Adiemus

Žvanírna.

Tak já nevím. I když jsem akceptovala přehnané - spíš divadelní - aranžmá, postava Emmy mě skoro až do konce  - eufeministicky řečeno - zdvihala mandle. Nemůžu nesrovnávat například s postavou Anne Elliotové z pera téže autorky. Plusy: interiéry (zvlášť obchody!) Mínusy: nepůvabné herečky, které jako by soutěžily o co nejbritštější kobylí ksicht (pardon), ale i podivně vypadající herci (vyjma Ruperta Gravese a Johnnyho Flynna). Výsledek: zhlédnout adaptaci s Gwynneth Paltrow, i když ji moc nemusím.

Co se mi nelíbí: 1) příšerná hudba počínaje úvodní písní (nic proti Petře Janů).  2) Casting: Kodet se snaží, ale není to Exner (Vala i M. Dlouhý se do role hodí víc). Boušková se snaží, ale Steinmasslová by se do role Lídy hodila daleko víc. Obsazení rolí Vlčka a Beránka je daleko lepší v novější verzi s M. Dlouhým.  3) Kostýmy: TAKHLE se knižní Exner vážně neobléká Co se mi líbí: Opočno. Co jsem postrádala (nebo jen přeslechla): nezapomenutelnou Exnerovu hlášku "To ví jen Bůh a svatý Václav".

Přes sympatickou Charlotte Gainsbourg a mou oblíbenou Joan Plowright + britské reálie bohužel musím konstatovat, že jediné adjektivum, které mi během sledování napadlo, bylo "plytké", a to se mi od Zeffirelliho líbil jak Romeo a Julie, tak Zkrocení zlé ženy; snad proto, že Zeffirelli si víc rozumí s rodným italským prostředím. Za největší úlet považuji obsazení Williama Hurta do role pana Rochestera; zlatý Orson Welles!

Po koukatelném,  i když tuctovém začátku, se příběh otočí naprosto jiným směrem a končí nepravděpodobně až směšně v hořícím domě. A plně poslední scéna, plná už několikrát zhlédnutého klišé, tomu nasazuje korunu. Pozitivum filmu je snad v tom, že se při něm dali dohromady Daniel Craig a Naomi Watts.

Vávrovu trilogii jsem si zopakovala v opačném sledu a kupodivu mě nejvíc chytil za srdce právě Jan Hus. Nepopírám, že některé scény jsou stylistické až hrůza (a že mě iritovala Marie Tomášová, která se tvářila jako Svatá dala, neví komu), že Hus fakt nebyl socialista, ale přesto...

Po prvním díle jsem seriál málem odsoudila k zapomnění, leč kvalita postupně narůstala, aby jí srazil hřebínek přesluníčkovaný konec v hollywoodském stylu. Potěšil mě Zlín (škoda, že se v žádné epizodě neobjevil rychlovýtah v hlavní Baťově administrativní budově) i výkony známých (Jana Švandová, Eva Podzimková a překvapivě i Jan Révai) a pro mně neznámých herců (Petra Bučková a Tomas Sean Pšenička). Maxmilián Kocek a Karolin Omastová sice roztomilí, ale uvidíme.

Na mě příliš sluníčkové.

Postrádala jsem v titulcích u jednotlivých epizod uvedení konkrétního díla, ze kterého Jan Neruda recitoval. Jinak ovšem klobouk dolů.

S přihlédnutím k Příběhu lásky a cti (1977) mi tento díl připadal poněkud ochuzený.