Poslední tango v Paříži
Ultimo tango a Parigi
Le Dernier Tango à Paris
Last Tango in Paris
Réžia:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Gato BarbieriHrajú:
Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi, Marie-Hélène Breillat, Catherine Breillat, Jean-Pierre Léaud, Catherine Allégret, Massimo Girotti (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Paul je Američan v strednom veku, ktorého žena spáchala samovraždu. Jeanne je mladučká Francúzska, ktorá sa čoskoro vydá za začínajúceho filmového režiséra. Obaja hľadajú nové bývanie a tak sa ocitnú naraz v opustenom byte. Ich náhodné stretnutie vyústi do anonymného sexu s osudovými následkami. Bez toho, aby si prezradili mená, začnú sa pravidelne stretávať medzi prázdnymi stenami, aby spoločne siahli až na trpké dno vášne. Jeden z najkontroverznejších filmov v dejinách kinematografie sa preslávil najmä vďaka nepokrytému zobrazeniu sexuality a explicitným erotickým scénam. Za povrchnou fasádou týchto škandálov a právnych sankcií sa však skrýva vari jedna z najnaliehavejších existenciálnych výpovedí o zúfalej potrebe ľudského dotyku. Zobrazuje dvoch hrdinov, ktorí sú si navzájom cudzincami, no autentický - aj keď krutý - kontakt s druhou bytosťou navždy zmení ich životy. Paul po manželkinej samovražde trpí zložitými pocitmi zrady i viny. Jeho srdce i myseľ sú paralyzované žiaľom, ktorý ho stravuje a nedokáže od neho nájsť úľavu. Animálny sex je pre neho jedinou možnosťou, ako prebudiť svoje zmysly k citovému vnímaniu. Jeanne zasa nenachádza vo vzťahu s mladíkom citovú plnosť a preto je fascinovaná tajomným Paulom a bez námietok napĺňa jeho brutálne erotické predstavy. Ich sebadeštruktívny vzťah je rubom lásky a nehy, napriek tomu je možno tým najpravdivejším citom v ich životoch. Hlavnú úlohu muža, hľadajúceho útechu v smútku prostredníctvom krutosti k sebe i k iným, stvárnil s hereckou bravúrou Marlon Brando, jeho hereckou partnerkou bola mladá Marie Schneiderová, ktorej kariéru navždy poznačila rola erotickej otrokyne dominantného muža. Režisérovi Bernardovi Bertoluccimu film priniesol nielen pohoršenie publika a povesť večného provokatéra, ale aj nadšenie liberálnej kritiky, ktorá ho oslavovala za oslobodenie filmového umenia z úzkoprsých noriem meštiackej morálky. (RTVS)
(viac)Recenzie (242)
Ne vždy je porážka vlastních démonů minulosti zároveň našim vítězstvím. Lehce skandální, ale především excelentně natočený a hloubavý snímek o potřebě tajemství a smutném vystřízlivění. 9/10 ()
"And what's this for?" "That's your happiness and my hap-penis." Bertolucciho režie je pomilování hodná. Stejně tak výkony hlavních představitelů. 5 hvězdiček zvrhlých jako kostka másla. ()
Filozoficko-existenciální drama o lidské přirozenosti, vášni jdoucí až na krev a smrti v mistrovském uchopení filmového básníka Bernarda Bertolucciho, podpořené barvitou kamerou Vittoria Storara, úchvatnou Barbieriho hudbou a především silnými hereckými výkony dvojice Marlon Brando - Maria Schneider. Poslední tango v Paříži je studií lidské existence bez jakýchkoli konvencí, právem budící kontroverze a zároveň skrytě vypovídající o každém z nás... Je to dílo, které bychom těžko vysvětlili, natož "zaškatulkovali" do určité žánrové skupiny. To však jen stvrzuje jeho sílu a nadčasovost! ()
Klasika, kterou jsem už dlouho chtěla vidět a teď, jako studentka filmové vědy, je to skoro moje povinnost, neboť Bertolucci bezesporu patří k režisérským pojmům filmového světa. Nebylo to sice úplně moje první setkání s ním, ale moc jsem toho neviděla. Poslední tango v Paříži je kontroverzní film a tím se nemusí líbit každému. Je naturalistický, přímý a na nic si nehraje. Lidi ukazuje jako živočišné bytosti, které se ženou dál díky pudům, nesnaží se nic maskovat nějakými kýčovitými obrazy. Sem tam jsem se nudila, ale zase mě moc zajímalo, co bude dál, jak se to mezi hlavní dvojicí vyvine... Má to své kladné i záporné stránky, je to dost možná rozporuplný film. Není špatný, ale ani z něj nejsem nijak odvázaná. Každopádně Bernardo je kvalitní evropský režisér. ()
