Réžia:
Stephen LanceKamera:
Geoffrey SimpsonHrajú:
Emmanuelle Béart, Harrison Gilbertson, Rachael Blake, Robyn Moore, Socratis Otto, Malcolm Kennard, Leah Purcell, Renaud Jadin, Hugh Parker, Monette LeeObsahy(1)
Film vypráví o netradičním setkání a prožití dvou výjimečných lidí. Šestnáctiletý Charlie Boyd (Harrison Gilbertson) prožije zlom svého života rovnou třikrát. Zjistí, že jeho matka má milence krátce poté, co najde svého otce oběšeného v garáži. Zlomený, zmatený a opuštěný Charlie potkává krásnou a tajemnou Maggie (Emmanuelle Béart), která mu dá nahlédnout do svého soukromí a do které se zamiluje. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Maggie nebyla profesionální dominou a Charlieho by nelákalo vše nabídnuté vyzkoušet - zjistí, že mu bolest pomáhá částečně zapomenout na prožité tragédie v životě. Ovšem Maggie je také jen člověk a společně s Charliem začíná řešit i svou, zdánlivě bezvýchodnou životní situaci... (baruskakov)
(viac)Recenzie (13)
Objektívne tento film nebude mať na týchto, či iných filmových stránkach veľmi vysoké hodnotenia, ale pre mňa subjektívne sa jedná o jeden z najlepších filmových zážitkov posledných týždňov. Má to podobnú kostru príbehu ako taliansky film Maléna z 2000, kde sa mladý chlapec zúfalo zamiluje do oveľa staršej ženy a je jasné že fungovať to nebude a nemôže. My mistress má dve podstatné postavy a všetko dôležité sa odohráva len medzi nimi...ostatný dej, ako vzťah syna s matkou, nie sú zaujímavé. Emmanuelle Béart bola garanciou kvality a potvrdilo sa to, lebo drvivú väčšinu mojej pozornosti si vzala na seba, a preto som z filmu takmer nespustil oči...tiež sa mi veľmi páčili kostýmy, ktoré na sebe mala. Ku koncu a s príchodom nejakého toho romantického prvku to jemne strácalo na šarme, ale celkovo veľmi dobré. P.S.: Päťdesiat odtieňov sivej som nevidel, ale na 100% som si istý, že tomuto filmu sa kvalitou ani nepriblíži. ()
Nechápu proč tak nízké hodnocení, já myslím, že se to moc povedlo. Smutnosmutný film o dvou zraněných lidech s naprosto skvělými hereckými výkony, Harrison Gilbertson by snad už nemohl být přesvědčivější. Režisérovi se povedlo díky skvělé kameře a hudbě vytvořit dokonalou atmosféru - vystihnout ten smutek, ale i napětí a dokázal tam vnést i trochu uvolnění (Charlie v rakvi nemá chybu). ()
Jedna z těch depresivnějších vztahovek mezi mladým nezkušeným klukem a životem protřelou dominou. Tenhle pár může na první pohled působit nepřirozeně, ale opak je pradou. Jizvy na srdci jsou v tomhle snímku spojovací článek titulních hrdinů a hlavní složkou celého příběhu. Pokud tedy někdo dostane film do merku z hlediska očekávání S/M scén může být zklamán, ne že by tam nebyly, jedna, dvě, ale o tom tento příběh plný vnitřní bolesti a touze po otevřené náruči, lásce a pochopení skutečně neni, ale pokud očekáváš krom intimně vyprávěného příběhu kvalitní herecké výkony, pak jsi na správné adrese. Emma patří mezi absolutní hereckou špičku a i zde dokazuje svou extratřídu, protože pokud už je v záběru vnímáš její herectví opravdu intezivně. Zatímco Emma je herecky sázka na jistotu, tak Harrison Gilbertson byl pro mě obrovský a příjemný překvapení, protože za Emmou herecky rozhodně nezaostával a svoje party si uhrál naprosto dokonale. ()
A hele, podívejme na klokany! Australská nezávislá produkční společnost vyhledávající nové domácí talenty objevila Stephena Lance. A je to trefa do černého. Jednoduchý až banální narativ je zrežírován velmi citlivě.____Upozornil bych u tohoto „pomalého“ neakčního, v podstatě uměleckého snímku na vysoký „koeficient zábavnosti“. Divák stále zůstavá v očekávání co se bude dále dít, aniž by toto nutně muselo platit i pro samotný závěr snímku - zde prostě konec musí být očekávatelný a Deus ex machina se naštěstí nekoná.____Po všech stránkách dokonalá Emannuelle Béart v roli sexy dominy svádí k jednoduchému konstatování: komorní drama jak bič, které ani náznakem nesklouzává k pompéznímu melodramatu. Produkce: Mini Studios ()
"Děkuji Vám, má paní." Sex by neměl nikdy ztrácet šťávu, takže jsem pro ochoten ozvláštnit si ho různými způsoby a přesně o tom My Mistress není. Já jsem tedy nikdy necítil potřebu nechat si naplácat, zavírat se do rakve nebo napodobovat psa, ale proti sexu s dívkou v kostýmu dominy jsem dosud nenašel pádný argument. S dominou však nikoli, neboť mám rád své koule a její dominantní hlavince nerozumím. Jenže tohle bylo eroticky žhavé asi jako koupání naháčů na otužileckém Memoriálu Alfreda Nikodéma, takže divák nemrava si to zkrátka moc neužije. A na dramata, deprese a házení věcí do bazénu já zase až tak moc nejsem. ()
Reklama