Gortyna

Tak podivný film s tak ošklivými herci a bizarním dějem jsem snad ještě neviděl. Nicméně výborně natočené.

Delon tady hraje roli, jakou snad nikdy jindy nehrál. Místo zamlklého, vážného gangstera nebo muže z ulice tady představuje "tryskáče" ve stylu Louise de Funése. A ukázal, že tuhle polohu umí taky. Ale scénář nic moc.

Film splnil všechno, co jsem mohl od narozeninového večera chtít: Beethovenovu hudbu, napětí, výborné herecké výkony i nechtěný humor v postavách Spejbla a Hurvínka (obou kriminalistů).

Americké klišé se vším všudy: předvídatelný konec, krasavec s krasavicí, kladný černoch, nudné honičky... Ještě že můžu šoupat kurzorem.

Dobbs a obzvlášť Soderberg Kafku naprosto pochopili. Nejde ani tak o scénář, i když o ten taky. Jsou v něm názvuky různých Kafkových spisů. Celková černobílá atmosféra, Prahou pomalu se ploužící, zahalené postavy, Kafkovy neukotvené dialogy, konec do ztracena. Úchvatný je Irons. Jeho mimika, veliké oči jakoby stále nechápající svět kolem něj. Spolu s filmem Otec s Hopkinsem pro mě letošní největší filmové zážitky. Za zmínku taky stojí obsazení Josefa Abrháma do jeho životní role.

Tohle je asi nejslabší film, kde Ventura hrál. Hvězda navíc za nádherný Saint-Saensův houslový koncert.

Viděl jsem to v kině v 80. letech a byl nadšený. Jak by ne, při pohledu na čičinky a kritiku podmazávání. S odstupem je zřejmé, že o žádný zázrak nejde. Většinu času zaberte cvakání spouště Heřmánkova fotoaparátu.

Hopkinsův výkon byl "za hranicí dokonalosti", napsal výstižně Malarkey. Nakonec není podstatné, co ve filmu byly Hopkinsovy přeludy a co realita. Víme to my v našich životech? Jsem spíš realista, ale závěrečných deset minut mě dojalo k slzám. Moc jsem myslel na naši meruňku, která nám letos v důsledku mrazů uschla.

Obzvlášť slaboduché na téhle pohádce bylo pojetí archeologie.

Velmi zajímavý experiment, kterému by slušela spíš délka patnácti, dvaceti minut. Ne vždy byly dialogy a děje lineárně obrácené. S koncem (začátkem) Menšíkova života (dospíváním atd.) si tvůrci jaksi nevěděli rady a odflákli to pohledem na dvě dětičky. Ale jsem rád, že se u toho pobavilo tolik lidí - a zejména asi Lipský s Macourkem.