Babylon
Babylon
Babylon
Réžia:
Damien ChazelleScenár:
Damien ChazelleKamera:
Linus SandgrenHudba:
Justin HurwitzHrajú:
Diego Calva, Margot Robbie, Brad Pitt, Jean Smart, Jovan Adepo, Li Jun Li, Lukas Haas, Max Minghella, Tobey Maguire, Olivia Hamilton, P.J. Byrne, Rory Scovel (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Damien Chazelle nakrútil film Babylon o vzostupoch aj pádoch hrdinov filmárskeho šialenstva v dekadentnom Hollywoode dvadsiatych rokov minulého storočia. Nemé filmy ustupujú zvukovým a ich herci aj tvorcovia sa tomu snažia prispôsobiť. Nie všetkým táto zmena vyhovuje.. (Cinemart SK)
Recenzie (573)
Subjektivně nerelevantní a esteticky rozhárané vyobrazení raného Hollywoodu s okoukanou (Brad Pitt), nezajímavou (Diego Calva) a otravnou (Margot Robbie) postavou v hlavních rolích. Chazelle přestřelil. Nebýt průvodních jazzových vsuvek, ani ho v tom nepoznáte. Divoké večírky a hektické filmovačky jsou zábavné, ale už v nich cítit silenou teatrálnost. Scéna natáčení první zvukové scény je nejlepší z celého filmu, jak vypointováním, tak cinefilským rozměrem. Jakmile se ale předlouhá stopáž překlopí do osudového bědačení nad neschopností jít s pokrokem, jde to postupně do kopru, až do “LA shit hole” neboli nejvíce WTF scény filmu. ()
Šazel už je zase mazel a amplituda jeho sinusoidy kmitla k vrcholu, který překoná jen stěží! A nejen on sám. Po dokonalém Bitchemprásku propadl v žánru hudebně zábavných taškařic svou LaLaLobotomií na totální smrduté dno nestravitelných buzerantských trapáren, aby teď velkolepě povstal ze sraček a uplácal naprosto uhrančivou, k perfekci vyšazlenou, hravou, atmosférickou a parádně odsejpající fantaskní komitragédii o neslyšném chropotu právě chcípajícího němého filmu. Kabaret pro 21. století a velkolepá pocta i pranýř filmového průmyslu, de fuckto házející hovna po prachama a slávou k dekadenci zpotvořených parodiích na lidi v Holém Údu nejen dvacátých let a nonšazlantně si vytírající prdel celou prvoplánově mučivou filmografií Buzny Lulana i všemi kýčovitými cajdáky velkého Štefana. Absolutní exekuční, dějové i dialogové mistrovství, dávající vzpomenout, proč vlastně tak rádi čumíme na pohyblivé obrázky. No povím vám, asi jsem u sledování vypadal jak homopanic před první felací, když jsem s vytřeštěnýma očima a otevřenou hubou jen fascinovaně sledoval, co všechno ještě budu muset ten večer spolknout. Ovšem nakonec mi ani finální katarze pachuť nemytého ocasu na patře nezanechala, tak to prostě blaženě opětkuju a uctivě se pokloním se slibem, že jestli tento učiněný sqost a sviní perla mezi všemi těmi podřadnými manipulativními, nudnými či trapnými sračkami toho Osrala letos nevyhraje, skáknu si osobně do Losích Andělic, kde se opásám hovny a demonstrativně vybuchnu před Dolby tyjátrem. ()
...a to finále! Ach! Chazelle je démon, v Babylonu sice rozháranější a s přepálenou stopáží, ale stále v první lize a s dechberoucím vyústěním. Doporučuje 10 z 10 fandů Zpívání v dešti. ()
Oscar 3 nominace: Hudba, Výprava, Kostýmy ()
Asi jsem už fakt příliš starej na takovéto koncepčně a dramaturgicky rozhárané a nesoudržné filmy, kde nefunguje zcela nic a vás ten bordel na plátně tak zfackuje, že jste na konci úplně otupělí a unavení. Jediné, co taky trochu řemeslně šlape, jsou odkazy na staré klasiky, které vás ale dnes dokážou emocionálně obohatit nesrovnatelně více a stačí jim k tomu poloviční stopáž. Tohle vypadá, jakoby to ani nenatočil Chazelle, ale nějaký egomaniak, který si prostě potřeboval pohonit nad svou domnělou genialitou. Výprava a hudba na jedničku, zbytek bych nechal posrat tím slonem a spláchnout. ()
