Ženy v behu

Přijde mi vtipný, že Martin Horský u tohoto filmu režijně debutoval, a přitom nejvíc vyhořel v tom, co už párkrát v životě dělal, tedy jako scenárista. Hlavně dialogy trhají uši, jak při pokusech o humor znějí nerealisticky, a mnohdy přecházejí do skutečně trapných okamžiků. Když se řeší ztráta panictví nejstaršího syna Kostkové pomocí glos mladších sourozenců ("Chce se s ní rozejít, protože mu nechce dát. Sice nevím co, ale já bych taky nechtěl být s lakomou"), styděl jsem se za Horského. A hodně. Podobně jako když trénuje navlékání kondomu na okurku (v kolika filmech to už bylo?) nebo při hláškách "dnes je středa", tedy den soulože, což mohlo bejt vtipný v Kdo chce zabít Jessii? objevila poprvé. Ale to už je víc jak padesát let. Podobně bolí z prstu vycucané zápletky. Co se romantické linie týká, už po 20 minutách je jasno, jak to celé dopadne, když se hrdinové přirozeně spárují, jen se čeká další hodinu, během níž dojde i k povinnému dílčímu rozkolu, aby na konci všechno dobře dopadlo. A protože ty rozkoly jsou u každého páru nějaký, jejich seřazení hned za sebe působí neúmyslně komicky. Jako by měl režisér šablonu a pouze doplňoval dílky skládačky. Do ní patří otravný product placementu, klišé o ženských a mužských světech, videoklip o běhání s motivační písničkou, pár instantních mouder... zkrátka čekat od filmu jakoukoli originalitu nejde. Na to jsou všichni čeští tvůrci příliš zbabělí. Naštěstí se občas vtip podaří; na svědomí ho má výlučně mužská část ansámblu, a všechny herečky opravdu působí jako rodina. Snad až na naprosto nesmyslný castingový fail složení dvojice Veroniky Kubařové a Martina Hofmanna, protože ti k sobě nepasují ani v nejdivočejší fantazii. No jo, no. Ale navzdory obrovskýmu množství chyb a přehmatů dobrej pocit po zhlédnutí zůstává. A možná jsem sentimentální, ale stačí mi to na tři hvězdičky. (20.09.2019)

Ženy, muži, lásky, rozchody, okamžiky štěstí, slzy smutku... a běh. Martin Horský posbíral do svého prvního celovečerního filmu všechny žádané a žádoucí ingredience, které lahodí především dámskému obecenstvu, a umíchal nenáročnou jízdu životem současných příslušnic něžného pohlaví. Což o to, legrace je to náramná, problém je v tom, že všechny dějové peripetie jsou jen trochu myslícímu divákovi jasné už od začátku a jejich vyústění potvrzuje předem připravený interpretační rámec. Důvod, proč se Ženy v běhu zařadily mezi nejúspěšnější filmy loňského roku je zřejmý – podobně jako např. starší Vejdělkova komedie Ženy v pokušení cílí na stejné publikum stejným arzenálem, tedy jednoduchým nekomplikovaným příběhem, ve kterém ženy mají vždycky navrch. (11.04.2020)

Fakt nejsem cílovka a podle toho hodnotím. Film je zaměřen prostě na ženy a jede v jejich vidění světa se všemi klišé a předsudky o chlapech (neschopní, sprostí, neumějí vyprat, uvařit, vyžehlit; všechny rodiny bydlí v velkých bytech - dokonce poschoďových! - nebo vilách, všichni mají nejnovější kuchyni; ženy mají vždy pravdu a chlapa akceptují jen tehdy, pokud s nimi souhlasí a udělá to, co chtějí ony; chlap nemá právo na koníčky, jsou zbytečné; ženatí chlapi a majitelé firem jsou záletníci atd., atd.). Pokud jde o humor, z dvaceti trapných pokusů se jeden tip povede. Celé je to sluníčkové, nikdo neřeší žádné jiné problémy (kde dělají postavy Vetchého a Kostkové?, jejich děti chodí do nějaké školy?, kde dělá postava Kubařové?, mají nebo nemají babičky a dědy?, jestli nežijí, proč jim nejdou na hřbitov?, jak slaví třeba Velikonoce?), postavy jsou takové všechny jednorozměrné, nic o nich nevím. Vím, vím, je to oddechovka, komedie, ale s takovými postavami se neumím ztotožnit. Třeba když vezmu starší českou komedii Kristián, tam hraje ten malý byt, papučky a domino velkou roli a člověk za tím vidí charakter té postavy, všechny ty rituály tomu dávají smysl, chápu motivace postavy i důvody, proč dělá,co dělá. Tady nevím, přijde mi, že dvě ty dcery by potřebovaly profackovat, aby se postavily na vlastní nohy a jen trpně nečekaly, co jim život náhodně - protože je to romantický film, že? - přinese. Vlastně to není romantický film, ale spíše červená knihovna. Jakmile se seznámíme s postavami, je jasné, co přijde v dalších scénách, a jen si odškrtáváme povinné položky. Někdy to funguje, někdy ne. Já se do toho nedostal - celé mi to přišlo povrchní jako nějaký nekonečný seriál typu Ulice, Ordinace nebo Slunečné včetně jednoduchosti těch vztahů, chvílemi dost nudné a plácající se v bezradnosti, bez nějakých větších zvratů. Chápu, že dívky a ženy všeho věku se v kinech dobře bavily, ale kolem mne to žel jde i přes dost dobrou kameru dalekým obloukem. Nebavilo, není v tom ani ta skutečná lidská hřejivost (jen ta vychcaná a vydírající - když je potřeba zaútočit na city, vraž tam chuděrku dítě, nebo psa, nejlépe obojí.) (21.03.2020)

