Quo vadis, Aida?

Určite mnohí videli mapu zemegule so zakreslenými tektonickými kryhami, ktoré na seba tlačia, podsúvajú sa jedna pod druhú a na tých miestach vybuchujú sopky a sú tam časté zemetrasenia.  Podobnú mapu by bolo možné nakresliť s čiarami, kde sa dotýkajú dve náboženské alebo etnické zoskupenia. Aj tam z času na čas vybuchujú konflikty. K nám je najbližším takým miestom územie bývalej Juhoslávie. Tam sa odohrali udalosti znázornené vo filme. Neviem, čo im predchádzalo, ani čo nasledovalo po nich. Rok pred nimi za tri mesiace vyvraždili Hutuovia 800 tisíc Tutsiov a svet si to takmer nevšimol, lebo Afrika. Spoločnou črtou oboch udalostí je prítomnosť tých panáčikov v modrých prilbách, ktorí sú bez právomocí a v prípade konfliktov aj bez rozhodnutí vrchnosti. Sú pri tlmení konfliktov užitoční asi tak ako vatikánska švajčiarska garda. Ale k filmu. Podľa mňa celkom verne (nestotožňujem s pojmom pravdivo) znázornil vývoj udalostí v "bezpečnej zóne" až do tragického konca časti účastníkov. Filmom nás sprevádza tlmočníčka a jej postoje vyprovokovali niekoľkých užívateľov ku kritike jej správania. Je to úplne absurdné, pretože tam išlo o ovládnutie davu vojenskými prostriedkami a nie o demonštráciu osobných morálnych postojov. V tej situácii bol pokus o záchranu vlastnej rodiny maximom možného. Veď tí hrdinovia v modrých prilbách ustupovali omnoho radikálnejšie a im v podstate nič nehrozilo, nanajvýš, že im niekto z hlavy modrú prilbu zoberie. Tento film mi pripadá vydarenejší, ako Hotel Rwanda, ale žiakom by som ho (ako niekto navrhol) v školách nepúšťal. (14.12.2021)

Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. (22.09.2022)

Mám pocit, že práve v tom roku som bola na dovolenke v Chorvátsku. Ako som práve zistila, 8 hodín autom od Srebrenice. O to viac je pre mňa celý tento príbeh silnejší. Pôsobí veľmi autenticky .. žiadne divadlo, priamo k veci. Smutno a ťažko je človeku z toho. Výborná práca Jasmila. (29.12.2021)

Nechci se pouštět do geopolitické debaty, kdo kde měl pravdu. Víme jedno, OSN selhala a odnesli to ve zbytečně vysokém počtu nevinní. Aida je překladatelka, která se snaží zachránit svou rodinu ve válečné hysterii. (09.02.2022)

