Canterburské poviedky

Druhý diel Pasoliniho trilógie života, tvorí rovnako ako v Dekamerone súbor príbehov v príbehu. Príbehov, ktoré sú plné ľudskej chamtivosti, otvorených sexuálnych scén a túžob, klamstva a výsmechu, pekelných výjavov a fekálií a v rovnakej miere aj plné vtipu a lásky. Pasolini si neberie servítky pred ústa a z neskutočnou radosťou a z poriadnou hyperbolizáciou paroduje všetko čo mu príde pod ruku. Či už sú to milenci, mnísi alebo bratia. Každý zradí niekoho. Každému ide len o svoje vlastné šťastie, ktoré ale nikdy nie je schopný dosiahnuť, práve kvôli ostatným ľudom, ktorý po tom svojom osobnom šťastí prahnú rovnako náruživo ako jednotlivý hrdinovia poviedkových epizód. Všetko to tvorí ďalší nezvyčajný kaleidoskop príbehov, ktoré slúžia jednak na pobavenie, jednak na zamyslenie a jednak na to aby sme mali pred čím odvrátiť zrak. Nie je to dejovo vyzrelé ako Dekameron, ale rozhodne je to film, ktorý tvorí veľmi zvláštny prestup medzi prvým a tretím dielom trilógie života. A rovnako ako v Dekamerone aj tu vystupuje Pasolini ako pozorovateľ, rozprávač a ako jedna z hlavných postav. Film končí nostalgicky prenesenou vetou: Tu končia Canterburské poviedky, rozprávané pre radosť z rozprávania. Amen. A tak by sme k tomuto filmu mali aj pristupovať. Buď si to rozprávanie užiť, ale byť vďačný za to že to konečne po hodine aj pol skončilo. Ale to je už na vás. (16.10.2010)

Jsem poněkud na rozpacích. Na jedné straně amatérské herecké výkony - neherec Pasolini mi přišel jako největší hvězda, ten člověk měl krásné oči, všimli jste si?, jak už kdosi podotkl, iritující opálení herců podle plavek, povídky řazené poněkud chaoticky, na druhou stranu záběry na Pasoliniho alias Chaucera hodné mistrů typu Vermeera nebo Hanse Holbeina (anglická renesanční malba se vskutku nemá čím pyšnit, tamní vládci dobře věděli, proč povolali holandské mistry) a jako třešnička na dortu alegorie a la Hieronymus Bosch. K tomu postmodernistický chaplinovský motiv a Pasolini jako prodavač občerstvení při "zábavném" upalování mnicha. Z téhle perfektně stylisticky zvládnuté scény mrazí; automaticky mě napadl Nohavicův text Ještěže člověk neví, co ho čeká. Prozatímních 60%. (26.02.2010)

Pan Pasolini pokračuje ve své interpretaci, a velmi zdařile, silných témat.Tímhle dává nahlédnout do svých náhledů na Chaucerovo dílo, které je považováno za základ anglické poezie.Své vklady nezapře a nejsou na škodu, a také vůbec není na škodu, že si mistr tu a tam střihne ve svém díle nějakou menší roli.Jednotlivé části Chaucerova díla přecházejí plynule a hlavně přirozeně v sebe.Snad všechny lidské vlastnosti, paradoxy a komična, které život přináší.Smích nahrazují slzy a naopak, a někdy obojí současně.Každý z nás se v tom jistě najde alespoň dílem.Půvabný film. (21.01.2011)

Původně byl tohle druhý film, u kterého jsem přemýšlel, jaké že amatéry to Pasolini obsadil. Text odříkávaný bez emocí, jen mechanicky použitý velmi často bez náznaků herectví. Jenže totéž použil i v Dekameronu, takže už chápu, že se jedná o režisérský přístup, který se mi ale pranic nelíbí. Stejně se mi nelíbí mnohdy zbytečně použité erotiky skoro na efekt. Ačkoli nutno dodat, že jsem nečetl knihu. Jenže to vypadá lacině. Stejně jako zobrazení různých druhů vyměšování apod. Chvílemi se mi opravdu zvedal žaludek a pokud tohle nějaký film udělá, pak není možné dát jiné hodnocení. Středověk je zde zobrazen opravdu neobvyklým způsobem. Spíš se jedná o takovou středověkou sci-fi. Hlavně co se vztahů a sexu obecně týká. (30.03.2022)

Úplně sqělý Pasoliniho film... Bavila jsem se od začátku do konce. Klidně si můžete myslet, že jsem nějak sexisticky založená (já si to nemyslím), ale prostě můj jednoduchý a zvrácený smysl pro humor se v tomhle "uměleckém díle" naplno vyžíval.... Nebo to taky můžete říct o panu Pasolinim, ale já bych chtěla vidět vás kdybyste měli natočit něco z prostředí prostého lidu za anglické renesance... Maximálně povedené... 85% (06.11.2006)