Réžia:
Petr SchulhoffScenár:
Petr SchulhoffKamera:
Jiří VojtaHudba:
Pavel BlatnýHrajú:
Rudolf Hrušínský, Drahomíra Hofmanová, Alexandra Gasnárková, Vilém Besser, Zdeněk Ornest, Jiří Wohanka, Jan Pohan, Zdeněk Martínek, Vítězslav Jandák (viac)Obsahy(1)
Starý houbař najde v lese těžce raněnou ženu a téměř současně dojde nedaleko k autonehodě motocyklisty s nákladním autem. Řidič náklaďáku Honza Linhart je těžce raněn a zachránit ho může pouze transplantace ledviny. Vhodným dárcem by mohla být právě ona zraněná žena, pokud by zemřela. Případem je pověřen major Kalaš, který společně s poručíkem Martincem dojde k závěru, že šlo o loupežné přepadení. Velmi brzy se však osudy obou těžce raněných začnou podivně proplétat. Kateřina Marková, jak se zraněná žena jmenuje, sem přijížděla za svým milencem Ivanem Vajnerem. Ten se den před přepadením vrátil z montáže ve Varšavě, ale hned další den odjel na dovolenou neznámo kam. Podle dopisu Markové kriminalisté zjistí, že se s ním žena chtěla rozejít kvůli jinému. Linhartova žena se doví o možnosti transplantace a zcela náhodou zjistí, že přepadená žena byla milenkou jejího manžela. O to víc se o osud Markové zajímá. Kriminalisté zjistí, že Vajner nemohl být pachatelem a vzápětí se z hledaného stává vrah, protože Marková zemřela. Podezření padne nejprve na zraněného Linharta, který se v nemocnici pokusí o sebevraždu, ale Kalaš vzápětí objeví další stopu, která ho zavede přímo k nečekanému pachateli... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (157)
Jasně nejslabší díl z detektivní série s majorem Kalašem. Neodolatelně temná atmosféra přechozích částí (Vrah skrývá tvář a Po stopách krve) je fuč, napětí se nekoná, příběh je nezajímavý a nudí. ()
Příběh by mohl být zajímavý, odehrává se však z velké části v nemocničním prostředí a pokaždé, když jde major Kalaš s některým doktorem na sklenku a probírají zdravotní stav jedenoho ze svědků, který je hospitalizován a hovoří o životě, je to o ničem... ()
Sice to nemá napínavou atmosféru svých starších bratříčků s majorem Kalašem ( v podání Rudolfa Hrušinského ), ale to příčítám hlavně tomu, že děj se odehrává v uzavřených místnostech (nemocnice, policejní služebna ) v momentě kdy se jdeme s majorem Kalašem vyvenčit ven, hned film nabírá lepší ponurovku. Měl bych výhrady k hudbě je sice dobrá, ale hraje v nevhodný moment, ne že by přímo určovala pachatele, ale hodně napovídá další vývoj. Major Kalaš (opět mluvím jen o "kalašovkách" s R. Hrušinským ) na rozdíl od předchozích dílů více mluví a debatuje se svým pomocným vyšetřovatelem což také trošku bere na napětí a atmosféře. Nicméně ve výsledku se stále jedná o kvalitní a napínavou podívanou s dobrými hereckými výkony a origoš zápletkou. ()
Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... ()
Další z řad průměrných českých detektivek typických pro 70. léta. Rudolf Hrušínský je poměrně přesvědčivý, velmi se mi líbil Petr Čepek ve vedlejší roličce. Příběh samotný a pointa mě, ale vůbec nezaujali. Předchozí díly byly lepší. ()
Dobrá - typická česká detektivka ze sedumdesátých let - se zajímavou zápletkou (okořeněnou tématem tehdy myslím ne ještě tak rutinních transplantací) a uměřeně civilními hereckými výkony, vcelku zdárně naplňujícími atmosféru filmu. - - - P.S. Jízlivě si představuju, jak by takový film asi dopadl dnes... ()
Bohužel z předchozích dílů série zůstávají v Diagnóze smrti pouze kvalitní herecké výkony. Jako podobenství o ceně života to nestačí, na detektivku je zase vše příliš otevřené. Určitě však film patří k tomu kvalitnějšímu, co u nás v žánru vzniklo. ()
Safrlote, to bylo ale tíživé. Taková esence českých sedmdesátek, dlouhý mučivý pokus o sebevraždu, který by ještě k tomu měl ublížit i co největšímu počtu ostatních lidí. Měla bych se víc zamyslet nad tím druhem ženy, který jsem zde právě viděla. ()
Pátá kalašovka, čtvrtá s Hrušínským. Majora opět neuvidíte s UV lampou na odhalování spermatu, neboť dlouhodobě upřednostňuje taktiku před technikou. Dobře totiž ví, že kdo se moc ptá, moc se dozví.. Na závěr sympatický projev lítosti a relativizování činu pachatele, ale ani ta nemocniční ponurost a zvláštní uhrančivost Drahomíry Hofmanové nedokážou zakrýt fakt, že atmosféru předchozích tří filmů to navozuje jen stěží. Že by to bylo tou barvou..? ()
Přednost filmu tkví v jeho civilním záběru. Major Kalaš nás provádí bludištěm lidských neštěstí i všednodenních přešlapů. Žánr detektivky je prolomen čapkovskou mejzlíkovskou všednodenností. Herecky vévodí jasně Hrušínský. Schulhoff odvedl vynikající, místy až lyricky básnivou autorskou práci. ()
Jasným plusem jsou herecké výkony, civilnost a uvěřitelnost děje, mínusem těžkopádnost a dýchavičnost vyprávění. Avšak díky zmíněným kladům se ani nejslabší film s majorem Kalašem zavrhnout nedá. 60%. ()
Poslední kriminálka Petra Schulhoffa přišla o oku lahodící černobílý širokoúhlý obraz, kterým se pyšnily ty předchozí, ale jinak všechno podstatné zůstalo. Zajímavý příběh, přesně úsporný výkon Rudolfa Hrušínského, hudba Ivana Blatného, hutná atmosféra. Výhrady mám jedině k představitelce Linhartovy manželky Drahomíře Hofmanové, která na mě žádný velký dojem neudělala. ()
Sice je zpět Hrušínský, ale tohle už není ono. Příběh nezaujme, postupně se vkrádá nuda. Smůla nic extra.40% ()
Jedna z nejlepších kriminálek českého tvůrčího prostředí. Na tento film.žánr byli našinci opravdu mahři! A major Kalaš opravdu nikdy nezklamal. ()
Těžko záživná normalizační krimi, kde i přes nasazení špičkových herců své doby těžko hledat napětí či zájem o to kdo vlastně vraždil. Nejpřirozenější byl Čepek, ale to on byl vždy... Ať mi Hrušínský promine, ale za mne jsou to jen dva kameny z náramku. * * ()
Kdo by si byl býval kdy pomyslil, že může existovat nudnější díl, než byl předchůdce s vlaky a Sovákem. Tento snímek byl naprostý omyl a snaha unudit diváky k smrti. Příběh byl extrémně nudný a debilní se snadno prokouknutelnou zápletkou. Celou stopáž se zde chodí od ničeho k ničemu. Barevný obraz by atmosféru zcela jistě narušil, kdyby byl býval snímek nějakou měl. Naprosto ubohý díl, kde jsem nenašel nic, co by se mi aspoň trošku líbilo. S kriminálkou to má pramálo společného. Většinu stopáže tvoří stereotypní procházení od ničeho k ničemu a od nikoho k nikomu. [10 %] ()
Hrušínský naposledy jako Kalaš... Za těch deset let uplynulých od "Stop krve" se výrazně změnila podoba filmů i společnost (soudě tedy jen podle těch filmů) a sotva šlo styl udržet v podobě, jakou měly předešlé. Z depresivní detektivky se tak přešlo na běžnou krimi (na čemž má velkou zásluhu i kamera - z ponurého černobílého cinemascopu do televizní barevnosti v 4:3), což je sice škoda, režisér ale pořád své řemeslo ovládá jako málokdo a výsledek je po všech stránkách nad standardní úrovní. ()
Formálně i co do atmosféry už je Diagnóza smrti jen slušně odvedené, takové standardní, československé řemeslo. Onu sychravou či řekněme živočišnou a nejistou atmosféru šedesátek se tu snaží nahradit těžkotonážní psychologie plná deprese a pocitu osamění, lépe možná prázdnoty. Jako obrázek normalizační a ploché šedi sedmdesátých let zdařilé, ale pro mě osobně jen zvenku. Zatímco předchozí snímky, tedy především Vrah skrývá tvář a Po stopách krve, mne doslova pohltily, tady jsem zůstal jen tím, a docela nezúčastněným, divákem. Poslední "kalašovku" jsem navíc poprvé "vyšetřil" dříve než pan major, což mi na zážitku taky nepřidalo. Šedivá trojka. ()
Tak tenhle mrazivý, psychologický film s kriminální zápletkou mě vážně dostal. Ze čtyřky Schulhoffovych krimi filmů s Rudolfem Hrušínským za mě je Diagnoza smrti nejsilnější, po všech stránkách. V případě filmů Vrah skrývá tvář a Po stopách krve šlo o ponurá pátrání po úchylných vrazích, kde kriminalisti museli prakticky pořád čekat na další vraždu, aby se ve vyšetřování dostali dál. Zde zůstává zkušený major Kalaš i tísnívá atmosféra, mění se téma a nejde o standardní detektivku. Hrušínského major Kalaš figuruje pouze jako jedna ze dvou "vrchních" postav vedle nemocničního doktora v podání Zdeňka Ornesta, hodně důležitou se stává psychologie všech postav a postupné odhalování až překvapivě blízkých vztahů mezi dvěma náhodnými oběti (zdaleka nejen na pozadí policejního orgánu), plného nečekaných zvratů až do samotného závěru. Příběh se stává silným mimo jiné díky složitým etickým otázkám života, smrti a překročení zákona nebo morálky v hraniční chvíli, včetně kontroverzního tématu transplantace lidských orgánů, resp. čekání na smrt nemocného v prospěch uzdravení někoho jiného. Tenhle film není ani propagandou žádného názoru či politiky, není ani strhující krvavou podívanou, jde prostě jen o smutný příběh ze života, lehce možná šokující a s cílem přivést diváka k zamyšlení. Pro mě zatím jedna z nejlepších čs. krimi ze 70. let, společně s Tatranským pastorále majora Zemana. Vynikající herecké výkony. (90%) ()
4. 2. 2010 - 60% ()
Súvisiace novinky
Zemřela herečka Jana Andresíková
Včera odpoledne opustila svět českého filmu herečka a dabérka Jana Andresíková. Bylo jí 79 let. Zprávu o úmrtí sdělil médiím její manažer René Kekely spolu s informací, že herečka, zotavující se po… (viac)