Quo vadis, Aida?

Válka v Jugošce se opět prokazuje jako jeden z nejodpornějších zločinů 20. století, který ještě ke všemu ke k současnosti neuvěřitelně blízko. I tím jak moc to někdy připomíná samotné Lidice. Ať filmově nebo reálně. V kombinaci filmového umu, který jasně říká příběh, ze kterého mrazí. Až  někdy těžce, kdy vy za postavy chcete křičet a jednat  a atmosféra je tam tak  dobře, že stísněně se cítíte po celou dobu. Oproti včerejší Zprávě docela autentičtější a důstojnější zážitek. Především těžký v tom, jak nikdo nechápe úděl mužů ze Srebrenice. Síla z východu, která  nám  to vše vrací. A neopakujme minulost. Jen takto silné filmové zážitky. (11.11.2021)

Onen tendencni postoj,ze Srbove jsou zli je zde oslabovan az skoro stylem dokumentarni rekonstrukce. A pohledem hrdinky,ktere jde o rodinu. Obcas film citove vydira, ale zrejme reziserka chtela, aby se tato historicka udalost kazdemu vryla pameti, byt za cenu nazorneho rozdelovani rodin do autobusu a nakladaku (26.11.2021)

Velice silný příběh, který dokazuje na diváka přenést podstatně více uvěřitelnějších emocí než největší hollywoodské dojáky. Tady jde doslova a do písmene o život. Aida běhá, prosí, vymýšlí, žadoní, podvádí jen aby uchránila svou rodinu od jisté smrti. V závěru divákovi docvakne, že každá válka jednou skončí a vy se musíte třeba po zbytek života koukat nepříteli do xichtu! 80% (10.05.2022)

Skvělé psychologické válečné drama, na kterém si nejvíce cením, že udrží napětí, autenticitu a dusnou atmosféru bez zbytečného naturalistického násilí, které si samozřejmě domyslíte, ale nemusíte vždycky vidět. Výborný herecký výkon hlavní představitelky. Její a holandská bezradnost z obrazovky přímo tekla, tak jako moje slzy v poslední třetině filmu. (14.09.2022)

Určite mnohí videli mapu zemegule so zakreslenými tektonickými kryhami, ktoré na seba tlačia, podsúvajú sa jedna pod druhú a na tých miestach vybuchujú sopky a sú tam časté zemetrasenia.  Podobnú mapu by bolo možné nakresliť s čiarami, kde sa dotýkajú dve náboženské alebo etnické zoskupenia. Aj tam z času na čas vybuchujú konflikty. K nám je najbližším takým miestom územie bývalej Juhoslávie. Tam sa odohrali udalosti znázornené vo filme. Neviem, čo im predchádzalo, ani čo nasledovalo po nich. Rok pred nimi za tri mesiace vyvraždili Hutuovia 800 tisíc Tutsiov a svet si to takmer nevšimol, lebo Afrika. Spoločnou črtou oboch udalostí je prítomnosť tých panáčikov v modrých prilbách, ktorí sú bez právomocí a v prípade konfliktov aj bez rozhodnutí vrchnosti. Sú pri tlmení konfliktov užitoční asi tak ako vatikánska švajčiarska garda. Ale k filmu. Podľa mňa celkom verne (nestotožňujem s pojmom pravdivo) znázornil vývoj udalostí v "bezpečnej zóne" až do tragického konca časti účastníkov. Filmom nás sprevádza tlmočníčka a jej postoje vyprovokovali niekoľkých užívateľov ku kritike jej správania. Je to úplne absurdné, pretože tam išlo o ovládnutie davu vojenskými prostriedkami a nie o demonštráciu osobných morálnych postojov. V tej situácii bol pokus o záchranu vlastnej rodiny maximom možného. Veď tí hrdinovia v modrých prilbách ustupovali omnoho radikálnejšie a im v podstate nič nehrozilo, nanajvýš, že im niekto z hlavy modrú prilbu zoberie. Tento film mi pripadá vydarenejší, ako Hotel Rwanda, ale žiakom by som ho (ako niekto navrhol) v školách nepúšťal. (14.12.2021)