Miluju. ()
Jak jsem psal na podzim zrovna u Zpívání v dešti - film o lásce k filmu mě vždycky potěší. Tady tomu nebylo jinak. Pokud se dobře vypráví, tak jako zde, stopáž nevadí a konec mě dojal stejně, jako ostatní. Ale ani tak mě snímek nestrhl, jak jsem čekal - tři hlavní, v podstatě klasické postavy se v ikonických letech v Hollywoodu snaží najít své místo na slunci - a obávám se, že i klasicky, celkem nepřekvapivě, většina z nich dopadne. Taky u mnohých dekadentních okamžiků mě napadlo, zda by v tehdejší době puritánství, studiového systému a cenzury byly vůbec možné. Takže zbývá užit si opulentní vizuální stránku a ostatní scény, které přibližují natáčení v těch báječných letech - scénu na planině nebo se zvukem. ()
Musím říct, že ta móda s přepálenou stopáží mě začíná pěkně srát, ale to se rozhodně netýká tohoto bijáku. Filmová krasojízda, která svým nádherným finále způsobila diváckou extázi ve který bych si přál být na čas zakonzervován. Příběh a vlastně celé zlaté období Hollywoodu je vyprávěno přes tři hlavní postavy s neuvěřitelným citem pro výstavbu příběhu i dobovou atmosféru, že moje dolní čelist na konci potřebovala zvedák, aby se opět setkala se svou horní částí. Film je sice dlouhej jak tejden, ale když jsem jako divák prošel bránou Hollywoodu ve dvacátých letech minulého století, čas se pro mě stal nepodstatnou veličinou. Takovou sílu filmu a režisérkého supertalentu jsem snad v kině ještě nezažil a nebo hodně, ale hodně dávno. Všechny filmové složky k sobě naprosto na milimetry pasují. Hudba, obraz, kostýmy, dialogy a ne není to jen nudná profesionální práce, poutávé vyprávění má v sobě humor a doslova za geniální považuji pasáž, když se a v ateleriéch natáčí první zvukovej film, kdy je velmi zábavnou formou předvedena revoluční přechod z němého filmu ke zvukovému. Na závěr jsem se nechal herecké výkony, zde pochválním dva i když všichni tam jsou dobří o tom žádná, ale Diego Calva je absolutně fenomenální, právě přes jeho postavu jsem se dokázal přenést do této filmové éry a užíval si celé vyprávění. A pak tu Margot Robbie, protože ona je absolutně dokonalá, nejlepší ženský herecký výkon za poslední dobu co jsem u žen viděl. Margot je totální vládkyně tohoto filmu, kolik rozdílných emocí dala do své postavya s jakou suverenitou a přirozeností, to se hned tak nevidí a ještě k tomu stíhá být hlavně v první části ultrasexy. Má favoritka na letošního Oscara je jasná. Film, který má ty nejvyšší ambice, oslovit Tvoje filmové srdce a u mě to byl zásah s přesností Viléma Tella. ()
Musel jsem se po Babylonu trošku uklidnit. Přijet z kina domů, vydechnout, usnout, nechat si zdát nějaké hezké filmové sny (což se opravdu splnilo), ráno se vzbudit, udělat procházku zamrzlou krajinou do práce, nadechnout se a uvědomit si, čeho jsem byl vlastně svědkem. Babylon je úctyhodný film. Vypráví příběh z doby němé éry v Hollywoodu formou tří různých postav a jejich příběhů, kde ve všech třech ohledech tu herci hrají jak z partesu. Konkrétně Brad Pitt, Margot Robbie a Diego Calva. A zatímco první dva tu hrají na hranici emotivních možností, tak Diego Calva minimálně coby nováček neskutečně překvapuje. Tyto tři různé příběhy se pak různě