Canterburské povídky
I racconti di Canterbury
Les Contes de Canterbury
The Canterbury Tales
Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini, Josephine Chaplin, Vernon Dobtcheff, Laura Betti (viac)Obsahy(1)
Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (80)
Původně byl tohle druhý film, u kterého jsem přemýšlel, jaké že amatéry to Pasolini obsadil. Text odříkávaný bez emocí, jen mechanicky použitý velmi často bez náznaků herectví. Jenže totéž použil i v Dekameronu, takže už chápu, že se jedná o režisérský přístup, který se mi ale pranic nelíbí. Stejně se mi nelíbí mnohdy zbytečně použité erotiky skoro na efekt. Ačkoli nutno dodat, že jsem nečetl knihu. Jenže to vypadá lacině. Stejně jako zobrazení různých druhů vyměšování apod. Chvílemi se mi opravdu zvedal žaludek a pokud tohle nějaký film udělá, pak není možné dát jiné hodnocení. Středověk je zde zobrazen opravdu neobvyklým způsobem. Spíš se jedná o takovou středověkou sci-fi. Hlavně co se vztahů a sexu obecně týká. ()
Skvělá výprava - středověk jako na dlani. A jistě i mentalita. ()
Opäť raz skvelý renesančný (to podčiarkujem) návrat, založený na poctivom naštudovaní vtedajšej literatúry a geniálnom vycítení atmosféry doby. A opäť maximálne nezávislý. ()
Pasolinimu jsem nikdy nepřišla na chuť, je mi líto...a než drama mi to spíš přišlo jako komedie. Obzvlášť ta poslední povídka =)) člověk to nesmí brát moc vážně a možná se to dá se zdravým rozumem přežit ;) Poté, co jsem viděla Saló jsem čekala něco mnohem horšího =) ()
#633 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/28106-the-canterbury-tales ()
Chaucer byl takový chlípník??? Každopádně tohle je bláznivé, hravé a hlavně odvážné......skeče někdy sice velmi podivné, ale vždy překvapující, a to nejen častou nahotou. Lidé byli i před staletími stále stejní. ()
Piero Paolo Pasolini si po Dekamerone vzal na mušku Chaucerove Canterburské poviedky. Atmosféra zostáva podobná ako v Dekamerone ,ale príbehy mi pripadajú menej naivné hoci sú podobne vulgárne. Či už je príbeh boháča, ktorý si vezme mladú Mayu, ktorá ho potom podvádza, alebo diabla ako výbercu daní, ktorý udáva smilníkov, aby získal ich peniaze. Bonus je Piero Paolo Pasolini v úlohe Geoffreyho Chaucera. 75% ()
Nevím-asi je to ve mně, ale filmu jsem neporozuměl. Povídky neměly pointu a celkově mi film přišel zbytečně vulgární a místy dost nevkusný. ()
Dalsi z tovarne Pasoliniho . Opat mame nejake pribehy, ktore maju akoze priniest ponaucenie a reziser si opat neodpustil pri kazdej prilezitosti pohlad na vtaka ci aspon vaginu nejakeho herca. Samoucelnost z toho priam kypi. O nejakych hereckych vykonoch nemoze byt ani reci, aj tak vacsinu postav tvoria komparzisti. Jedine co za nieco stoji su exteriery. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1998/99. ()
Jedna hvězda za slušnou věrnost literární předloze, druhá za spoustu odhaleného zvířectva, zejména ptáčků, koziček a bobříků. Doporučoval bych to zkrátit, některé šílenosti vynechat...Ale to by asi nebyl Pasolini. Zpočátku díky uvedeným přednostem film celkem slušně šlape, časem ale i tohle začíná nudit a vadit až vás to otrávené donese k závěrečným titulkům... ()
Mám dojem, že by se jinýmu režisérovi nepodařilo vytvořit místy tak přesvědčivou atmosféru středověku.. no a v kombinaci s pasolinovskou estetikou to zkrátka dost dobře a přesvědčivě funguje ()
Hemží se to samými teplouši, ať už otevřeně, nebo skrytě, naštěstí to oživují i nahaté ženy. Film bohužel spěje k nechutnostem v závěru, takže průměrný, ale osobitý snímek ztrácí 20%, u mě tedy celkem 40%. ()
"Správne je podľa mňa dať starej rybe mladé mäso." ()
"Monty Python a smysl porna" obsahuje mimo jiné trapnou pasáž s Chaplinovskou variací na "Nesvatbovi". Jak tohle mohlo dostat Zlatýho medvěda, to prostě nepochopím. Ten film nemá nic!! ()
Pier Paolo Pasolini, tvůrce snímků se skandální pověstí, adaptoval povídky od G. Chaucera do nečekané a odvážné filmové podoby. Příběhy plné vtipu, rozmarnosti, erotiky, ale i vážných momentů zobrazují neměnný základ lidského charakteru a jejich výpověd zůstává stále aktuální. ()
Velmi ubohé ztvárnění námětu. Sice ani lepší pojetí mnou neoblíbených Boccacciových ani Chaucerových povídek bych nejspíše také nedocenil, ale alespoň ti údajně důvtipní nápadníci by nemuseli být tak "nepřezdržku". ()
Film pro intelektuály, kteří křečovitost považují za symbolismus. Nicméně vizuálně, plus architektura a mobiliář stojí za shlédnutí. ()
Slabší filmařina než v případě předchozího Dekameronu, ale pravda je, že se vyplatí počkat si na závěrečnou pekelnou scénu. Ona ta podivná Pasoliniho estetika má něco do sebe (a alespoň je konzistentní), ale že bych si konkrétně Canterburské povídky zrovna užíval, to se říct nedá. Jako úvod do díla PPP by rozhodně fungovaly dost špatně a odpudivě. Jako filmová ilustrace Ecových Dějin ošklivosti ale fungují oba výše zmíněné tituly docela dobře. ()
Viděno 50 let od vzniku. Tehdy to musel být přelomový film. Teď jdou vtipy vyčpělé a nahota už není šokující. Ochotnické domácí video. ()