babka

Tak jsem se vydala pod tlakem okolí - to musíš vidět - na tento spektákl, když i 80% na tomto webu naznačovalo kvalitu. Leč výsledek jest více než tristní. Během několika záběrů jsem byla seznámena s osobami a obsazením a bohužel mi bylo jasné kudy narýsoval scénárista a režisér cestu svým ženám. Od jedné trapné a Bože tak předvídatelné, situace ke druhé. Podle úrovně české filmové tvorby posledních let začínám být opravdu přesvědčena o tom, že takhle blbě psát a točit je na filmových školách musí učit, to jim tam musí vtloukat do hlavy, jinak tomu nerozumím. Smích v kině jsem opravdu nechápala. Herecké výkony na úrovní béčkového seriálu, v čele s rozšafnou, s jedním výrazem hrající matkou Zlatou. Kdy už konečně dojde k poznání, že Tereza Kostoková opravdu NENÍ herečka - toho se asi nedočkám. Roztomilý klouček glosující život dospělých, hovna a okurky, kompas a vílojdní dívenka bez maminky, ale s tatínkem, co se statečně potýká se žehličkou atd. Klišé na padesát filmů. Takové sterilní, sluncem zalité velké NIC. Nejvíce mne ale děsí ten spokojený lid. A bude hůř.

Tak takhle to dopadá, když se to umí, když se ví, když se na diváka myslí. A ten to procítí, prohlédne a ví. Ano byl to film o pedofilech církevních, těch věrných a nepostradatelných, jen přemísťovaných. Ale kolik věrných v jiných oborech je přemisťováno stejným způsobem. Stačí k tomu naprosto dokonalý systém a žádnému zločinci se nemůže nic stát. Nehodlám být paranoidní, jen budu bdělejší a připravená. Systém je zde, existuje a je plně funkční - to my věřte.

Až si jednou odskočím na uzavřené oddělení blázince, kde se budu skrývat před světem, který jsem si sama vytvořila a který se mi, Božíčku můj, teď už moc nelíbí, tak doufám, že se odtamtud dostanu stejně snadno, jako zálesácký seladon s retkem na retu. Moc se mi líbí komentáře pánů uvedené níže. Tolik potřebovali, aby se jich někdo před těmi megerami konečně zastal. Vtíratelné téma, jako krém proti vráskám, stáří, proti samotě. Vetřelo se snadno do duší uzurpovaných mužů, i do duší těch z " vlastního rozhodnutí" svobodných. Vetřelo se do srdcí žen, kterým už ten jejich domácí bačkora dávno nic nedává. Vždyť ta charizmatická bělobrada a Sokolí oko určitě potěšilo i nejednoho muže. Ženy si přály mít TO doma a chvíli se tím kochat, neb postava zvěrolékaře byla opravdu jen tak na výstavku, na chvilku, pro život to není. No a muži dostali návod jak mají vypadat, aby si je domů zvaly fotografky pohřbů, pro které není asi na Slovnesku uplatnění a tak se potulují rozevláté po českých hřbitovech,kde sbírají potulné krasavce se psy. Dávám hvězdu, chtěla jsem dát dvě, za kameru, za přírodu, ale poté co byla maringotka s trucdědkem umístěna v ochranném pásmu přehradní hráze, tak si dvě tento film opravdu nezaslouží. Dosti laciných příběhů.

No hezky tam hořelo a škoda že Žito kouzelník z plamenů nevyskočil. Kozlí noha satyrská se na prostěradle vzpínala a Hitler mě poprskal až v sedmé řadě. Při padající sklence vína jsem již zcela zdecimovaná nahlas velebila konec tohoto spektáklu, kde obraz střídal obraz a dialogy hezky česky plynuly a nic nezanechávaly. Snad jen tristní pocit z režisérské nabubřelosti, velikášství, sebeuspokojení.... a hlouposti. Jen hlupák může takto promrhat také téma. A vůbec, nač zde plýtvat časem i písmem nad výsledkem tak ubohým. Jednu hvězdu za kostýmy a poklonu Mistru Wagnerovi. Howg. Ještě poznámka k typicky českému zjednodušování závažného. Protektorátní kinematografie byla tvořena jen herci, kteří s Němci spolupracovali, jinak by netočili. Mnoho mladých začínajících krasavic mělo nacistického milence, tak proč jsou zde jmenovitě uváděny pouze dvě? Nataša Golová a Ljuba Hermanová, co tím chtěl režisérek říci. Za dvě pranýřované (a následně za jednoho Vydru) schovat všechno to srabáctví. Srabácké je to od autorků.

Děkuji Mistru Richardsonovi za skvělou kameru a Mistru Morriconemu za hudbu. Quentin uchopil č. 8 jako symbol nekonečna, lehce se přesmykl a zakousl se do vlastního tvůrčího ocasu - tedy do začátku a vrátil se ke Gaunerům. Já proti tomu nic nemám, neb Gauneři se zjevili a uchvátili. Sedíce v kině uvažovala jsem, co mi v posledním krvavém opusu chybí, jaká že to třešnička byla sežrána před podáním, či sestřelena a mně nebyla podána? A přišla jsem na to kráčejíce k domovu. Kdyby se mluvené slovo linulo z reproduktorů ve verších, bylo by to dokonalé dílo. Divadelní scéna byla uzavřená v objektu dřevěné budovy( s dřevěným divadlem Globe podobnost čistě náhodná), 70 mm formát se táhl do široka, tragedie byla anticky dokonána. Byl použit jed, dýka i pistolky. Láska i nenávist, srdnatost, podlost, vlastenectví, odvaha a vykutálenost. Deklamace dialogů byla skvostná, ale chyběly verše Mistře Tarantino. Tak příště, až začnete novou osmičku. Shakespeare už strká ucho z hrobu.

Dobré sociální drama i když trochu předvídatelné. Kde se přežívá 36 let tam se za pár měsíců toho moc nedohoní. Poslední dobou mě u sociálních dramat fascinuje casting, jelikož někteří herci jsou odporní jako jejich role. Zde však předpokládám, díky topornosti projevu, byl film obsazen převážně neherci, obzvláště matka byla velice věrohodná. Typická festivalovka, která zaboduje u lidí , kteří chodí do kina jednou za rok a to právě na festy. To platí i pro poroty.

V Thajsku jsem nebyla, žádný další film jsem od Mistra neviděla a tak jsem možná byla zbytečně plná očekávání, která se nevyplnila. Ve filmu je několik úžasných scén, které by zřejmě fungovaly mnohem intenzivněji nebýt křečovité snahy být za každou cenu originální. Unylé bohyně a vystrčená řiť v lese žádná duchovní povznesení nepřináší. Souznění duší prostřednictvím snu ano. Asi jsem v životě přišla o spoustu kratochvílí, a vzhledem k věku už to nedoženu,ale olizování hnusné nohy mi fakt chybět nebude. Distributora chválím za vizuálně vyvedený plakát.

Vlezla jsem babičce do databáze moc se mi to líbilo. Alice (vnučka)

Po dlouhé době český film, který je opravdu dobrý. Hádkové hrají své hadí party jako z partesu, děj neskřípe a neškobrtá a závěrečný dvojitý náraz je v první variantě krutě nečekaný, vysvobozující a krátký a v ten druhý asi očekávaný, ale bolestivější. Děkuji převelice, že ani scénárista, ani režisér neměl tu urputnou potřebu ( chorobu) dál objasňovat a vysvětlovat a nabídl jen titulky a Ormy.

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1998/99.