Canterburské poviedky

Vkusně nevkusné - mé další setkání s mistrem Pasolinim, plné drsně-groteskního sexuálního humoru. Nu přihlédnu-li k roku vzniku, musela to být prvoplánovitá bomba. Bomba také je ta příšerná angličtina a úchylné obličeje herců. A taktéž se ztotožňuji s názorem Blocka - tohle mi hodně moc náhanělo na mysl Monty Pythony, Pasolini je však větší dekadent a ukáže a vyřkne téměř všechno. (18.08.2006)

Jsem poněkud na rozpacích. Na jedné straně amatérské herecké výkony - neherec Pasolini mi přišel jako největší hvězda, ten člověk měl krásné oči, všimli jste si?, jak už kdosi podotkl, iritující opálení herců podle plavek, povídky řazené poněkud chaoticky, na druhou stranu záběry na Pasoliniho alias Chaucera hodné mistrů typu Vermeera nebo Hanse Holbeina (anglická renesanční malba se vskutku nemá čím pyšnit, tamní vládci dobře věděli, proč povolali holandské mistry) a jako třešnička na dortu alegorie a la Hieronymus Bosch. K tomu postmodernistický chaplinovský motiv a Pasolini jako prodavač občerstvení při "zábavném" upalování mnicha. Z téhle perfektně stylisticky zvládnuté scény mrazí; automaticky mě napadl Nohavicův text Ještěže člověk neví, co ho čeká. Prozatímních 60%. (26.02.2010)

Pan Pasolini pokračuje ve své interpretaci, a velmi zdařile, silných témat.Tímhle dává nahlédnout do svých náhledů na Chaucerovo dílo, které je považováno za základ anglické poezie.Své vklady nezapře a nejsou na škodu, a také vůbec není na škodu, že si mistr tu a tam střihne ve svém díle nějakou menší roli.Jednotlivé části Chaucerova díla přecházejí plynule a hlavně přirozeně v sebe.Snad všechny lidské vlastnosti, paradoxy a komična, které život přináší.Smích nahrazují slzy a naopak, a někdy obojí současně.Každý z nás se v tom jistě najde alespoň dílem.Půvabný film. (21.01.2011)

Canterburské povídky by byly bývaly byly hrozně super film, kdyby byly bývaly neobsahovaly jeden malinkatý problém. Úplně všechny povídky jsou extrémně nudné a maximálně kreténské. Není tu ani troška drama, vůbec žádná legrace a romantiku snad ani nikdo nečekal, i když to žánrové zařazení slibuje. Místo toho je tu však nezanedbatelná porcička 109 minut sraček. V závěru lze slovo "sraček" brát doslovně. Dekameron byl fajn, ale tohle je opravdu hovno toho nejřidšího charakteru a nejodpornějšího zápachu. Takové to, které z vás vypadne, když sníte něco opravdu hnusného a zapijete to litrem vodky. Neznám životní dílo Geoffrey Chaucera, neboť jsem maximálně zaslechl jeho jméno. Usuzuji však, že se jednalo o pořádného retarda. Tento film je také úplně prvním filmem, u kterého se mi nezamlouvala hudba největšího borce skladatele - Ennio Morriconeho. Dost možná taky proto, že jsem skoro žádnou hudbu neslyšel. Opravdu sračka monstrózních rozměrů. Tuhle hovadinu bych doporučil pouze svým nepřátelům, kdybych o nějakých věděl. (17.11.2014)

Pamatuju se, že jsem z kina vylezl docela zklamaný (byl to můj první Pasoliniho film a čekal jsem nějaké opravdu zlé zlo), přestože jsem se během filmu dobře bavil. Teď, s odstupem času, můžu ale říct, že jsem se jen k několika málo filmům myšlenkami vracel tolikrát, jako k tomuto a tak dlouho po jeho shlédnutí. (12.08.2006)