Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Prvního září začíná nejen školní rok, ale také mozaika více či méně úsměvných příhod, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy. Ať už je malý prvňáček Honzík, který má plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpět do školky, jeho starší sestra Jolanka, které se líbí vtipem sršící spolužák Radim a neúmyslně se stane podezřelou z krádeže luxusních bot nebo mladá učitelka Adamová, která není schopna přinutit školníka k odvozu nasbíraných kaštanů a smůla se jí nepřestává lepit na paty. Neustále jí totiž padají sešity, poláme nový botník, na který omylem sedne a neustále je kárána ředitelem za to, že při přecházení tříd z jedné budovy školy do druhé zapomíná zamykat dveře. Situace neprakticky řešeného školního areálu, nutící žáky i učitele několikrát denně přecházet z jedné budovy do druhé, se stane ještě vážnější v okamžiku, kdy se začnou ztrácet odložené bundy. Naštěstí je tu Honzík, který v areálu školy zahlédne neznámou paní. Když se mu nepodaří informovat Radima, pustí se do pronásledování sám. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (332)

dO_od 

všetky recenzie používateľa

// Jedinný Troškův film, který lze sledovat aníž bych přitom začal krvácet z očí případně si musel píchat silné halucinogenní látky, které by mi pomohly se přenést přes tu neskutečnou bolest, způsubenou sledováním nahých šedesátiletých bab, posloucháním sexuálně-infantilních rádobyvtipů a vnímáním nadšených reakcí z mého (mnou nikdy nepochopeného) okolí. Fuj, o čem jsem to předtím mluvil? ()

SONY_ 

všetky recenzie používateľa

„Já počkám. Já mám času dost.“ Zase tolik času není. Vyučovací hodina má totiž 45 minut a během ní se musí stihnout spoustu věcí. Děcka se nejdříve musí vyřvat, najít si svoje místo a až potom se může začít učit fyzika nebo výtvarka s Hofmankou. Ta třída byla strašně fajn. Pobavil jsem se u zpívání pod okny, při smíchu Lamkové jsem vždycky měl výbuch smíchu a ta fronta na obědě byla přímo ukázková. Radima Dochlebu jsem měl úplně nejradši, protože v něm jsem se vždycky našel. „On má poslední číslo bot.“ - „Jak poslední?“ - „No, dál už začínají dětský lyže.“ /75%/ ()

Reklama

lareinna 

všetky recenzie používateľa

Veľmi ma to mrzí, že práve takýto film som úplne zabudla ohodnotiť – pripomenul mi to jeden sympatický užívateľ csfd, ktorý sa o tomto filme zmieňuje vo svojom denníčku. Takže idem to hneď napraviť. Jedno tohtoročné letné nedeľné ráno dávali tento film v televízii, už si nepamätám, aká TV to vysielala. Musela som to dopozerať do konca, pretože ma to hrozne bavilo a pripomenulo mi to skvelý pocit, keď sme s našimi doma často pozerali „staré dobré“ československé filmy. Úspešne som si spomenula na väčšinu vylomenín, ktoré sme na škole vystrojili, spomenula som si na spartakiádu aj na tie modré "gaťky" (sotva to môžem nazvať trenírkami) a cvičky – cvičebný úbor – rovnošata v telocvični, na iskričky a pionierov, branné cvičenia a podobne. Aj keď je tento film už starý ako ja, priznám sa, že som ho predtým nevidela, až donedávna. Príjemná rodinná podívaná :) ()

Compadre 

všetky recenzie používateľa

Film ze školního prostřeí a navíc z roku 1983. Musím se přiznat, že jsem čekal další tuctový komančský propadák ve stylu My všichni šklou povinní, ale pravda je, že jsem se v tomto očekávání solidně seknul. Režisér Troška měl tou dobou ještě docela soudnost a natočil zábavnou komedii, sice bez bláznivých crazy vtípků, ale zato fakt vtipnou a pohodouvou. Prostě pěkný překvapení. ()