O zpracování určitých témat v tomto filmu by se daly psát diplomky. Jedinečná cesta do duše cynického nihilisty a prázdného světa, ve kterém je primárním určovatelem jednání sexuální touha. Právem kontroverzní a právem památné dílo. (1 158.) ()
Nedivím se, že se Poslední tango v Paříži tak proslavilo. Zato se divím, že se jako hlavní důvod udává jeho kontroverznost. Nic moc skandálního jsem v něm totiž nenašla, většina sexuálních scén se odbývá spíš v náznacích. Sex tu slouží výhradně jako prostředek, kterým si postavy řeší svoje problémy: Marlon Brando svůj (i před sebou samým) ukrývaný zármutek nad smrtí manželky, mladičká Maria Schneider bezradné tápání po tom, co vlastně od života chce. A tahle terapie zabírá především proto, že se navzájem vůbec neznají a mají pocit, že mohou bez obav odhalit své pravé já. Je jasné, že mezi těmihle povahově, věkově i společensky na hony vzdálenými lidmi by normální vztah nefungoval, a já bych Bertoluccimu neodpustila, kdyby se nám to pokusil namluvit - kouzlo by rázem vyprchalo. Navzdory tomu, že některé momenty vyznívají přinejmenším nepravděpodobně, nijak mi to tady nevadí - Brando i Schneider hrají jako o život a dávají filmu neskutečný náboj, jejich výměny jsou fantastické. Jak tanec nemusím, tohle tango si dám líbit... ()
Tenhle film mi před deseti lety skvěle sednul do mé tehdejší nálady.Od té doby sbírám odvahu se na to podívat ještě jednou. ()
Můj první celovečerní Bertolucci a bohužel musím konstatovat, že jsem si k němu nedokázal najít cestu. Vnímám tam tu precizní filmařskou stránku (práce s úhly kamery, scéna, kdy se Paul odráží ve dvířkách vyleštěné skříňky, dokonalá práce se světly a stíny při vyprávění Paulova příběhu, chytře nasnímané sexuální scény, schopnost využít přesně detailů a velkých celků...), vnímám v tom i hlubší myšlenky, ale nepromlouvalo to ke mě, nedokázal jsem si najít sympatie nebo zájem k hlavním postavám a obecně nemám rád filmy, ve kterých se neustále žvaní o sexu, jako by nic jiného neexistovalo. Tohle chce viditelně provokovat a se znalostí historického kontextu to ani není překvapující fakt, jen to celé doplatilo na tom, že se to celé mohlo vydat zhruba šesti směry, ale místo postupného ujasnění si, co chce tvůrce říct a ucelení toho to všechny směry míchá dohromady a vznikne z toho taková nesourodá směs, míchající dohromady psychologický film, erotický film, poetiku a la Chantal Akermanová, existenciální film, filozofický film... A ono by to dohromady i šlo, ale ne takhle. Nebo v tom to geniální propojení jen nejsem schopný vnímat. Prostě jsem se s tím filmem minul, stává se to. EDIT: Ani ne po týdnu mi to přijde ještě prázdnější než předtím, takže tomu snižuji o hvězdičku hodnocení. Samoúčelná provokace je prostě jen samoúčelná provokace. Lepší 2* ()
Sympaticky film s podmanivou atmosferou, jemne steklivymi erotickymi scenami a hereckym koncertom Branda a Marie Schneider. Moralne autority a pruderni obcania budu zurit pri otvorenych sexual. scenach. Co uz, ich problem. Vyborne, rezia Bertolucciho taktiez. Ovsem Il Conformista z roku 1970 je u mna este vyssie. 88 % ()
jako jsem si u podobně starého Vymítače ďábla dokázal představit, že u něj lidé omdlévali hrůzou a prchali z kina, tak si dovedu představit jakou kontroverzi muselo před padesáti lety způsobit Poslední tango v Paříži. Jenže co platilo tehdy už neplatí dnes a já se u tanga, pln velkých očekávání, brutálně nudil a nezachránil to ani Brando, ani solidní porce nahoty. Je celkem možné, že se mi film jen netrefil do nálady, protože na víc jak dvouhodinovou artovku je třeba se trochu připravit, ale šance že bych to někdy v budoucnu zkusil "napravit" je momentálně skoro nulová...40% ()