„Kam ideš, Aida ?” , je z môjho čisto objektívneho pohľadu → absolútnym »majstrovským dielom« , aké som vlastne veľmi dlho nevidel, že si to už skrátka ani poriadne nepamätám, kedy naposledy by ma takto extrémne zasiahol film (lepšie povedané → hraný dokument, obsahujúci strhujúcu rekonštrukciu daných udalostí...), ktorý dokonca nakrútila bosenskohercegovská režisérka Jasmila Žbanićová, keďže priamo pojednáva o « Srebrenickom masakri » , čo vhodnejšou voľbou byť ani nemohlo, pretože temnej a vskutku i nedávnej histórii, sa mimochodom práve teraz venuje odborník na slovo vzatý. Aby som trochu viacej priblížil "dej" , ktorý genocíde ešte predchádzal, tak predsa čosi podstatné načrtnem, čo pokladám za mimoriadne dôležité: „ Občianska vojna v (bývalej) Juhoslávii v rozpätí rokov 1991-1995, dospela konkrétne už do takej fázy, že od 11. júla → tisíc deväťsto deväťdesiat päť, utekajú tisíce a tisíce ľudí, medzi inými aj bosnianski Moslimovia, preč z mesta Srebrenica, pretože sa priamo k nemu blíži „Armáda Republiky srbskej” , a to na čele s generálom a vojnovým zločincom → Ratkom Mladićom, pričom akýmsi útočiskom a úkrytom súčasne, by teoreticky snáď mohol byť i neďaleký tábor ("OSN") UNPROFOR v obci Potočary, pod (ne)velením veliteľa holandskej jednotky → plukovníka Thoma Karremansa, ktorý sa rozdelí na dve časti: všetci utečenci sa sem zmestiť určite nemôžu, t. j. mnohí budú musieť ostať trčať vonku, čo ale našťastie neplatí pre bývalú učiteľku a terajšiu prekladateľku → Aidu Selmanagićovú, ktorá vybaví akúsi »protekciu« pre svoju ostávajúcu rodinu v zložení dvoch synov - staršieho Hamdiju a mladšieho Seju, ktorých zároveň dopĺňa i vzdelaný otec Nihad. To je jedna stránka mince. S tou druhou to bude už trochu horšie. Po krátkych rokovaniach, následne skočili hrdlorezovi na lep, ako malí škôlkari, ktorý si odteraz diktuje svoje ("zlomyselné") podmienky, čo sa asi mnohým pozdávať nebudú... Sľubuje, že sa nikomu nič zlé nestane, a tak nastáva selekcia: ženy zvlášť a deti s mužmi vo veku 15-70 rokov, taktiež oddelene. Podarí sa odvážnej žene zachrániť svoju milujúcu famíliu ešte predtým, ako bude definitívne neskoro...? ” / Srbská herečka a protagonistka snímku Jasna Đuričićová má za skutočného manžela toho → filmového Ratka Mladića, čiže Srba Borisa Isakovića, tak to je mi teda hotový paradox ! Dobré vedieť, že toto akési zvláštne zistenie našťastie nekazí celkové výsledné dojmy, ktoré sú práve naopak → oveľa zaujímavejšími, než by vôbec človek na prvý pohľad povedal. Väčšinou sledujem túto postavu prostredníctvom jej osoby, a keď k tomu pridám aj excelentnú »ručnú kameru« Christine A. Maierovej (paráda, ďalšia žena za kamerou), tak o nepríjemnú atmosféru je priam postarané ! Unikátny kinematografický počin, aký by malo vidieť čo najviac divákov. Kiežby som vás touto "recenziou" inšpiroval, aby ste to skúsili. PS: Desivý horor v priamom prenose. (09.09.2021)

Je neuveriteľné, čo sa medzi tak historicky i kultúrne blízkymi národmi stalo. Tá nenávisť tam je dodnes. Ale vojna na Balkáne nebola len Srebrenica, hoci tá sa stala modlou západných médií. V každom prípade film nie je natočený tak impozantne, aby som bol z neho hotový, vôbec to mnou nepomohlo. Vraždenie tisícov ľudí musí byť predsa stvárnené tak, že vám to zoberie dych a emočne vás zasiahne. Tu sa to nestalo. (19.11.2021)

Onen tendencni postoj,ze Srbove jsou zli je zde oslabovan az skoro stylem dokumentarni rekonstrukce. A pohledem hrdinky,ktere jde o rodinu. Obcas film citove vydira, ale zrejme reziserka chtela, aby se tato historicka udalost kazdemu vryla pameti, byt za cenu nazorneho rozdelovani rodin do autobusu a nakladaku (26.11.2021)

Strhující a silné drama, které i bez naturalistického násilí, dokáže ukázat hrůzy, které se děly před 26 lety, nebezpečně blízko nás. Silný příběh ženy, která bojovala, proti přesile, přestože její možnosti byly omezené a možná výhra prakticky na nule. (14.12.2021)

Jsou to takové tři z lítosti, protože za to téma je člověku blbý dát míň. Ale jinak jakkoli je film vcelku historicky věrný, je bohužel poněkud nudný. Což je škoda. Téma silné, zpracování ne. Druhá věc, která k tomu trochu chybí, je kontext. Protože Srbové rozhodně nebyli v Bosně jediní váleční zločinci a nejspíš ani ne ti nejhorší. A to, že byli naštvaní a hledali zločince z bosenské armády, nebylo tak úplně bez důvodu. (26.09.2021)

