, že bych si jeho místě dával víc bacha na to, kam šlapu, pročež za chvíli Míša samozřejmě šlápne do medvědí pasti), a dalo by se toho asi najít víc, co by tomu šlo vytknout (nepochopil jsem například, proč se český a anglický název musely odklonit od výborného originálního názvu "Epidemie" - pokud bude nějaké pokračování, nebude ten název "K jezeru" už navíc dávat smysl, protože postavy k jezeru už dávno došly), ale za sebe nad vším mávnu rukou, protože mě to prostě strašně bavilo, každá epizoda je napínavá téměř k nesnesení a moc jsem postavám fandil, aby to všechno zvládly. V tomto ohledu mě otevřený závěr poslední epizody zanechal ve stavu nepříjemného napnutí - bude nějaké pokračování, nebo nebude? Jakékoli čekání se zde rovná čistému utrpení, protože to je přesně ten typ seriálu, kdy dáte celou sérii na jeden zátah a chcete ještě.

Když jsem zcela náhodou narazil na tenhle seriál, zapůsobilo to na mě jako zjevení. Naprosto geniální záležitost, u které jsem málem umřel smíchy. Takhle nadšený jsem byl naposledy snad někdy na konci devadesátek z Městečka South Park. Je to strašně chytré, neuvěřitelně zábavné a dokonale se to strefilo do mého vkusu. Některé díly jsou sice slabší, ale ve většině je tempo fórů naprosto zničující - u spousty epizod jsem myslel, že puknu smíchy. Překvapivě skvělý je i český dabing - měl jsem možnost vidět to v originále i českém dabingu, a bavilo mě obojí. Škoda, že vzniklo jen 36 epizod, ale na druhou stranu to asi skončilo dostatečně včas, než by tvůrcům došly nápady.

Můj asi nejmilejší předlistopadový seriál, který je mi blízký v první řadě tím, že je dějově zasazený do roku mého narození. Dále mě okouzluje nádhernou hudbou Karla Svobody - soundtrack Návštěvníků prostě miluju - a konečně je potřeba zmínit i dechberoucí Dagmar Patrasovou, která tehdy byla na vrcholu krásy a v seriálu se dokonce objeví nahá. Ono celkově to obsazení hlavních postav je dokonalost sama a rovněž ve spoustě epizodních rolí se zde objeví celé defilé legendárních českých herců, z nichž mnozí si zde zahráli na začátku své herecké kariéry. Líbí se mi taky triková stránka a to, s jakým málem si tvůrci vynalézavě vystačili, úžasné jsou Švankmajerovy animace amarounů, a celkově je to strašně vtipné a každá epizoda je dokonale vypointovaná, že člověk přímo umírá touhou hned vidět další. A v neposlední řadě si i myslím, že ten seriál byl v některých ohledech i vizionářský a dobře předpověděl věcí, které později přišly nebo ještě přijdou (samořiditelná auta, práva zvířat na stejné úrovni s lidmi, umělá strava, zánik práce a peněz, nesmírný pokrok medicíny a komunikačních prostředků, miniaturizace, ovládání počasí...). Btw. skvělé mi též přijde, jak je apolitický - nezazní tam myslím jedinkrát slovo soudruh - a celkově si drží mimořádný odstup od politické situace v tehdejším Československu, a naopak hezky vykresluje některé národní rysy typu úplatkářství, závist, klevetění apod. Při jeho novém sledování po letech - miloval jsem ho už v dětství - mi u něj bylo trochu smutno, kolik z těch herců už je dnes po smrti nebo už zestárlo, ale současně jsem si to strašně užíval a hltal každý záběr na Dádu, které je zde prostě tak okouzlující, až to není možné. Obrovská retro libovka, která bude s lety jen dál zrát jako víno!