Havel

Svět se vyvíjí a přináší člověku mnohá ulehčení. V sitcomech máte umělý smích, abyste věděli, kdy se smát. V talkshow se vám rozsvítí cedule applause, abyste věděli, že máte tleskat. A přesně pro vás tu jsou i smajlíci. Kdy za každou větou je třeba udělat smajlík, aby ten druhý věděl, že se jednalo o vtip, nebo že je někdo smutný. Jasně pomocí nějakého žlutého hnusu můžete vyjádřit svou černobílou emoci, nebo tomu druhému sdělit, co si má myslet. Krásně omezeně a doslovně, jak v hollywoodských filmech. Když nemáte co říct, nebo nevíte jak reagovat, nebo když nejste schopni dát dohromady větu, tak tam naserte miliardu smajlíků. Další věc je estetické hledisko, samotné písmo má nějakou svou poetiku, takže když tam naserete kupu toho žlutého kýčovitého odpadu, tak se jen vyznáváte z toho, jak moc si libujete v odpornosti, jak postrádáte sebemenší zábranu, která by vám neumožnila patlat všude ten do očí bijící hnus a nevkus. A ta faleš v tom, ta přetvářka, když nejste v pohodě, nebo něco nechápete, tak se můžete schovat za tu nechutnou směsici xichtů, aby si adresát myslel, že je vše v pohodě, že vše chápete. Navíc smajlíci, když už názvem odkazují ke smíchu, se snaží vzbuzovat dojem jakéhosi pozitivna, když je používáš, tak budeš zaručeně veselý, usměvavý, dobrosrdečný člověk. Obyčejné primitivno hrající si na pozitivno. Asi jako když budeš všude cpát své fotky se zvířátky, aby všichni viděli, jak seš super člověk. Jasně, u dětí smajlíkování brát můžete, ale s přibývajícím věkem z toho čpí už jen ta neschopnost něco sdělit, záliba v kýčovitých obrázcích a přetvářka. Přece když něco napíšu, tak tam nebudu dávat zjednodušující vysvětlivky, jak si to má adresát přebrat, naopak ho musím nechat v nejistotě, do jaké míry jsem si dělal srandu. Bach, Beethoven, Dostojevskij, Rembrandt, největší géniové lidstva, myslíte si, že používali smajlíky? Rozhodně ně. A naopak protipól jejich intelektu tady na stránkách si nějakého smajlíka nacpe přímo do ikonky. Jak tento protismajlíkovský manifest souvisí s filmem? No, rozhodně to zrovna s tímto filmem souvisí milionkrát více, než když tady na dnes již masové, jen okrajově filmové, csfd stejně nějací asi novinkáři hodnotí pouze dle svých sympatií k panu Václavu Havlovi Airportovi. (03.09.2021)

Šla jsem na Havla a viděla jsem Havla. Mně se film líbil moc. Atmosféra přesná. Někdo může namítat, že vše zná, jiný by byl nespokojen, kdyby tam vše nebylo. To je těžko. Já k filmu přistupuji tak, že očekávám důstojný snímek o výrazné osobnosti našich novodobých dějin a toho se mi dostalo, čili jsem spokojená. Jako každý z nás, měl i Václav Havel své slabosti a mně je sympatické, že tvůrci neměli ambice zamést je pod samizdat. Jeho v podstatě soukromé chyby beru, jsem totiž schopná vyhodnotit jeho celkový přínos pro naši společnost na poli politickém a především reprezentativním. Havel nám ostudu nikdy nikde neudělal, přestože neseděl každému, možná se shodneme, že nebyl arogantní, pomstychtivý ani nerudný vrtošivý stařec či blazeovaný, bezpytlový, intrikánský vychcánek s nejapnou fistulí, myslím tím spolužáka Ivana Mládka. Měl svůj sex, chlast a rock n' roll, ale byl to ( byť naivní) milý a zdvořilý pán. A takto ho i Viktor Dvořák ztvárnil. Mimochodem nejen fyzická podoba, nýbrž špičkový herecký výkon si zaslouží potlesk. Mimořádně křehká interpretace, parádně nasnímaná. Aňa si svojí excelentní Olgou střihla životní roli, i Lanďák byl peckovní. Tam tuším lvíčka. Nejedná se o snímek prvoplánově oslavný, ale z práce všech zúčastněných je cítit uznání, což je fajn. Olga byla silná žena, zvláštní a nekompromisní, však neodpustím si takový nepěkný postřeh.. Vlastně se ani moc nedivím, že se Havel rád pobavil s usměvavým, srdečným mládím. Však před jejich vzájemným poutem nezbývá než smeknout. Velká filmová výzva zvládnuta se ctí. Počítám, že v zahraničí bude sklízet vavříny lépe než v naší zemičce, ale to nevadí. Nebude to poprvé ani naposledy. ;) Na velkém plátně pěkné. "Subjekt zašel do objektu." (31.07.2020)