Dlubal David 

všetky recenzie používateľa

■ ∞ V mých očích je to jednoznačně TROŠKův nejlepší film. Jedná se o režisérův první samostatný celovečerní film, jehož kvalitu a originalitu oceňuji i dnes po jedenatřiceti letech. Z celé dosavadní filmografie tohoto českosloveského hoštického kudrnáče se filmu Bota jménem Melichar vyrovnají pouze dva později natočené snímky a to: O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) - dle mého názoru TROŠKova nejzdařilejší filmová pohádka a Andělská tvář (2001) - jediný opravdu dramatický kousek od pana režiséra, leč k mému úžasu u váženého obecenstva diváckého propadl. ■ Bez předsudků a bez jakékoliv hořkosti k panu režisérovi, bohužel musím konstatovat, že jeho novější a novější počiny se mi tím více nelíbí, čím více jsou zjednodušovány a určeny většinovému diváku. Tím samozřejmě nechci říci, že by film Bota jménem Melichar byl kousek komorního artu, to věru ne, vždyť BjM byla svým způsobem v první polovině let osmdesátých dvacátého století v kinech československých, stejně jako třeba KLEINův počin Jak svět přichází o básníky (1982), komedie určená pro masy, ale byla to komedie vřelá, místy hodně zábavná, prostá jakékoli zbytečné podbízivosti. ■ ■ ■ Pan režisér Zdeněk TROŠKA je prostě filmař, který tvoří lidovou tvorbu pro lidového diváka, a tak je k jeho tvorbě potřeba přistupovat. Já osobně vůbec nechápu některé až nenávistné komentáře, recenze, referáty a eseje, které jsou psány na téma buď samotného pana TROŠKY nebo o jeho dílech. Kdybych měl srovnávat a porovnávat s filmy podobně řazenými a na obdobná témata, avšak pocházející ze Spojených států, tak mnohé jsou daleko fekálněji humorné a jejich trapnost je bahennější a břitčejší, ale srovnám-li hodnocení filmových kritiků a hodnocení divácké, tak ony filmy ze zahraniční provenience jsou hodnoceny povětšinou kladně... ■ ■ ■ Nyní zpátky k Melicharovi a jeho stříbrným Zlatým hromnicím. Byl to první TROŠKův film, kde spolu po boku účinkují jak herci již známí, tak neherci, tento mix se ukázal býti úspěšným, a proto jej režisér využíval i ve svých dalších filmech. Zajímavé v tomto filmu bylo, že zde vlastně účinkuje celá základka a hlášky zde obsažené jsme používali i my na naší základní škole. ■ Některé scény jsou spíše komické, jiné velmi humorné a některé, některé jsou reálné a vzpomenu si na svá školní léta. Jsem ještě z té generace, která ve školních letech zažila bývalý totalitní režim, a tak i já jsem seděl v přeplněné třídě s rukama za židlí a se zvednutou (čti: hlásící se) pravou rukou, která musela být kolmo k zemi, vyčkával až oči vyučující spočinou na mém tělíčku, abych posléze mohl pronést: "Soudružko učitelko..." ■ Bota jménem Melichar je velmi pohodový film, jsou zde tři dějové linie, které se spolu mísí, aby následně opět pokračovaly svou vlastní cestou. 1)) Prvňáčci. V čele s Martinem ŠOTOLOU, který hraje tvrdohlavého raubíře Honzíka LUDVÍKA a jeho přísedící Magdalena LEDVINKOVÁ jako ráčkující Janička zvaná "Nosál". 2)) Osmáci a deváťáci. Nově přestupivší deváťák Radim DOCHLEBA (David RAUCH), osmačka Jolanka LUDVÍKOVÁ, Honzíkova starší sestra (Regina ŘANDOVÁ), osmačka Radka, Jolančina kamarádka (Michaela KREŠLOVÁ), deváťák Bakula, Radimův kamarád (Tomáš RŮŽIČKA), deváťačka Michaela LAMKOVÁ, majitelka Zlatých Hromnic (Milada ŠTÝBROVÁ). 3)) Učitelský sbor. ■ ■ ■ Zajímavé pro mne samotného bylo, že na rozdíl od mnohých jiných filmů, které jsem viděl jako kluk a následně se na ně podíval v současnosti, tak tento na mne působil v podstatě téměř totožně, tzn. vřele a pohodově. No, a nebudu zastírat, že slečna nostalgie se u mě zastavila na návštěvu a setrvala v mé postýlce půl druhé hodiny. Odešla bez rozloučení a zůstala po ní krásná vůně. ■ ■ ■ ⁞ Jana KNITLOVÁ [95/100], Zdeněk TROŠKA [95/100]. ■ ‖ Josef HANUŠ [94/100], Jiří SOCHOVSKÝ [93/100], Eva BOBKOVÁ [91/100]. ■ ↨ [95/100]. ■ ― David RAUCH [96/100], Michaela KREŠLOVÁ [92/100], Regina ŘANDOVÁ [91/100], Martin ŠOTOLA [91/100], Eva SALZMANNOVÁ [89/100], Magdalena LEDVINKOVÁ [88/100], Alena KAREŠOVÁ [85/100], Jiřina JELENSKÁ [85/100], Jiřina JIRÁSKOVÁ [79/100], Jana VAŇKOVÁ [75/100], Růžena RUDNICKÁ [75/100], Dana SYSLOVÁ [73/100]. ■ ῼ Karel VÁGNER [90/100], Petr KOTVALD & Stanislav HLOŽEK [90/100]. ■ ∩ Krakonoš a lyžníci (1980), Jak svět přichází o básníky (1982), My všichni školou povinní (1984), Kam doskáče ranní ptáče (1987). / Sonáta pro zrzku (1980), Obecná škola (1991). / Jak se točí rozmarýny (1977), Ať žijí duchové! (1977). / Kindergarten Cop (1990). / Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), S tebou mě baví svět (1982). / Anna and the King (1999). / Pětka s hvězdiškou (1985). / Arabela (1979). / Křeček v nočné košili (Hamster im Nachthemd) (1987), Mach a Šebestová (1982), Můj brácha má prima bráchu (1975), Brácha za všechny peníze (1978). / Sněženky a machři (1982). / Městem chodí Mikuláš (1992), Počítání oveček (1981), Útěky domů (1980). / Azumanga daiô (2002). ■ № 3x; 1x ⌂ [D], [TV], [PZ], [TV_RGB]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [448p], [~2013]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [448p], [~ březen 2014]. ■ ↘ Alekks80, skok01, Mr.Hackels, Aidina, Olík, lareinna, blackrain. ■ ↔ ① [99/100]; ② [95/100] [~2013]; ③ [93/100] [~březen 2014]. ‡ [93/100] [~březen 2014]. >>> [94/100]. ■ () (menej) (viac)