prolínají a procházejí jednou filmovou érou, která má své místo pod Sluncem. Už v úvodním asi půl hodiny dlouhém prologu je vše řečeno. Kamera postupně prochází místnostmi domu, ve kterém se koná jedna z mnoha akcí majitele filmového studia. To co se ale na scéně dělo byla dějová dekadence nejhrubšího zrna. Můžete jenom litovat, že v tu chvíli máte jen dvě oči, protože ani jimi nedokážete zabrat vše, co se na plátně děje. Po finále samotného úvodu a naběhnutí nápisu Babylon přichází konečně samotný děj. Ten v kulisách dobového Hollywoodu odkazuje na různé osobnosti doby a divák vchází z jedné scény do druhé, kde každá další přináší něco nového, nepoznaného. V celém průběhu pak film podporuje fantastický hudební podkres, který si místy vykrádá La La Land, ale mně to vůbec nevadilo a vtip, který ve mně místy vyvolával až záchvaty. Ve druhé třetině pak děj výrazně potemňuje a finále je reálný filmový orgasmus. Bylo krásné být svědkem premiéry tohoto filmu. Asi ve mně Babylon bude dlouho rezonovat… ()
Babylon umí udělat hodně efektní první dojem. Během úvodních třiceti minut servíruje Damien Chazelle fyzický humoru, za jaký by se nestyděli ani Blbý a blbější. A následně divoké orgie zábavy plné sexu, kokainu, alkoholu, hlasité muziky a spousty důvodů pro každého, kdo pohrdá Hollywoodem, aby jím pohrdal ještě víc. Z téhle párty by Vlk z Wall Street nejspíš v půlce znechucený odešel… ale právě tady se potkává několik hrdinů, kteří následujících pár let zkusí v Hollywoodu vybojovat trošku slávy, štěstí, bohatství nebo respektu. A zdaleka ne všem se to povede… Babylon na první pohled působí jako velkolepá show luhrmannovského typu, ale je to jen a pouze pozlátko. Chazelle moc dobře ví, jak donutit diváka, aby jeho zobrazení Hollywoodu dvacátých a třicátých let na jednu stranu obdivoval a na druhou jím pohrdal. Dovede se svým hrdinům vysmát, zároveň však donutit diváka, aby se o ně bál, přál jim štěstí nebo sledoval jejich pozvolný pád, kterému se nedá nijak zabránit. A i když to působí skutečně velkolepě – nejen při opulentních večírcích, ale třeba i při samotném natáčení jedné malé scény, z něhož dovede režisér udělat absurdní grotesku - v jádru je tohle epicky působící drama vlastně dost komorní příběh lidí ,,kteří „u toho všeho“ chvíli byli, měli šanci tvořit sny a nevšimli si, že jejich vlastní životy se mění v noční můru. Skvělý film. ()
Chazell a jeho óda na Hollywood a období příchodu zvukových filmů. První dvě hodiny plně zábavy a hořkosladkého pohledu na tehdejší dobu a pozadí továrny na sny. Skoro jak splněny sen fanouška filmu a jeho historie. Současně také další ukázka,že režisér po svých obrovských úspěších trpí pocitem všemocnosti a jeho filmy to stahuje dolů. Ve filmu přichází (díky filtrům i formální) zlom a poslední část není zrovna povedená... Příliš se tu tlačí na umelecký záměr na úkor obsahu. Je to škoda. Vlastně není moc filmů, kterým bych ve výsledku přál lepší konec. PS: proč režisér i jeho dvorní skladatel si tu několikrát vykrádá/vkládá hudbu z LaLaLandu (chápu potenciální pocitovou návaznost,ale je to nutné...)? ()
Z očekávaného Babylonu se vyklubal komerční propadák, jedná se však o jeden z nejopulentnějších filmů roku, jehož hudbu ani obrazy z hlavy jen tak nedostanete. Tříhodinový výlet do Hollywoodu před téměř sto lety se tedy rozhodně vyplatí. ()