Nejsem zrovna politický člověk a o našem prvním českém prezidentovi vím jen ty nejznámější věci, takže jsem přistupoval k Havlovi s hodně neposkvrněným štítem a s jistým očekáváním, které ve mně vzbudilo především herecké obsazení a až děsivě autentická podoba mezi Václavem Havlem a Viktorem Dvořákem. Jsem si vědom toho, že má osoba Havla hodně příznivců stejně jako odpůrců, a je-li tento životopisný snímek alespoň z půlky založený na pravdě, tak je pro mě Havel jako člověk jak morálně silný, tak i slabý. Trochu mě zarazila počáteční zkratkovitost snímku a (pro neznalce jako jsem třeba já) i jistá anonymita postav - Patočku a Landovského jsem si hned s Havlem nespojil, byť je Hofmann Landovskému velmi podobný. Divadelní metafory alá "svět a život je jedno velké a nekonečné drama" se mi na jednu stranu líbily, zároveň mě však rušila ta jejich (pochopitelná) teatrálnost. Co se hereckých výkonů týká, tak jsem byl vesměs spokojený: Bylo vidět, že si dal Dvořák na své roli záležet, přičemž mu přesvědčivě sekundovala Anna "Olga" Geislerová a Martin Hofmann, který se postaral o několik humorných scén. I přes skvělé obsazení a solidní námět jsem však postrádal jakoukoli silnější scénu, která by mě vysloveně uzemnila - snad jen závěrečná příprava na proslov k tomu měla nejblíž. V neposlední řadě musím zmínit slušnou hudební stránku a práci s kamerou (viz detaily). (24.07.2020)

Horákov snímok si vybral tri obdobia zo života Václava Havla a pokúsil sa ich divákovi reprodukovať. Výsledok je trochu rozpačitý, oceňujem však casting, ktorý je na vysokej úrovni. (19.12.2020)

Mohl by už někdo natočit film o normalizaci, kde deset sekund po započnutí "rizikové" scény typu diskuze v bytě nebo oslava v kulturáku nevrazí do dveří zelené uniformy? A kde den co den od roku 1968 do roku 1989 nestojí před bydlištěm hrdinů nenápadné VAZy s podřimujícími příslušníky? Kde se drtivá většina scén neodehrává na podzim, protože klišé o "šedivosti" všeho a všech? Přítomnost mechanismů "dohlížení a trestání" lze přece zobrazit mnohem rafinovaněji. Zde se ale jedná o neuvěřitelně povrchní dílo v čemkoliv, co se snaží popisovat. Film o střídání žen bez sexu. Film o politikovi bez politiky, spisovateli bez psaní a mysliteli bez přemýšlení (vrcholným intelektuálním výkonem filmového Havla je nápad se zprávou V PÁTEK U MĚ DOMA napsanou na krabičce cigaret, scéna trvá nápadně dlouho a celý onen proces je zaznamenáván až podezřele puntičkářsky...koho jiného než Havla by mohlo něco tak úžasného napadnout, že?). Film o velmi konkrétním společenském millieu, kde celou složitou síť vztahů a dohod představuje jediný bodrý "buddy" a filosof, který potřebuje naházet uhlí do sklepa. Film o rebelství proti režimu, kde jediným zobrazeným činem, který vykazuje určitý filmový drajv, pohyb směrem vpřed a proti něčemu (tedy žádné ohrané statické posedávání s perem nad stolem o podpisech či nepodpisech), je sebrání zapomenuté policejní čepice ze střechy auta VB a následný nástup na party se stylovým doplňkem na hlavě. Dřevěnost opakujících se motivů jako bílý papír nebo barvení plotu mlátí dveřmi. Dovedu si pak v kontextu čiré banality, jíž se film vyjadřuje, představit, že na velkolepě pojaté metafory se vstupy divadelní scény do reality je scenáristické duo po právu hrdé, ale bohužel se opět jedná o zcela zbytečný ornament, který nepřináší nic obohacujícího, natož originálního. A to raději ani nezmiňuji, že to měl být film o Havlovi. (05.02.2021)