Poslední Tango mě zklamalo, dost se o tom psalo......hm ale mě to nevzalo za srdce, ani za jiné partie:-) Marlon Brando je výborný, ale jednou to stačilo. ()
Asi nerozumím umění... : ( ()
Kontroverze už je samozřejmě dávno pasé... a co zůstalo? Jedna ne příliš originální a stokrát obehraná báchorka, s velmi povedenou režií (především na obrazech se vyřádili), skvělými herci a naprosto dokonalým Marlonem Brandem v jedné ze svých nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) rolí! ()
Le Magnifique, ale jsem docela rád, že tento výborný explicitně-erotický film s myšlenkou k zamyšlení mám za sebou. PS: Výborný don Marlon a ještě lepší kamera. Fucking God! AR: 1,75:1 - Spherical ()
Zajímavý příběh o nevšedním vztahu, který je založen na tvrdém sexu a tajemnu obklopující oba aktéry. Američan Paul (dobrý Marlon Brando), světoběžník deprimovaný ranami života, se vrhává do víru nepokryteckého sexu s mladicky půvabnou Jeanne (Maria Schneider). Ta je fascinována a přitahována Paulovu suverenitou, se kterou si bere to, co chce, a tajemnem, které se kolem něho rozprostírá. Podléhá klamavému dojmu, že je to láska jejího života a v tomto směru na něj vyvíjí určitý tlak. Paul, který v podstatě touží po lásce a něžnostech, které z toho vyplívají a které se zatím schovávájí za neúprosnou živočišnou kopulací, nakonec podlehne klamavému dojmu možnosti vztahu. Ale v ten moment dochází k obratu a je tvrdě odmítnut, což vede k tragédii. Při jiném pohledu na věc však můžeme usoudit, že dochází k osvobození z jeho neustálého životního trápení. Další zajímavoou postavou je Jeannin snoubenec Tom (dobrý Jean-Pierre Léaud) a milenec Paulovi manželky Marcel (Massimo Girotti). Lidské vztahy, zvláště pokud jsou zaměřeny na tělesnou schránku, která nahrazuje duševní prázdnotu, jsou často bizardní, často fascinující, neboť probouzejí v člověku tu temnější stránku osobnosti. Je to plivnutí do tváře všech pokrytců a zároveň varováním před tím, jak se lidé k sobě dokážou chovat. ()
"La Bohéme" v jiném hávu. Brando ďábelsky magický ()
31. Zlatý Glóbus za rok 1973 - nominace (2) - Nejlepší film (drama), Nejlepší režie - Bernardo Bertolucci ()
Nádherně zvrhlé dílo, kde ona zvrhlost je živnou půdou neuvěřitelné a zhoubné vášně, která pomalu sžírá a ničí dvě lidské bytosti sobě tak vzdálené a přitom spolu v jednom bytě, který se stal útočištěm jejich fyzické závislosti. Jeden z nejlepších snímků vůbec. ()
No names, only sex, neboli pokus o uměleckou kauzuistiku. A to velmi vydařený pokus. Na konci šedesátých let už sex nebyl tajemstvím ložnic, tabu, o kterém se muselo mlčet, ač na něj každý myslel. A. Ch. Kinsey učinil ze sexu seriozní předmět výzkumu a květinové děti toto téma odtabuizovali pro veřejnost. Už tu nebyla jen misionářská poloha, už tu nebyl imperativ: jeden sex = jedno dítě, najednou tu bylo moře nových krásných rozkoší, moře emocí a požitků, ve kterém bylo ale velmi jednoduché se utopit. Bertolucci tuto zrádnost skvěle popsal, neosobním a chladným stylem, jako když psychiatr sepisuje záverečnou zprávu o dvou utopencích v oceánu anonymního sexu. ()
Ano, na svou dobu asi odvážné! Hlavní dějová linka úchvatná, ten zbytek mě nudil, ač tam pro komplexnost příběhu asi musel být. 70% ()
Súvisiace novinky
Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci zemřel
Ve věku 77 let po dlouhé nemoci zemřel v Římě italský režisér a scenárista Bernardo Bertolucci. Poprvé o tom informovala italská agentura ANSA. Bertolucci měl na kontě snímky jako Poslední tango v… (viac)