Tříhodinový EPOS o krásách a špíně Hollywoodu, filmového průmyslu a všeho okolo. Tam kde jiní dokáží nudit, Chazelle se svým týmem valí a pomocí neuvěřitelné záběrové, střihové, hudební a zvukové skladby předvádí neuvěřitelnou magii. Film exceluje jak v hektických, šílených scénách zahlcující vaše vjemy, tak v naprosto minimalistických tichých momentech. Jednoduše mistrovská filmařina po všech stránkách, která tvoří jeden z nejskvělejších kino zážitků posledních let. Do toho tu máme úžasné herce, kteří úžasně hrají úžasné postavy. Nemluvě o perfektní balancu snímku mezi komedii a vážnosti. Královsky jsem se bavil a ty tři hodiny jsou plně opodstatněné. Dalo by se najít sice několik výtek. ale není důvod je vlastně vůbec zmiňovat. Tohle je neskutečná magie a scény jako první den na place, nahrávání se zvukem, rozhovor Pitta s novinářkou a celé finále, budou pro mě navždy památné. Je to neskutečný RANDÁL! ()
"Never have I seen such a maelstrom of bad taste and sheer magic." Dva celovečerní filmy v jednom. Každý o něčem jiném a jinak. Jeden strhující, odvážný, zběsilý, drzý; takový "Mad Max: Fury Road snímků o filmovém průmyslu němé éry". Druhý také velmi dobrý, ale klasický v tématech i pojetí. Je o nostalgii po zašlých časech, nevyhnutelném progresu a lásce k filmu. Oba filmy jsou výtečné, ovšem každý po svém. První je o zaoceánský parník lepší, je totiž ryze Chazellův. Ten druhý, přes veškeré kvality, chtě nechtě působí "pouze" jako uctivá poklona Sunset Blvd., Zpívání v dešti, Bio Ráj a podobným. Nejhorší pro oba filmy však je, že se tváří jako jeden. Což nepomáhá ani jednomu z nich. ()
Přišlo mi, že by to chtělo být ultimátní poctou kinematografii a němé éře obzvlášť. Podle mého se z toho připomínaná klasika nestane. Na to je to moc dnešní a duch doby z toho není cítit. Dobrý film to ale je. Čiší z toho fůra energie a Margot Robbie je válec. Strašně moc dělá perfektní hudba. ()
Prilis casto to nefunguje a kdyz to funguje, tak to maka neuveritelne ale film to nezachrani. Finale totalni fiasko. ()
„BYLO TO VSKUTKU TO NEJKOUZELNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ, ŽE?“… Film o těch, co v Hollywoodu něco znamenali, i o těch, co (nejen) v Hollywoodu neznamenali nic. Taky o tom, že když to v sobě máte, tak stačí jedna šance a Hollywood je váš. Ale i o tom, že nic netrvá věčně a že Hollywood je větší než jedinec… Hele, jsou tady místa, kdy jsem byl v extázi. Navíc Margot byla k sežrání a vobčas to byla i prdel. Celý se to snaží bejt originální, jakože „něco víc“, ale ve finále to zas takovej vodvaz není. Navíc (a nejvíc) mě sere, že mně nezajímají ty lidi. Žili skutečně? Co natočili? V čem hráli? A závěr? Musel jsem si ho pustit 2x... Vychází mi jako pokus o nějakej art s touhou složit poctu továrně na sny. Prostě je to zbytečně dlouhý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokážu přesvědčit ženskou, že je super, když to funguje „až“ ze dvou třetin. 2.) Chybí mi éra němýho filmu. /// Thx za titule lordek“. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Epic Masterpiece by Damien Chazelle a budoucí kultovní klasika! Mrzí mne, že jsem film v kině vynechal a zasloužím si kulku do hlavy, jde o jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Filmy, Jazz a Cocaine jasně definují celý Babylon, který je rozdělen do 3 aktů a všechny mají svůj xicht. První akt je jedna šílená zvrácená a epická party, kde mě mrzí snad jen to, že jsem se jí nezúčastnil. 