deepend

Příběh stárnoucího seladona, kterého dožene jeho vlastní minulost aneb noční můra z Šlágru. Chápu co tím Ulrich Seidl chtěl říct, jenom mi moc nesedl způsob vyprávění, za mě bohatě stačila jedna projekce.

Po dnešní (zatím) 3 projekci jsem si udělal jasno v tom, že Moonage Daydream je pro mě filmem roku 2022! Bowie je srdcovka, pro mě je to člověk, umělec, který mě nepřestane nikdy fascinovat. Brett Morgan udělal moc dobře že, nevydal klasickou cestou vyprávění ve stylu...žil, byl, atd. Moonage Daydream bych ani nenazval klasickým dokumentem, jako spíš pestrobarevným psychadelickým tripem, s útržky Davidových myšlenek, raritních záběrů a samozřejmě se spoustou jeho geniální muziky. Rozhodně se nejedná o mainstreamový film, buď to nedáte a po 20 minutách vzdáte (jako spousta diváků během projekce KVIFF) nebo vás to naprosto pohltí, nic mezi tím. Za mě jeden z nejsilnějších kinozážitků.

Baz Luhrmann je zpět v plné parádě, tak jak ho mám rád. Propojení Elvisových fláků a nového soundu, úžasné. Austin Butler nehraje Elvise, on prostě je Elvis! Tom Hanks snad nebyl  v žádné roli tak odpudivý jako v roli Toma Parkera. V jedné z vedlejších rolí moje oblíbenkyně Yola, na závěr In The Ghettto...a tak bych mohl pokračovat dál. Filmům jako je Elvis sluší velké plátno, jděte na film do kina!