Tohle si chudák VH nezasloužil. Nudný film bez nápadu a bez spojujícího příběhu nemůže zachránit ani výborný Dvořák, kterému jsem Havla 100% věřil, měl ho od dikce po gesta až po způsob kouření cigaret. Dolů ho naopak sráží prehravající Geislerová, která mi film od filmu vadí víc a víc. Obrazově je to fajn, ale nic nadprůměrného. Škoda. Havlova cesta je zajímavá z hodně úhlů a dalo se s ní naložit líp. Výrazně lip. Ani jsme to. Nakonec nedokoukali a dali si místo toho výrazně lepší kus, Amnestii z roku 2019. Smutné, že už nejen Maďaři a Estonci, ale i Slováci točí lepší věci než Češi. (21.02.2021)

Co naplat že hlavní představitel podává skvělý výkon... Je to bohužel ve filmu, který je spíš než dramatickým dílem, jakýmsi slepencem učebnicových momentů z Havlova života. Je to jakobyste prošli kolem několika oživlých výjevů, kde padají věty šustící papírem a banálně přeříkávající to, co už známe. Nejvíc se to projevuje na všech vedlejších postavách, které dělají Havlovi jen jakési křoví, a nikdy nedostanou prostor se pořádně prosadit, a dodat tak do filmu nějaké emoce... Nejvíc to zamrzí u Geislerové a Majera, kteří jsou skutečně jen kulisami nahazujícími repliky - což je s jejich hereckými kvalitami i potenciálem postav opravdu škoda. Na filmu je vidět spousta práce (není to formálně odbyté), ale prostě to nefunguje moc jako příběh, ale spíš edukativní video pro zahraniční studenty. Je mi to moc líto... Ale byl jsem fakt zklamaný... (03.12.2021)

Havel není špatný film, je jen bohužel děsně plochý, povrchní, bez emocí, navíc vyznívá děsně televizně, jako epizoda z nějakého historického seriálu, co by běžel v neděli večer na ČT1. Kladem jsou určitě herci, byť Martin Hofmann má ve zvyku děsně přehrávat, k tomu Lanďákovi se to docela hodilo. Osobnost, jakou Václav Havel bezpochyby byl, by si zasloužila lepší film, ale tak třeba někdy příště. (05.03.2021)

Není to zdaleka tak špatné, jak se mnohdy vypráví. U takto exponované osobnosti s jejími obsáhlými a košatými osudy bude vždy problematické pokusit se nějak komplexněji obsáhnout její život a vždy bude někomu "něco" chybět. Já spíše než mělkost a nedostatečnou obsáhlost vidím individuální příležitost k mnohému zamyšlení za předpokladu určitých základních vědomostí o tématu, kdy určité informace jsou blokovány i vědomě (jména dalších postav). Je asi na jednu stranu dobře, že tvůrci s ohledem na Havlovu osobnost a dílo přidali divadelní hravé prvky a netesali monumentální sochu typu Wajdova Walesy, ale na druhou stranu právě v těch monumentálních chvílích je Havel nejlepší (závěr je fakt působivej, ale já mám u všeho co se týče 17. listopadu zvýšenou dojímavost). Ano není to asi nějaké nezapomenutelné dílo kinematografie, ale ve finále fajn film, za který není třeba se nějak stydět. Bohužel ale jednu zásadní obsahovou vadu přeci jen má, a tou je nedostatečné vylíčení Havlových kvalit. Takto zůstává záhadou, proč se tahle trochu srandovní figurka vlastně stala vůdčí osobností, vidíme, že na něj ženský letí a všichni ho uznávají, ale vlastně kromě hrdinského přijmutí žaláře vůbec nevíme proč a filmová postava tak nepůsobí. Film o tako zásadní osobnosti českých moderních ději by jistě nějakých 15-20 minut navíc snesl, a do těch, prosím, propašovat více Havlových myšlenek, výroků, her / knih. (08.01.2024)