20 léta a zvrhlost největšího kalibru, drogy a sex na každém kroku, opravdu prvních 30 minut díky odvážnosti, šíleným tanečním kreacím a neskutečně dynamické hudbě diváka vtáhne do děje maximálně a drží jej až do konce. ( Tenhle akt si budu pouštět často, divočina jak se patří!!). Druhý akt- Zrod Hollywoodu- Nádherné nahlédnutí za oponu, jak to probíhalo a probíhá se vším špatným i dobrým. Cesta ke slávě obyčejných lidí, natáčení filmů- kde je neskutečný chaos a lidé přichází k úrazu každou chvíli, souboj velkých společností ( Warneři, MGM), přechod k mluveným filmům, za mne zkrátka neskutečně poutavé a všechno mě to hřálo u srdce, že jsem mohl prožít od začátku filmový průmysl, bez kterého bych si život dnes už nedokázal představit. Díky CHazellovým silným ambicím se mi splnil sen. Třetí akt se nečekaně zvrtne ve zvrácené underground exploatační Peklo? HAHA Úlet!! Podsvětí ranného Hollywoodu připomíná to největší ZLO světa a pusu jsem měl otevřenou dokořán s tím vším, co se na obrazovce opět děje. Celý film je unikátně natočen, 3 hodiny utečou jako voda díky neskutečně rychlému tempu, dynamice ( Tempo je tu zábavnější a rychlejší než v Avatarovi 2, a to je už, co říct). Díky skvělé jazzové hudbě i obyčejná scéna se dokáže adrenalinově zdramatizovat a měl jsem pocit, že celý film je jedna šílená akční jízda, která do mě pere jednu boží remarkable scénu za druhou. Margot Robbie předvádí nejlepší herecký výkon v kariéře, ta ženská si to tu krade pro sebe a předčila i výborného Pitta a potěšil i sympatický Diego Calva. Film se nebojí být zvrácený, bizární, úchylný a dokonce ani brutální (Že se zrovna tady dočkám GORE jsem fakt nečekal!!) a kdyby ten krokodýl na konci někoho i sežral, tak se už štěstím zblázním. Film, co má srdce, neskutečně explozivní energii, působivý scénář, top herce, top režii i top nápady. Nemám co vytknout. 10/10. ()
Kocovina po večírku u Velkého Gatsbyho. Pošlapaná cívka s La La Landem vložená do promítačky obráceně. Hlavně ale čirá óda na filmovou radost a zároveň lesk a bída velkých herců. Pokaždé, když se zdálo, že se Babylon nadechuje k poslednímu aktu, přišla další změna. A další. Od bodavé radosti ke smutku na přání, nejpozitivnější emoce ruku v ruce s bolestí. Damien Chazelle nejspíš naposledy dostal přebujelý rozpočet a využil ho do posledního centu na film, který vidělo příliš málo diváků. Při jeho tvorbě vylezl ale tak vysoko, že je odvahou se za ním vůbec vydat. ()
Súvisiace novinky
Paramount oznámil řadu nových projektů
Pokud přítomnost na letošní konferenci CinemaCon v Las Vegas pojalo nějaké hollywoodské studio ve velkém a hodlalo se co nejvíc předvést před kinaři z celého světa, byla to nejspíš společnost… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Disney má na kontě největší propadák loňského roku
Ačkoliv Disney stále platí za největší, nejsilnější a taky nejvýdělečnější studio na světě, zdaleka už neplatí, že jen sype hity a je prakticky neomylné ve všem, co dělá. Tyhle doby – pokud vůbec… (viac)
Ceny BAFTA ovládla válečná vřava
V neděli 19. února se v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre uskutečnil 76. ročník slavnostního předávání prestižních cen Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA), na němž… (viac)
