Pianista

Neustále připomínání židovské tragédie za druhé světové války už mi poněkud leze krkem. Z mého pohledu se jedná o další z řady zbytečně dlouhých snímků, disponujících mimořádnou nudou, ale tento je ještě navíc vyšperkovaný zbytečnými filmařskými kouzly (oranžový plamen na černobílém pozadí, viditelnost toku denního světla v místnosti, poletující listí apod.). Nacisti jsou přitom extrémní svině a židé extrémní dobráci, jenže takhle černobílý svět nikdy nebyl. (17.06.2012)

Polanského opus magnum, evropský koprodukční velkofilm Pianista, je v podstatě malé komorní drama - drama muže, výjimečného umělce, na jehož pohnutém osudu je symbolicky demonstrována zrůdnost běsnění, které rozpoutali Němci v průběhu svého opanování Evropy během druhé světové války. Není třeba emocionálně vypjatých záběrů (Schindlerův seznam) ani agresivně útočících scén válečné vřavy (vojín Ryan), nemluvě o patosu (Ryan) či naturalismu a syrovosti (Jdi a dívej se), Pianista si vystačí jen s prostým vylíčením jednoho obyčejného osudu neobyčejného člověka, umělce ve velmi neobyčejné a pohnuté době. Wladyslaw Szpilman (v podání skvělého a typově přesně zvoleného Adriena Brodyho) v podstatě jen prochází svým životem, nechává se unášet proudem doby, nesnaží se oponovat či plavat proti proudu, ale i tak to stačí na to, aby divák pochopil, proč byl holocaust tím, čím byl - selháním mravnosti, humanity, kulturnosti, ale hlavně koncertem běsů, tichým a téměř decentním a v podání nacistů zrůdně kultivovaným mávnutím křídel smrti... (18.09.2007)

Po vylodení a následnom postupe Európou vydal americký generál Eisenhower vojakom rozkaz fotografovať, natáčať a inak dokumentovať všetky stopy nacistických zverstiev. Okomentoval to slovami, že raz nastanú časy, kedy niektorí ľudia budú tvrdiť, že nič z toho sa vlastne nestalo. A je to tu! Trvalo to 70 rokov, frustrovaná spodina dvíha svoju hlavu a za jej posrané životy samozrejme zase môžu židia. Popierači holokaustu si vo veľkom otvárajú hubu a myslia si, že im za to nič nehrozí. Popierajú existenciu holokaustu alebo aspoň počet obetí. Nech sa pozrú do Haly mien v Yad Vashem, v šanónoch tam sú 4 milióny zdokumentovaných mien obetí, plus na poličkách prázdne miesto pre ďalšie 2 milióny zatiaľ neznámych. Alebo nech si pozrú aspoň tento film. Hoci ja sa obávam, že niektorým hlupákom proste niet pomoci. (16.05.2017)

Život obyčajných ľudí počas vojny v uzavretej mestskej časti vyčlenenej pre ľudí s iným rasovým pôvodom, odlišné postoje jednotlivých skupín obyvateľov k utrpeniu židov, nekonečný strach utečencov, zúfalé skrývanie sa. Hoci mestské gheto bolo kinematograficky spracované viackrát, Polanského verzia je prostredníctvom príbehu jednotlivca veľmi komplexným, drsne surovým pohľadom na skutočne precízne šialenstvo genocídy židovského národa, z ktorého po II. svetovej vojne ostali v Európe žiť nepatrné zvyšky. Príbeh jednotlivca odoznieva dlho po uzretí prostredníctvom jednotlivých veľmi emocionálne silných scén. (03.02.2005)

Soundtrack Wojciech Kilar: 1. Nocturne in C-Sharp minor (1830) ,2. Nocturne in E minor, Op. 72, No. 1 ,3. Nocturne in C minor, Op. 48, No. 1 ,4. Ballade No. 2 in F Major, Op. 38 ,5. Ballade No. 1 in G minor, Op. 23 ,6. Waltz No. 3 in A minor, Op. 34, No. 2 ,7. Prilude in E minor, Op. 28, No. 4 ,8. Grande Polonaise for Piano and Orchestra (preceded by an Andante Spianato), Op. 22 ,9. Andante spianato in G Major ,10. Grande Polonaise in E-flat Major ,11. Moving to the Ghetto Oct. 31, 1940 ,12. Mazurka in A minor, Op. 17, No. 4 , (15.05.2011)