Viktor Dvořák mi byl nesympatický v První republice, ale asi to bylo postavou, kterou ztvárnil, a která mě neustále iritovala. V Havlovi exceluje úplně jiný herec. A nutno zdůraznit, že s delšími vlasy a vousy je to Václav Havel. Podoba je až neskutečná. Jeho výkon zaslouží uznání a pochvalu, bude zajímavé sledovat jeho souboj s Ivanem Trojanem. Mně se ale též velmi líbili Martin Hofmann a Aňa Geislerová, skvěle Dvořákovi sekundovali. Naopak se mi zdá, že se ztratila Bára Seidlová, její postava vůbec nevynikla, že by důraznější střih? Příběh asi nemá smysl příliš komentovat, proč si tvůrci vybrali dané období Havlova života, to je jejich svaté právo. Žádné situace či scény mě nijak nepřekvapily, nešokovaly ani nepobouřily. Pokud mám hodnotit čistě dojmy z dvou filmů jednoho režiséra, tak Domácí péče mě emocionálně zasáhla mnohem a mnohem více. (09.01.2021)

Snímek o Václavu Havlovi bez Václava Havla. Tak asi nějak zhruba takto lze popsat snímek Havel, jenž z nějakého mně neznámého důvodu pouze klouže po povrchu života uznávaného dramatika, politika a zakládajícího člena Charty 77. Režisér Slávek Horák nám tuto stěžejní postavu našich moderních dějin představuje jako laciného otloukánka, s nímž prožíváme jeho životní příběh velmi slabou a zamlženou optikou. Za zmínku tedy bohužel stojí pouze některé načrtnuté paralely s jeho hrami a výrazná postava Pavla Landovského v podání Martina Hofmanna. Ve finále tedy bohužel dostaneme trestuhodně banální snímek, který nedosahuje a zřejmě ani nikdy nedosáhne takového věhlasu jako Václav Havel. A to je vzhledem k tomu, jakým nezanedbatelným způsobem utvářel naši republiku opravdu velká škoda. (21.12.2021)

Viktor Dvořák zahrál Havla nevýrazně a neohrabaně. Nicméně v tomto případě to není myšleno jako kritika, protože přesně takhle na mě prezident vždycky působil. Jeho hlavní síla byla v tužce a papíru, ale vždy když vystupoval na veřejnosti, mi připadal nesvůj či nervózní. A to se tady povedlo celkem přesně zachytit. Geislerka coby Olga byla vynikající a je vidět, že pokud dostane správnou roli, tak umí a líbila se mi i Seidlová v roli Havlovy milenky. A stejně jako ostatním i mě učaroval Hoffmanův Lanďák. Takže hercům není co vytknout. Samotný příběh se křečovitě drží řekněme oficiální verze Havlova životopisu vč. trošku absurdního milostného trojúhelníku, což je trochu škoda, ale na druhou stranu odvyprávěné je to celé přehledně a celkem svižně, takže se to dá odpustit. Co je ale největším mínusem je skutečnost, že film ve mě nevyvolal jedinou emoci. Ať už jde o výslechy, věznění, manželské problémy atp., tak to se mnou nehnulo. Čestnou výjimku tvoří závěr na balkoně Melantrichu, ale to je vzhledem k tématu málo. Nicméně i tak jsou dojmy vesměs pozitivní a se stejným obsazením bych si dovedl představit i pokračování. 70% (08.02.2021)

