babka

Tak jsem se vydala pod tlakem okolí - to musíš vidět - na tento spektákl, když i 80% na tomto webu naznačovalo kvalitu. Leč výsledek jest více než tristní. Během několika záběrů jsem byla seznámena s osobami a obsazením a bohužel mi bylo jasné kudy narýsoval scénárista a režisér cestu svým ženám. Od jedné trapné a Bože tak předvídatelné, situace ke druhé. Podle úrovně české filmové tvorby posledních let začínám být opravdu přesvědčena o tom, že takhle blbě psát a točit je na filmových školách musí učit, to jim tam musí vtloukat do hlavy, jinak tomu nerozumím. Smích v kině jsem opravdu nechápala. Herecké výkony na úrovní béčkového seriálu, v čele s rozšafnou, s jedním výrazem hrající matkou Zlatou. Kdy už konečně dojde k poznání, že Tereza Kostoková opravdu NENÍ herečka - toho se asi nedočkám. Roztomilý klouček glosující život dospělých, hovna a okurky, kompas a vílojdní dívenka bez maminky, ale s tatínkem, co se statečně potýká se žehličkou atd. Klišé na padesát filmů. Takové sterilní, sluncem zalité velké NIC. Nejvíce mne ale děsí ten spokojený lid. A bude hůř.

Tak takhle to dopadá, když se to umí, když se ví, když se na diváka myslí. A ten to procítí, prohlédne a ví. Ano byl to film o pedofilech církevních, těch věrných a nepostradatelných, jen přemísťovaných. Ale kolik věrných v jiných oborech je přemisťováno stejným způsobem. Stačí k tomu naprosto dokonalý systém a žádnému zločinci se nemůže nic stát. Nehodlám být paranoidní, jen budu bdělejší a připravená. Systém je zde, existuje a je plně funkční - to my věřte.

Až si jednou odskočím na uzavřené oddělení blázince, kde se budu skrývat před světem, který jsem si sama vytvořila a který se mi, Božíčku můj, teď už moc nelíbí, tak doufám, že se odtamtud dostanu stejně snadno, jako zálesácký seladon s retkem na retu. Moc se mi líbí komentáře pánů uvedené níže. Tolik potřebovali, aby se jich někdo před těmi megerami konečně zastal. Vtíratelné téma, jako krém proti vráskám, stáří, proti samotě. Vetřelo se snadno do duší uzurpovaných mužů, i do duší těch z " vlastního rozhodnutí" svobodných. Vetřelo se do srdcí žen, kterým už ten jejich domácí bačkora dávno nic nedává. Vždyť ta charizmatická bělobrada a Sokolí oko určitě potěšilo i nejednoho muže. Ženy si přály mít TO doma a chvíli se tím kochat, neb postava zvěrolékaře byla opravdu jen tak na výstavku, na chvilku, pro život to není. No a muži dostali návod jak mají vypadat, aby si je domů zvaly fotografky pohřbů, pro které není asi na Slovnesku uplatnění a tak se potulují rozevláté po českých hřbitovech,kde sbírají potulné krasavce se psy. Dávám hvězdu, chtěla jsem dát dvě, za kameru, za přírodu, ale poté co byla maringotka s trucdědkem umístěna v ochranném pásmu přehradní hráze, tak si dvě tento film opravdu nezaslouží. Dosti laciných příběhů.