Canterburské poviedky

V tomto filmu mě absolutně nic nezaujalo, bylo to natočeno dost nezáživně. V Dekameronu bylo aspoň něco, ale tady vůbec nic. Snad jen ten nápad, kde má ďábel frátery. Ovšem zobrazení tohoto faktu už bylo vyloženě stupidní. Moc nechápu, co na těchto jeho filmech vidí různé poroty. Řekl bych, že Trilogií života docela odrazuje lidi, aby si přečeli knihy, které mu byly inspirací. (23.08.2006)

Pasolini opět boří tabu a zobrazuje sex a násilí tak, jak to už v Dekameronu nestihl. Bohužel, proti oproti prvnímu dílu trilogie života je tento film nudnější a jakoby zběsilejší, neuveřitelnější a především už jaksi "okoukaný". To co mě v Dekameronu bavilo mi tentokrát přišlo pouze jako zajímavé. Líbila se velmi osobitá představa pekla:) (31.08.2006)

Piero Paolo Pasolini si po Dekamerone vzal na mušku Chaucerove Canterburské poviedky. Atmosféra zostáva podobná ako v Dekamerone ,ale príbehy mi pripadajú menej naivné hoci sú podobne vulgárne. Či už je príbeh boháča, ktorý si vezme mladú Mayu, ktorá ho potom podvádza, alebo diabla ako výbercu daní, ktorý udáva smilníkov, aby získal ich peniaze. Bonus je Piero Paolo Pasolini v úlohe Geoffreyho Chaucera. 75% (19.10.2023)

Pasoliniho míti rád, nutné prasákem se stát. Jinak to nevidím. Tyhle povídky o ničem jsou jen snůškou keců za účelem různých sexuálních či fekálních radovánek. Jistě, najdou se i světlá místa (např. příběh o třech bratrech a nalezeném pokladu) a dobré myšlenky (potrestání nevěry), ale to vše je převýšeno velkou sprostotou. (31.08.2006)

Nesnáším ty dva Pasoliniho dvorní herce. Franca Cittiho, který hrál třeba Accatoneho nebo Oidipa, ještě jakž takž snesu, ale kudrnáč Ninetto Davoli ve mně takřka vyvolává zvracecí reflex. Jeho grimasy a projev strhávají z mého pohledu každý Pierův film, i přesto, že roli "Charlieho Chaplina" v Canterburských povídkách zvládl na své poměry až překvapivě dobře (ale ta jeho operní árie tam snad být nemusela, ne?). Canterburky jsou asi o něco málo slabší než Decameron, ale vidím to hlavně v menší kadenci eroticky nabitých scén, které Pasolini uměl docela vtipně a nápaditě. Snímek má dle mého dva vrcholy. Jedním z nich je poprava homosexuála, ve které sám Pasolini nabízí koblihy jako na zápase amerického fotbalu. Druhým ( a nepochybně větším) je pak samotný závěr v pekle, který mi nejenom pocuchal svědomím, zda jsou 2 hvězdy dost, ale zároveň i bránicí a to věru sympatickým způsobem (mniši!). Škoda, že mi režisérův styl vůbec nesedí. Z jeho kamery, střihu, zmatené formy a především herců mám často pocit, že by něco takového byl schopen vytvořit kdekdo, jen s tím rozdílem, že homosexuální marxista má k cenám kritiků o něco blíže. (07.10.2007)