Kdybych byl věřící, toto by se stalo mojí novou Biblí. Ale já nejsem věřící, takže to je pro mě ''jen'' něco strašně cenného (až jsem musel skoro dva měsíce čekat, než se mi myšlenky usadí a já budu schopen psát recenzi), k čemu bych se dokázal modlit bez jakéhokoliv posvěcení či toho, že to má víra vyžaduje. Možná že by padli i nějaké oběti, ale to snad radši ne. I přes svou neuvěřitelnou perverznost v některých scénách se totiž film veze na až neuvěřitelné vlnce lehkosti a balancuje na kontrastu jednotlivých scén s až chirurgickou přesností a vyvažuje je tak, aby Vám ani na chvíli nepřišlo, že sledujete něco jiného. Zkrátka jako s v mém případě s Biblí... kontrast brutalit a jemných myšlenek v podání, díky kterému poznáte, že toto zapadá do tohoto díla a nejspíše si ho zamilujete (až na to, že toto jsem si zamiloval víc, i proto, že jsem spíše ateista (když už, tak nihilista)). Film Babylon je přesně to, co jsem vždy chtěl a je neuvěřitelné, že mi to někdo dokázal dodat. Tříhodinový vizuální a psychický orgasmus, díky kterému jsem byl šťastný jak prase v žitě a sám sebe jsem huboval, že jsem si to nechal uniknout v kině. A jsem fakt debil, že jsem nevyndal aspoň domácí promítačku, protože tohle se musí vidět na co největší stěně (plátně), protože i přesto, že se nejedná o něco, co by v každé scéně ždímalo prostředí a velkolepé prostory do posledního pixelu, zkrátka musíte procítit tu sílu celého filmu, která z toho vystupuje a být tím obklopeni ze všech stran. A když to nebude, tak budete tak maximálně naštvaní stejně jako já, ale zároveň budete pociťovat maximální radost, kterou jsem prožíval na ''pitomoučké (obrovské) televizi'' já. Každopádně, po skončení jsem měl nadšený úsměv od ucha k uchu (tím nechci říct, že by na mě nepůsobili emoce, co chce film poředat) a byl jsem celý šťastný, že takový film vznikl. Protože co vím, takových filmů moc poslední dobou nevzniká. V tom slova smyslu konkrétně, že by byli tříhodinové, precizně udělané, na téma krás a strastí filmařiny a prostředí kolem toho. A navíc, že mi to opravdu sedlo a naprosto si to zamiloval. A přiznám se, že i těch 189 minut je strašně málo a bral bych alespoň o půl hodiny, né-li celou hodinu, delší stopáž. Protože vědět, že to je takhle dobrý, tak na to jdu do kina nehledě na jakkoliv šílenou stopáž (potřebuji režisérkou verzi (pokud to tedy není jako u Tarantina a prostě vše co režisér chce už ve filmu není), nebo minimálně bonusy, prodlouženou verzi, vystřižené scény, prostě cokoliv víc!!!). Teď by se ale asi hodilo vysvětlit, proč to je za mě tak dobré, pokud to někomu nedošlo a o kvalitách tohoto mistrovského díla pochybuje či mi odmítá dát za pravdu. Zaprvé, ten film je tématem třicátkového Hollywoodu pojat naprosto originálně a se vší láskou a je v něm absolutně všechno, co by Vás (v rámci poměrně reálných a lehce neuvěřitelných věcí) napadlo, aniž by se to jakkoliv vyrušovalo či snižovalo svoji hodnotu. Všechno to nádherně zapadá a ani chvilka filmu nepůsobí jako ''zrnko písku v dokonalém soukolí''. Navíc ten neuvěřitelný kontrast filmu... tím mám na mysli to, že se zde střídají scény perverzní a prostě fakt úchylný, hodně explicitní a prostě scény, kdy se všechno ''řítí do prdele'', promíchané se scénámi plnými krás filmařského řemesla, radosti, a všech těch věcí, co z filmů dělají pro mě to absolutně nejlepší téma na celém světě. A to pro filmového milovníka, jako jsem já, znamená opravdu hodně. Skutečnost, že to je ale jeden z nejdokonalejších filmů všech dob, by ale nebyla pravdivou, nebýt provedení. A tady to prakticky můžu jenom jmenovat. Herci (Diego Calva je