Galéria (24)

Zaujímavosti (15)

  • Natáčení probíhalo v průběhu října až prosince roku 1982 za plného školního provozu. Mezi protagonisty bylo mnoho žáků i učitelů pražské ZŠ Bítovská, kde natáčení probíhalo. Také Magdalena Ledvinková (Jana) byla studentkou této školy. (rawboy)
  • V castingu na roli Lamkové zbyly poslední tři uchazečky. Vítězná byla Milada Štýbrová a zbylé dvě byly Veronika Kánská a Petra Pyšová. Ty se o půl roku později objevily ve filmu Slunce, seno, jahody (1983) v rolích Blaženy a Miluny. Režisér Troška tak na tyto postavy již nedělal žádný casting, jen si vzpomněl na poražené finalistky z castingu na film Bota jménem Melichar a rovnou je obsadil do filmu Slunce, seno, jahody. (Lajty)
  • Bota jménem Melichar byl celovečerním debutem Zdeňka Trošky. Ten se práce na něm ujal poté, co pět režisérů před ním scénář odmítlo realizovat s připomínkou, že příběh je pouze o dětech a o tom se tradovalo, že filmař má tři nepřátele - děti, zvířata a sníh. Zdeněk Troška tehdy jako pomocný režisér dokončil práci na filmu Krakonoš a lyžníci, který obsahoval všechny tři nepřátelské elementy a i když se zpočátku rovněž zdráhal, nakonec nabídku na natočení Bota jménem Melichar přijal. (Rodriguez)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené