Němi

Takhle by vypadaly nejslavnější HItchcockovy filmy, kdyby je netočil génius, ale podprůměrný rutinér.

Pokračování, ne remake. Co si budeme povídat, není to o moc debilnější, než původní film(y) Spencera a Hilla, v tomhle se tvůrci drží laťky, ale bez kouzla nostalgie a především legendární dvojice, to nemůže fungovat jinak než kuriozita.

Naprosto nevěrohodný jako film, který by si malý Andy oblíbil v roce 1995. Ne ani tak kvůli rozmazávané propagaci LGBT nebo inkluzi, ale hlavně dík nemohoucnosti hlavního reka. V dobách, kdy byl akční žánr na vrcholu testosteronu, se vedle Ramba, McLanea, Terminátora a Topra Harleye staví Buzz, který potřebuje skupinovou terapii s babčou, idiotem a malou holkou, aby se dokázal postavit sám sobě. Celý příběh je nudně stavěný tak, aby každá postava mohla napravit svou chybu a šrám na dušičce, jako motivační video pro děti i dospělé. Źe už dneska Pixar neumí udělat tichou scénu, nebo poctivě gradovanou, je pak skoro jedno. Špatný Pixar, průmerná disneyovka.

Karel Roden je nejhorší Sherlock Holmes, jaký kdy byl. A bude.

Snyder, stejně jako třeba Peter Jackson, časem zlenivěl a u všemocných počítačů ztratil vkus. Zůstane po něm pár dobrých filmů ze začátku kariéry (první tři), a pak ty další, o kterých se ve slušné společnosti nemluví. Armáda mrtvých má všechny jeho pozdější znaky na max. Mimózní panáky místo postav, scénář, kde neustále někdo něco deklaruje - aby vysvětlil chaotický děj, došel k trapnému vtipu, zalepil díry v logice nebo připravil půdu k dalším nesmyslům. Proloženo slowmotionem a barvičkovým vizuálem, s nulovou gradací. Jen to hodně řve a pak je konec. Bohužel ne úplný.

Kdepak, Pixar umřel spojením s Disneym a nuceným odchodem Johna Lassetera. Co jim zůstalo je obří výpočetní síla, která stále dokáže generovat nádherné obrázky, ale není kdo by je zaplnil něčím originálním.

Já chápu Scorseseho, že chtěl vzít staré pardy a natočit si něco pro radost. A dost možná, protože je jejich vrstevník, neviděl, jak přes perfektně omlazené obličeje působí unaveně a nevěrohodně. DeNiro zas může vypadat na 40, ale už nikdy se tak nebude hýbat. Bodylanguage všech čtyřech legend odpovídá jejich věku, a ten kontrast byl místy až hororový. Pohybové omezení hlavních figur vedlo rozhodně k ústupkům v režii, takže film je pomalý, statický, utahaný... Možná si měli připustit, že na akci už to není, a klíčové scény nechat dublérům. Takhle vznikl nezdravě dlouhý, technologicky nesmírně zajímavý, ale vnitřně unavený film.

Ruský Tarantino. Tarantinov? Spousty krve, absurdity a nadšení, které má vydržet do závěrečných titulků a ani o minutu déle.

Škoda, že tenhle neuvěřitelný příběh nenatočili sami Japonci. Francouzský pohled na jejich myšlení, které je úplně mimo tenhle svět, je takové... nijaké. Harari nenatočil ani drama, ani dokumentární rekonstrukci, je to celé moc nezúčastněné, a mě by zrovna zajímalo, co se někomu jako Onoda odehrává v hlavě. Jeho knihu jsem ještě nečetl, ale doufám, že bude jako voiceover pro tenhle laxní film.

Je to strašně zvláštní, protože tahle Popelka je delší, a hektičtější, než původní, a přesto se v ní téměř nic nestane a působí strašně okleštěně. To, na co Norové spoléhali nejvíc, svou přenádhernou krajinu, nasnímali nudně, mezi Popelkou a princem není žádné pnutí, a macecha je trapně přepálená. Nic z toho, co Noroé přidali svého, není dobré, a divil bych se, kdyby nad touhle kuriozitou za pár let ani nevzdechli. Jo a Popelka vynadá princi, aby nezabíjel zvířata která nemá k jídlu, a o minutu pozdějš sundá ptáka v letu, aby dokázala, jaký je čarostřelec. Asi tak.