Reklama

Reklama

Canterburské poviedky

  • Česko Canterburské povídky (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (80)

Silas 

všetky recenzie používateľa

Pro člověka, který si už pár Pasoliniho filmů zprvu protrpěl a prokousal se k jeho osobitému stylu, je to takový pěkný film, místy dost sexuálně otevřený (ale ne zas zhnusující), pro pozorného diváka odkazující i k Shakespearovi či Chaplinovi. Nedokážu přesně definovat, co se mi tolik líbilo - snad ty divné obličeje a škleby, které jsem dříve nenáviděl, snad bizarní humor, jimž je snímek prosycený, a určitě i ta sexualita. Svébytné umění, kterémuž je třeba přijít na chuť několika filmy, které vás otráví. ()

Dan9K 

všetky recenzie používateľa

Nesnáším ty dva Pasoliniho dvorní herce. Franca Cittiho, který hrál třeba Accatoneho nebo Oidipa, ještě jakž takž snesu, ale kudrnáč Ninetto Davoli ve mně takřka vyvolává zvracecí reflex. Jeho grimasy a projev strhávají z mého pohledu každý Pierův film, i přesto, že roli "Charlieho Chaplina" v Canterburských povídkách zvládl na své poměry až překvapivě dobře (ale ta jeho operní árie tam snad být nemusela, ne?). Canterburky jsou asi o něco málo slabší než Decameron, ale vidím to hlavně v menší kadenci eroticky nabitých scén, které Pasolini uměl docela vtipně a nápaditě. Snímek má dle mého dva vrcholy. Jedním z nich je poprava homosexuála, ve které sám Pasolini nabízí koblihy jako na zápase amerického fotbalu. Druhým ( a nepochybně větším) je pak samotný závěr v pekle, který mi nejenom pocuchal svědomím, zda jsou 2 hvězdy dost, ale zároveň i bránicí a to věru sympatickým způsobem (mniši!). Škoda, že mi režisérův styl vůbec nesedí. Z jeho kamery, střihu, zmatené formy a především herců mám často pocit, že by něco takového byl schopen vytvořit kdekdo, jen s tím rozdílem, že homosexuální marxista má k cenám kritiků o něco blíže. ()

Reklama

Amonasr 

všetky recenzie používateľa

Provokativnost bych od Pasoliniho určitě čekal, zároveň ale i s přesahem, kterého tady ovšem moc nebylo. Vyšel z toho takový ledabyle pospojovaný středověký pell-mell, ovšem dobře probarvený a okořeněný erotikou, smíchanou zároveň s ošklivostí. Vychází z toho nakonec, že svět se sice mění, ale lidé jsou v podstatě stále stejní. ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Pokiaľ sa budete na TO pozerať od začiatku ako na taký malý Pasoliniho vtip, môžete sa dobre zabaviť. Nie zakaždým, občas budete zhnusení, ale aj to je súčasť onoho humoru. Ale pozor, nie je to vtip neškodný, to ani náhodou, taká cirkev dostane naložené podstatne viac, ako v nejakom Da Vinciho kóde, proti ktorému protestovala. Konšpirační teoretici môžu vymýšľať teórie o jeho smrti. Najviac potešila a pobavila poviedka s "Chaplinom", i keď nebola dostatočne vypointovaná. Mimochodom poviedky sa Vám budú páčiť asi práve na základe ich poínt. Pasolini si nedával servítku pred kameru a musím konštatovať, že aj ja som do istej miery konzervatívny a nie všetko potrebujem na plátne vidieť. ()

Adiemus 

všetky recenzie používateľa

Jsem poněkud na rozpacích. Na jedné straně amatérské herecké výkony - neherec Pasolini mi přišel jako největší hvězda, ten člověk měl krásné oči, všimli jste si?, jak už kdosi podotkl, iritující opálení herců podle plavek, povídky řazené poněkud chaoticky, na druhou stranu záběry na Pasoliniho alias Chaucera hodné mistrů typu Vermeera nebo Hanse Holbeina (anglická renesanční malba se vskutku nemá čím pyšnit, tamní vládci dobře věděli, proč povolali holandské mistry) a jako třešnička na dortu alegorie a la Hieronymus Bosch. K tomu postmodernistický chaplinovský motiv a Pasolini jako prodavač občerstvení při "zábavném" upalování mnicha. Z téhle perfektně stylisticky zvládnuté scény mrazí; automaticky mě napadl Nohavicův text Ještěže člověk neví, co ho čeká. Prozatímních 60%. ()

Galéria (26)

Zaujímavosti (1)

  • Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)

Reklama

Reklama