Rocky IV

Trošku mě zaráží kolik lidí tady tvrdí, že Rocky IV je nejlepší z celé série. Souboj USA a SSSR je jistě pikantní, ale to je tak vše. Dva zápasy, dva dialogy, obligátní tréninková pasáž a konec. Hudba, která byla u Rockyho vždy velkým plusem, je tady nahrazena discem, které se do tréninku absolutně nehodí a závěrečný proslov plný naivity tomu jen nasazuje korunu. (15.10.2010)

Megapopularita čtvrtého dílu Rockyho v našich končinách je úsměvná, nicméně pochopitelná, protože RUSKO a AMERIKA a STUDENÁ VÁLKA. Co na tom, že jde s přehledem o nejhorší díl série, který se předhání v předhazování klišé (pomsta za kamaráda, spousta drsných pohledů z očí do očí, konvertování publika při zápase) a upozaďuje Rockyho samotného. Závěrečný povinný proslov otravný. Mimochodem, pohlavek tomu, kdo pustil před kameru toho robota. (03.08.2012)

Nostalgie funguje podobně jako ve trojce, tam zemřel Rockymu jeho trenér Mick, zde jeho dávný soupeř a přítel Apolo. Rocky chce za každou cenu pomstít jeho smrt v ringu a postavit se ruskému boxerovi Ivanovi. Příběh je jednoduchej a žádnou velkou chybu zde nevidim, hudba má v tomto díle jiného skladatele, který se celkem slušně vyrovnal tomu předchozímu, hudba a písničky jsou skvělé. Tréning v horách slušný a závěrečný zápas podařený, ikdyž trošku přehnaný, ale přesto u mě velká spokojenost. 93% = ***** (12.10.2012)

Rusko - americký souboj století! Ivan Drago vs. Rocky Balboa. Co Drago udeří, to zabije, aneb moje rozloučení s Rockym (až do natočení Rockyho Balboy, of course). Pátý díl totiž nestojí za nic...zato ten čtvrtý kromě jistého politického podtextu obsahuje i pokus o poselství o vítězství přírody nad technikou, jestli se to tak dá říct. A i tento Rocky má výborný soundtrack. Výsledkem je něco, co je možno pokládat za esenci akčně videoklipového stylu osmdesátých let - a překvapivě i něco, co neuráží divákův vkus a inteligenci...pokud tedy nejste Aki Kaurismäki;) (08.04.2003)

Sly si u mě rezolutně řekl o několik vrcholů – tehdy, když oživil svou první legendu (Rocky, 1978), o šest let později, když oživil druhou (Rambo, 1982), o dalších šest let, když utáhnul příjemnou buddy movie (Tango & Cash, 1988), následně se rval coby chrabrý horolezec v roli šité na míru (Cliffhanger, 1993) i profesionální vrah v netriviálním thrilleru (Nájemní vrazi, 1995), od té doby však uběhlo mnoho vody. Úporně se snažil o další nádechy právě s dvojicí svých ikonických legend R+R. Když se ve čtvrtém pokračování rval v Moskvě nejen za kamaráda, byl to další triumf. Ano, ona bitva USA vs. SSSR je dost pokřivená, dialogy mnohdy úsměvné (šaškující Creed na tiskovce), řežba přepálená, protože z počtu Dolphových ran by se neoklepal nikdo, a celkově je to velmi naivní. Na druhou stranu zvolené skladby pohánějící tréninkové montáže jsou stejně jako ony cvičební metody a samotné zápasy úchvatné. Nefalšovaná srdcovka a nostalgická pohádka o americkém Davidovi a sovětském Goliášovi. (17.07.2019)