České filmy nového tisíciletí mi vždycky jsou většinou nepříjemné, hlavně tím, že se postavy chovají tolik nerealistickým způsobem (jedna generace jako druhá). Každý je unavený, druhému hází klacky pod nohy - no jo, my se máme špatně, není-li pravda. Ale tak to není. Vždyť se ty filmy hlavně snaží řešit hlavně výrazný clash generací a připomenout, že nejsme zase tak odlišní. Ale tak to jde pořád a pořád. A tento film nevybočuje, ale přesto vidím naději. Moc přemýšlet nad realitou, jako jedna z dcer bavící se s holčičkou od naproti, to by v reálu nedopadlo moc dobře. Potom u silně tradiční domácnosti Kostkové a Vetchého, jsem zas tak nepochopil, co tím chtěli říct. Emancipovaná matka Adamovská chce splnit poslední přání zesnulého manžela Polívky, se kterým prožila skvělý život a mají za sebou mnoho společných aktivit a zážitků. Je ten film tedy o novodobém feminismu/emancipaci? Pravděpodobně ne, je kde hledat, ale ne kde najít. Nebo je, ale zas tolik to nevyčnívá. Nějaká sociální progresivita nebo jak to říct? No, netradiční páry jako Kubařová s Hoffmanem nebo Boková s Poívkou ml. (narozeným ve Švýcarsku btw :O) pravděpodobně nejsou vidět ani v hollywoodských a jiných zahraničních filmech, takže asi velký plus. Aspoň pokud nebude druhý díl a nepodělá to. Ten velký happy end příjemně zahřeje jako ne často u českých filmů, ale nutí zpětně přemýšlet nad nejasnostmi u chování jednotlivých postav. Zajímalo by mě, jak se na našem území rozšířila ta korektnost a novodobý feminismus, když s tím ‘čecholyvůd’ tolik šetří. Nebo je ta filmová tvorba jejich odezvou a snaha se vyrovnat s minulou a současnou dobou? Narodil jsem se po Revoluci, tak asi nepochopím. Ale i tak bych si jednou na tyhle otázky přál odpověď bez toho, abych to musel zažít. (25.05.2019)

Na české poměry více než dobré a díky dějové lince s Ondřejem Vetchým a příjemnou neherečkou Kostkovou, která do role skvěle pasovala, byl film až nezvykle vtipný. Bohužel, jen z 1/4. Linka Veroniky Khek Kubařové mě nebavila, ale hezky se na ni koukalo, protože je i ve svém pokročilém věku (32 let) šťabajzna. Dějová linka Jenovéfy Bokové byla nejenom nudná a debilní, ale ta herečka je chuďátko ke všemu krajně nesympatická a dělalo se mi zle. Tudíž moje dojmy jsou poněkud rozporuplné. Úžasně napsaná a luxusně zahraná role Ondřeje Vetchého je tím jediným, proč bych tento snímek někomu doporučoval. Pokud jste stejně jako já krásný, inteligentní a všeobecně úžasný člověk, tak vám tento film nemá co nabídnout. Je totiž evidentně ušitý na míru českým životem a zejména muži zklamaných třicítkám, které v něm najdou útěchu, naději a energii do zbytku života. V takovém případě budete zřejmě snímek obdivovat a vyzdvihovat až do nebes. Za sebe dávám pěknější 3 kousky. Respektive dávám je spíše za Ondřeje, který si evidentně role různých troubů neskutečně užívá. (27.10.2019)