"Ty ses nikdy neuměl pořádně rozhodnout.." (05.03.2022)

Pro naprosto nezúčastněného pozorovatele ten film nemůže dávat smysl. Jakože jak se to mohlo stát, že se člověk s tímhle CV stal prezidentem republiky. Pro nás, trochu informované, je to taky celkem rébus, ale člověk časem přistoupí na tu hru, že tu nepadají žádná jména. Viktor Dvořák bezchybný, stejně tak výborný Martin Hofmann jako živelný Lanďák. Aňa Geislerová je možná k diskuzi, ale rozšířil jsem si obzory, jak moc byla paní Olga důležitá žena v životě Václava Havla, o tom se už dneska málo mluví, takže díky za to. Finále z Václaváku je famózní a dojemné, ale pro méně informované to nedává smysl. Jo, to už jsem říkal. (10.11.2020)

Film Havel mapuje život prvního českého prezidenta mezi lety 1968 – 1989, ve kterých se převážnou většinu času zabýval disidentními aktivitami a vztahovými etudkami se svojí ženou a milenkami. Kdybych měl Havla hodnotit jako člověka, který se nebál nahlas projevit svůj názor, kdy se ostatní báli a za jeho snahy o změnu ve společnosti, dal bych pět hvězd. Kdybych měl hodnotit Havla po jeho vztahové stránce, dal bych odpad. Zde však hodnotíme film. Ten bohužel nesplňuje edukativní ani informativní rámec z let 1968-1989, a jde po velmi povrchní linii. Divák nedostává možnost nahlédnout do problematiky více do hloubky a ani nejsou zřejmé příčiny chování ústředních postav a momenty, které zapříčinily proměny z pasivních jedinců na aktivní hybatele dějin národa českého. A nesplňuje být ani šokujícím bulvárním médiem, o což se celou dobu snaží zobrazováním vztahových interakcí mezi Havlem a jeho ženou Olgou, potažmo Havlem a jeho nejznámějšími milenkami Annou Kohoutovou a Jitkou Vodňanskou. Tyto dvě postavy navíc režisér skloubil do jedné hranou Barborou Seidlovou, což divák, který se nezajimal mimo snímek o život Havla nemá šanci v průběhu filmu vydedukovat. Bez perfektní znalosti dějin nemá divák šanci poznat ani řadu státníků, jejichž jména se ve snímku neobjevují. Havla hodnotím jako soft melodramatický film, který se snaží těžit z dobrého jména pozitivně přijímaného státníka, avšak svoji  kvalitou a prezentací naprosto selhává. Jedna hvězda za výkon hlavního představitele, Viktora Dvořáka, a tlaku na diváka se dodatečně dovzdělat v dané problematice a s klíčovými signatáři Charty 77. 👎 (05.04.2021) (06.04.2021)