Stejné skloněné tváře jsem viděl v téměř všech ostatních filmech o genocidách, stejné hurónsky poloožralé agresory páchající zločiny též. Je to prokletý žánr, který se snaží upomínat na traumatickou historii, kterou však z úcty není ochoten zobrazit ve vší její příšernosti. Celá historická zkušenost se tak redukuje na detaily utrápených obličejů a neinventivních masových scén, což jsou bohužel postupy, vůči kterým se svědek osmého takového filmového přístupu k podobnému tématu, již byl schopen obrnit. Jako ostuda, neorientující se příliš v reáliích jugoslávské války jsem tady nabyl dojmu, že se někde v Jugoslávii otevřela díra do pekel a z ní vylezli zákonně zlí Srbové, jejichž první slova v kolíbce byla "klevetajte svoje neprijatelje, gledajte ih gonjene pred sobom i slušajte jadikovke njihovih žena" a nastala tak poměrně dost černobílá situace. Což moje zkušenosti s historií obecně mají tendence samozřejmě vyvracet. (31.12.2021)

Ano, o zločinech bosenských muslimů se nemluví, ale nesouhlasím s tím, že by byla Aida tendenční záležitostí. Film mapuje události, které těsně předcházely srebrenickému masakru a to bylo svinstvo první kategorie, což musí uznat i zarytý zastánce Srbů. Vedle ukázky tradiční neschopnosti modrých přileb, které Mladičovi de facto pomohly posadit lidi do transportů smrti, podává Jasmila Žbanič intenzivní příběh matky, která se snaží zachránit svojí rodinu. A že to byl kolikrát nápor na nervy, což je i zásluha fantastické Jasny Durčič. Jeden z těch filmů, který se dostane pod kůži tak moc, že už ho nikdy nechci vidět. 85% (22.12.2021)

Celé toto téma je plné nezodpovězených otázek a ukvapených závěrů ale pokud jde o film tak je to určitě silný nadprůměr. (27.08.2021)

I keď je samozrejmé, že som vedel o konflikte, ktorý mapuje tento príbeh, ale som čakal, ako to režisér pojme. Či to bude niečo podobné ako Katyň, Volyň alebo sa režisér nevyberie smerom krutosti a bezcitnosti, ale pôjde smerom beznádeje a zúfalstva. A naozaj som v tomto prípade dúfal, že film pôjde druhým smerom a tak aj bolo a to som bol naozaj rád. Je to celkom reálne znázornené a záchrana životov svojich blízkych je tu podaná neskutočne emotívne a citlivo. Herecky to bolo ukážkové a aj vedľajšie postavy ako keby boli vzaté z tej doby v ktorej sa venuje film. Naozaj celé mi to prišlo nepredstierané a skutočné a tak bolestivé i znepokojivé, že takéto zverstva sa môžu stáť aj v civilizovanom svete a nikto tomu nechce zabrániť, lebo dotyčných sa to nedotýka a  je to rozhodne smutné. Silné 3*. (19.07.2023)

Chápu, no.. Historická hrůza a  filmový doják, tak nějak automaticky mířící k hromadné sklizni všelijakých drahokovových naháčů, lvů, medvědů atd... Ale mě to prostě minulo... Když si budu chtít pustit nějakou tragickou frašku o impotenci modré helmy (protože frustrace právě z UN předposranosti je zdaleka nejsilnější pocit co ve mě film vyvolal), asi šáhnu po nějaké verzi rwandské zpovědi generála R.Dellaira. (19.03.2022)

Človeka až zaráža aká hrôza sa diala nie až tak ďaleko našich hraníc. Pútavo natočená dráma, ktorá vôbec netlačí na pílu a emócie vyvoláva prirodzene. Beznádej, strach a hnev, tieto všetky pocity so mnou lomcovali. Veľmi silný zážitok. 9/10 (16.11.2021)