něuveřitelné překvapení a fakt mu přeji co nejvíce filmů, Margot Robbie si obstojně obhajuje svoje místo mezi mými nejoblíbenějšími herečkami, Brad Pitt prostě dokonalost - s dalšími by tato již tak dlouhá recenze byla ještě na dýl, ale prostě všichni hrajou neuvěřitelně), kteří hrajou strašně silné postavy plné různých charakterů a motivací a životů, které jim doslova byly vdechnuty, kamera Linuse Sandgrena, která září v káždé vteřině tohoto eposu a je do posledního detailu dokonalá, střih, efekty (slon je v mixu se střihem dokonalý, chvílemi skutečný a chvílemi CGI - ke všemu tak dobré, že to až nejde poznat) velkolepá scénografie a kostýmy (kde jsou ty Oscary?!? stejně jako bych se mohl ptát na snad jakoukoliv jejich kategorii), ale především hudba Justina Hurwitze, která prostě... co říct. Dělá to z toho až ''nebeskou'' záležitost, kterou bych mohl poslouchat jako chvalozpěvy... nedělám si srandu, tak velkolepá je. No ale především cokoliv, co zastal především Damien Chazelle... tím mám na mysli scénář, který se především zabývá skvělým tématem (jak jsem psal), ale též jde absolutně novými směry vyprávění, především pak péčí o postavy a rozřazením na jejich důležitost. Jak lze poznat třeba i z plakátu, film by měl mít něco okolo šesti postav. Chazelle to dokázal dokonale namixovat s jejich úlohami a vystupováním ve filmu, třeba jako délkou jejich výstupu, jejich proměnu, aby předal každý myšlenky ohledně svého charakteru a životů, ale především jejich celkovou důležitost. Jako kdyby to rozdělil na pomyslné kasty. Na vrcholu Diego Calva, Margot Robbie a Brad Pitt, poté Jovan Adepo, Li Jun Li a Jean Smart, dále už pouze takové titulní postavy objevující se sem tam, pro příběh sice (ne)zbytní, jako třeba Lukas Haas či Tobey Maguire (kterej se stejně udělal producentem jen proto, aby se tam dostal a udělal si radost - fakt neuvěřitelnej je). No a pak zbylé postavy. Každopádně už za to zaslouží respekt (btw, vyvrcholení (aby se to nepletlo, spíše ''konec filmu'', protože vyvrcholení jako takové tam někde mezi chcankama, sračkama a blitkama taky někde bude) dost připomíná film Hříšné noci - vlastně i obsahem trochu, jens e to trochu jinak zvrtne). No a samozřejmě režie... Chazell to zvládl skvěle (a jestli někjdo bude namítat, že tam prý ani nejde poznat, že by to bylo od Chazella, tak s ním vřele nesouhlasím - protože Chazelle taky není jen o jazzu (a to říkám i přes skutečnost, že tam ten styl je)). Jako co víc říct. Tohle je velkolepé drama s komediálním prvky, které je jednoduše oduševnělé a krásné... jako reálně, co víc říct? Povinost pro každého filmového nadšence, pro koho jsou filmy už něco víc. Dozvíte se tam zároveň něco víc o filmech jako takových a pokud jste jako já, je to, jako by Vám někdo nasadil sondu do hlavy a vysál všechny Vaše emoce, co se filmů týče a dal je do tohohle filmu. Jinak netuším, jak by někdo dokázal natočit takhle překrásnej film o lásce k filmům, ve kterém se vyskytují všechny moje fylozofické myšlenky okolo filmařiny. Je to krása. P.S. nejlepší scéna (krom prvního filmového natáčení) rozhodně rozhovor o rozdílu mezi filmy a divadlem, který funguje i coby jako nepirovnání s filmem. Je v něm zkrátka vše a chce se mi až brečet, jak krásně to je řečeno... ale takových věcí tam je samozřejmě mnohem víc, tato mi ale speciálně vyšla na mysli. Nejlepší film roku, možná desetiletí či doby dokonce delší ∞/10 () (menej) (viac)