Ono se to málo ví, ale první kdo chtěl točit film o Havlovi byl počátkem 20. století vídeňák Jára Cimrman. Tento český génius je znám tím, že rád prošlapával slepé cestičky, kdy je dopředu jasné že experiment je nereálný a skončí nezdarem. Někdo to ale udělat musí aby bylo všem jasné, že tudy cesta nevede. A tak se Cimrman rozhodl natočit film o Havlovi. Asi všichni víme, na čem celý projekt ztroskotal - Havel v té době kdy o něm chtěl Cimrman točit životopisný film ještě nebyl na světě._____Z počátku se ani tohoto problému Jára Cimrman nezaleknul a jal se psát scénáře o budoucím spasiteli, kterého si představoval jako filmobarona a velkého režiséra. U mecenášů svého filmu tímto vyvolal jen zhovívavý úsměv, ale nevzdával se a upravoval scénář ke stále bizarnějším představám, kdy viděl Havla jako zachránce českého národa, národního hrdinu a buditele a budoucího českého prezidenta, který otevře Čechům dveře do světa. To už si producenti filmu s nevolí ťukali na čelo, považovali Cimrmana za podivína a financovat takový nesmyslý projekt odmítli._____Myslím že jsem v těchto řádcích jasně demostroval vizionářství českého génia, ale hlavně nepopíratelný vliv Járy Cimrmana na současnou českou kinematografii - její beznadějné prošlapávání slepých cestiček má původ v cimrmanovském snažení o jedno stolení nazpět._____ Ani tento film nevybočuje z této linie, scénář banální, řešit soukromou morálku u kazatele té veřejné se může jevit jako zlomyslnost, ale hlavní slabiny díla jsou jinde. Je až neuvěřitelné jak plytký film lze o Havlovi natočit - chybí hlubší charakteristika postav, snaha o zajímavou formu je přebita emočním chladem linoucím se v cigaretovém dýmu, geislerka nepřekonala svůj stín provinční herečky excelující v erotických scénách (v jiných filmech). Řada kauzálně spojených prvků by zasloužila lepší vysvětlení, tady se očekává že divák tyto souvislosti zná. Já čekám, že mi budou vyprávěny. Krom toho jsem čekal něco vyjímečného je-li to film o Havlovi, něco opravdu zajímavého, grandiozně vypointovaného, když se tu nabízí epický příběh hrdiny povstanuvšího ze tmy žaláře do prezidentského křesla a ne slabých 40%. I když je mi adorace Václava Havla poměrně cizí a jakkoliv chápu, že to nebylo cílem filmu - tu se mohl postavit Havlovi pomník - udělat to filmem by bylo v jeho případě stylové. Ale nestalo se tak... (02.09.2020)

Střízlivé vyobrazení, které Václava Havla nijak přehnaně neglorifikuje a zobrazuje ho jako ustrašeného obyčejného člověka, jenž má k dokonalosti skutečně daleko, ale přesto má v sobě jakýsi neobyčejně silný morální kompas, který ho vede dál. A tahle část filmu, i díky kvalitním hereckým výkonům, se mi líbila velmi, stejně jako těch pár uměleckých symbolických vsuvek (divadlo, žebřík) a humorných momentů. Stránka obsahová je už ale o dost horší. Celé je to sledováno s jakýmsi odstupem a scénář jen vyloženě zkratkovitě klouže po povrchu. Divák se nedozví nic moc konkrétního a dokážu si představit, že pokud si to pustí např. nějaký snaživý expat s touhou se dovzdělat, nebude vůbec tušit, která bije a nakonec si raději otevře wiki nebo pustí nějaký dokument. Rovněž tomu chybí, až na pár klíčových momentů, větší dravost a silnější emoce, což je zrovna ve spojitosti s tak velkou osobností, kterou Václav Havel bezpochyby byl, dost velká škoda. (26.01.2022)

Popravdě to byl mnohem menší kýč a mnohem střízlivější glorifikace, než jsem očekával.. Scénaristicky i režijně je to vymazlené a sympaticky to má snahu překračovat první plán suchopárné biografie. A dost cením i to, že tvůrci nemají absolutně žádnou snahu divákovi něco vysvětlovat (představovat postavy, zasazovat události do kontextu) a tak nějak předpokládají, že divák není ignorant a ví co se na plátně zrovna děje.. I ten Dvořák v hlavní roli nakonec není jen efektní karikatura (jak se to jevilo z trailerů).. Čistě filmařsky je to vlastně překvapivě kvalitní filmařina.. Že mě ten příběh, jako takový, vlastně moc nebavil, to je věc druhá.. (19.12.2020)

Rozumím tomu, že autoři nechtěli natočit film didaktický, ale výsledek je ten, že diváci znalí Havlova života a dobového kontextu tady vidí pouze ilustraci několika známých epizod, byť v jednotlivostech film ukazuje i některé silné a zajímavé scény, a diváci, kteří Havlův příběh a dobový kontext neznají, se ztrácejí mezi postavami, které ani nemají jméno, a jejichž motivace se ve zkratkovitém podání nedaří vždy rozluštit, a zůstávají bez šance film pochopit a hlavně pochopit, proč zrovna Havel měl být příštím prezidentem. Jako by tu vypadlo několik scén, které by daly příběhu smysl. (17.11.2020)