Tohle je jeden z těch případů, kdy lidi bezděky dávají hvězdičky za historickou událost. Jenže toto je hraný film! Hodnotím-li tedy film, nenacházím nic nadprůměrného, spíše naopak. Herečka je tam jedna, jinak komparsisté. Dialogy banální, informativní, scénář bez špetky dramatické fantazie. --- Pak je tu problém s poselstvím toho filmu. Ukazuje agresivní, arogantní a záludné Srby a hodné bosenské muslimy trpně a bez odporu přijímající svůj osud. Ne že by srebrenický masakr byl lží. To ne. Jenže tenhle film až příliš záměrně dává zapomenout, že za posledních cca 200 let se všechny balkánské národy dopouštěly hrozných zvěrstev na ostatních, a to kdykoli k tomu měly příležitost. --- No a pokud jde o bosenskou válku, neuškodí si připomenout, že trvala tak dlouho mj. proto, že Clinton naléhal na EU, aby taky jednou něco vyřešili sami. Jak se to dařilo, to tento film mimoděk dokládá. Právě po Srebrenici Američanům došla trpělivost, vložili se do věci a vnutili válčícím stranám jakýsi mír. --- Jak se ti zlí Amíci do všeho serou, že? (14.09.2021)

Kvalitne natočená hraná rekonštrukcia národnej traumy, akou je Srebrenica. Od začiatku je jasné, kam príbeh smeruje, no emóciám sa neubránime. (16.09.2021)

Silné téma působivě ztvárněné i zahrané. Tématu možná škodí až příliš černobílé pojetí situace, nicméně je poplatné úhlu pohledu hlavní hrdinky. [KVIFF 2021] (24.08.2021)

RECENZE: Quo vadis, Aida? je film, po kterém se těžko dýchá. Srebrenica ožívá - Českokrumlovský deník Masakr ve Srebrenici, který v roce 1995 spáchali na civilním obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny vojenské jednotky Republiky srbské pod velením generála Mladiće, otřásl ve své době nejen Evropou a dodnes, více jak 25 let poté, se s ním Bosňáci nedokázali zcela vyrovnat. O to větší díky patří těm, kteří se zasloužili o filmové zpracování této citlivé látky; nejvíce pak režisérce Jasmile Žbanić, jež k tématu přistoupila s náležitou úctou i tvůrčí naléhavostí. Výsledkem je film neobyčejně silný. Chvílemi možná sklouzává k emočnímu vydírání, jinde ovšem útočí tak přirozeně až divákovi naskočí husí kůže. A to doslova, jelikož film sám nevynechá vůbec nic. Režisérka s dokumentární věrností přesně zachycuje několik málo dní před masakrem. Vše nazírá očima tlumočnice Aidy, pracující na holandské základně OSN. Aida je původní profesí učitelka, stejně jako její manžel, ředitel místní školy. Mají dva syny a nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich budoucnost měla ze dne na den sesypat k zemi. V okolí nicméně zuří válka a osud pomalu, ale jistě začíná rozdávat nemilosrdné karty. Quo vadis, Aida? je skvěle vystavěno a filmařsky se rovněž pohybuje na značně vysoké profesní úrovni. Ve finále pak nerozhoduje ani tak moc o čem, nýbrž jak vypráví. Význačná je zejména práce s atmosférou, která by se dala označit za tíživě mrazivou. Se závěrečnými titulky musí každému v duši vyvstat otázka, jak je možné, že se i v dnešní době může udát něco takového. Odpověď však zůstává stále stejná, ať už jde o holocaust nebo Srebrenici. A i když to pro slabší povahy nebude lehké, je rozhodně proč na film Quo vadis, Aida? do kina vyrazit. Pojednává totiž o poměrně nedávné historii, která by se už nikdy neměla opakovat... 75% (15.10.2021)

Každý jsme jen jakousi buňkou, polem s klesající intenzitou, mezikružím, v jehož středu jsme my sami, dalším okruhem jsou naši příbuzní, dalším prátelé a známí, a dalším a třeba vlastní etnikum. Pro ostatní lidi máme už sotva nějký pojem v tmto smyslu. To, co se u každého mění a je tak jiné, jsou napětí a odstředné a dostředné síly mezi jednotlivými mezikružími, které se mohou v určitých situacích až zapouzdřit. Dejme tomu, že Aida nakonec tyto kruhy prolomila a splynula s "dětmi svého národa". Možná to ale byla jen ta jedna jediná Aida. Co ostatní Aidy? - Všichni moji oblíbení uživatelé dali ****, možná vzhledem k 20% nejistotě, která je zřejmě historická. (21.11.2022)