Nevhodný den pro rybolov

ŽIVOT JE NEKONČÍCÍ DOBRODRUŽSTVÍ..... /// Pojízdný cirkus má mnoho podob. Ten, který provozuje principál Orsini – pocházející z byzantské rodiny – má jednu atrakci: Jacob van Oppen, mistr světa, šampión, kterého trénovali jak lámat žebra, jak zlomit přes koleno, jak složit na žíněnku. Každý je v něčem dobrý.... A díky zápasu v Santa Maria, nějaké díře na konci světa, nahlédnou do nitra svých duší a naleznou třeba.... naději? Kdysi jsem v komentáři nějakého filmu četl větu ,,TYPICKÝ FESTIVALOVÝ FILM“. Tehdy jsem se pousmál. Ale teď už vím, co tím chtěl autor říct! Pozvolné tempo, o charakterech víme jen to, co je třeba a příběh vystavěnej na ,,píď“ přesně tak, aby nenudil a dramaticky oslnil v závěru, který mě na několik málo okamžiků přibil do křesla. LIDI NEJSOU RÁDI, KDYŽ JE NĚKDO PODVEDE. Když máte smůlu, nechoďte na ryby. Nebo..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět borce, kterej dokáže chlastat a posilovat zároveň. (Ne, k vám do tělocvičny fakt nejedu, sorry...). 2.) Knižní podobu od uruguayského spisovatele Juana Carlose Onettiho ,,Jacob y el otro“ zřejmě nikde neseženu. 3.) Chystají se mi uříznout uši a nevím, jestli budu (pak) slyšet. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (21.06.2011)

Film o nejsilnějším muži světa by měl zachycovat život nejsilnějšího muže světa. Jelikož byl tím zdánlivě nejsilnějším, co do chytristických praktik, jeho Prince manažer, který není ani uveden v přehledu herců, byl film vlastně o něm. To by ani nevadilo, snímek stojí za zkouknutí, ale opravdu zajímavý vývoj přišel až v poslední třetině. Začal Orsiniho upřímnou zpovědí o tom, jak se věci měly a mají, pokračoval vzchopením se borce ve vztahu k němu i sobě a vše naštěstí završil závěr, který skončil jak skončil, i když měl dvě možnosti, ale tou druhou by ztratil veškerý glanc a přiměřenou poměrům a původu vzniku originalitu. Zajímavé exotické scenérie, herci a protředí jsou plusem, o tom žádná. (18.07.2012)

Zápasník z NDR, Jacob vann Öppen, který sotva zapře svůj skandinávský původ se chystá na svůj (sou)boj, v němž chce říct své "poslední slovo", manifestovat svoji stížnost na stav světa a svoji úlohu v něm. Jeho impresário, sympatický Princ Orsini, svůj italský původ nezapírá, jen jej chce od tohoto zápasu odradit, protože je zkušený a "ví", jak takový zápas dopadne. Těhotná Adriana ví také své, chce 1000 dolarů pro vítěze, aby mohla uspořádat svojí svatbu s El Turco. Ten jediný neví nic, je slepý mezi jednookými... Buen día para luchar (contra molinos de viento). (22.04.2020)

Je to film, který se tak trochu vymyká snímkům s podobnou tématikou, které jsem měla možnost vidět a nebo je to tím, že jsem je prostě neviděla a tak ho není ani s čím srovnávat. Mně bylo s Jacobem, který na tom nebyl zrovna nejlíp a s jeho manažerem ať byl jakýkoliv, tak nějak zvláštně smutně příjemně a já jsem si to užívala až do úplného závěru, který jsem ani náhodou nečekala. Je to takový zvláštní film s perfektní atmosférou a mně Álvaro Brechner svojí prvotinou rozhodně překvapil. Jen více takových filmů. (03.10.2014)

Ze začátku nevýrazně tvářící se film o stárnoucím německém zápasníkovi, který se svým trenérem bloumá skrz Latinskou Ameriku a snaží se vydělat si na živobytí, brzo zaujme množstvím nenápadných drobností, které začnou narušovat konvenční běh vyprávění. Z počátku to působí jakýmsi nepříjemně rušivým dojmem – jako by tvůrci nezvládali svou práci a do filmu se jim vkrádaly zcela cizí prvky, které ruší seriózní pojetí celé narativní linky. Postupem času ale všechny ty nenápadné, nastíněnému konceptu zdánlivě cizí, drobné bizarnosti začnou příběh ovládat a přetvářet ho ve svůj vlastní svět nepředvídatelnosti. Výsledkem je tak rafinovaná směsice posunků, náznaků, gest a jinotajů skládající se do mozaiky latentní bizarnosti, která se snaží za každou cenu dostat ven. Vzniká tak zcela ojedinělý svět, který je natolik vzdálený všem vžitým morálním a vůbec veškerým společenským principům. Děj už neovlivňuje samotné chování postav, naopak jejich chování je událostmi doslova manipulované a zneužívané. Tudíž ani nemohou nést odpovědnost za své činy. Tvůrci tak vytvořili zcela originální platformu, pro rozehrání bizarního a značně sarkastického konceptu, který se dá nejlépe přirovnat k mixu magického realismu a absurdního dramatu. Všechno je navíc podporováno skvělou vizuální stránkou, která výborně ladí s celkovým rázem filmu. Luxusní červený kabriolet v protikladu se zaplivaným hotelem, apatičnost zápasníka x životní elán a charisma jeho trenéra. Velmi zajímavá a v kontextu výstižná jsou také jména hlavní dvojice, která vtipně evokují konotace spjaté s aristokracií a tudíž prvkem jakési nadřazenosti. Nevhodný den pro rybolov je výjimečný, avšak svou poetikou velmi křehký a zranitelný film. Docela mě mrzelo, že po projekci neproběhla avizovaná debata s režisérem. [FEBIOFEST 2010] (27.03.2010)