Upír Nosferatu

Nosferatu, symfonie hrůzy je mým prvním viděným filmem němé éry a musím přiznat, že na mne udělal velmi dobrý dojem, tak velký, jako žádný jiný němý snímek kdykoli potom. Zajímavé je, že draculoviny nejsou zrovna druhem hororu, který bych vyhledával a většinou jim nedávám víc, než tři hvězdy, ale tohle zpracování (ač pod jiným názvem) je něčím výjimečné a skvělé. Povedený je i remake Wernera Herzoga z roku 1979, ale kvalit tohoto díla podle mého názoru nedosahuje. Černobílé obrazy s vážným hudebním doprovodem a beze slov dodávají snímku brilantní depresivní a temnou atmosféru. Povedený herecký výkon a originální vzhled Maxe Schrecka jako hraběte Orloka spolu s dlouhými záběry pusté přírody patří k pamětihodným prvkům snímku. S klidem můžu říct, že Nosferatu je mým nejoblíbenějším filmem dvacátých let minulého století. (05.01.2012)

Asi největší strach mohl jít z upířích rukou, ty byly skvostně vyvedeny. Jinak ovšem tento film pozbyl to zřejmě nejdůležitější, aby mohl zůstat hororem. Ale je nutno obdivovat hravost tvůrců, s jakou přistupovali ke každé scéně. A svoji vlastní hvězdičku si zaslouží i restaurátoři filmu. (01.03.2014)

Asi nejsem hororový klasik. To už se tak sejde, že mě najednou herec Max Schreck nechává chladným ve svých kreacích, kdy se mu zřejmě přebytek semena tlačí na pytel, a proto ty divné pohyby a divná koordinace těla, a vůbec to vypadalo, jak když chce srát a nemůže. No ano, tušíte správně, začal mě ten pičus srát. Mně přijde přes 90. minut šumícího filmu kvality 144p opravdu až moc. Vám ne?! Ještě by mě zajímalo, co se tak může na tomhe veledíle někomu líbit. S filmem mě pojí více než podivná historka. Sedím v hospodě 11. cenové skupiny a rázem se ke mně přitočí chlápek podivného vzezření dotazující se, co jsem poslední dobou viděl za filmy. Znáte to, najednou si nemůžete ani za živýho Karla Zemana a ještě stále žijícího Tomáše Magnuska vzpomenout, co jste viděli. Pátrám, v hlavě mám filmoprázdno a napadají mě zprávy na Barrandově, Velkolepé století a Počátky, ale s tím se chlubit nechci. Nevybaví se mně jediný film a najednou, ejhle, záchranou je mně maník s pařáty a fakt zlým pohledem. Jenže, film s ním má tak blbý název, že si vybavím jen toho upíra, ale odkud byl, to už ne. Vím, že mně název odkud pocházel připomínal značku kapek do nosu, nebo tak něco. Zkrátka chlápkovi odpovím, že jsem viděl film o takovým upírovi, ale název asi nedám. Chlápek má překvapivě celkem přehled ve filmech a projevuje zájem, že ten název společně objevíme a dáme dohromady. Jde od něj příšernej puch, jak z posranýho hajzlu a asi nevydržím dlouho s ním objevovat názvy napříč spektrem filmů s upíry. Načež vytahuje starý mobil Nokia z roku 2001 s tím, že on si filmy, které viděl, zapisuje do mobilu. Projíždíme dlouhý seznam a skutečně narážíme na film, který hledáme - "UPÍR Z NOSFERATU. Bingo! To je ono, vítězoslavně jsem zvolal. Chlápek se na mě tajemně zadívá a praví, že ten film viděl jako dítě v den premiéry. Odhadem vypadá tak na 30 let. To není možné, vyhrknu. On na to, že je, neboť je taky upír. A pak že upíři neexistují. Najdete je na místech, na kterých byste je nikdy nehledali. Tenhle tedy výrazně smrděl, Max Schreck byl pěkně namaskovaný. 20% (20.11.2014)

Nosferatu som videl v roku 2005, pri otvorení bratislavského Kina Pod hviezdami, za doprovodu živej hudby v podaní kapely DG307. Môj najsilnejší kino zážitok (17.03.2013)

Zhlédnuto v rámci projektu 100: Výborný příběh skvěle zahraný i zrežírovaný, se skvěle budovanou atmosférou a rokem výroby mi dalo nezapomenutelný filmový zážitek. Mistrovské dílo s prací se světlem a stíny, které by měl každý alespoň jednou vidět. [9/10] (Prana-Film) (Němý, čb. /// Scénář: Henrik Galeen podle románu Brama Stokera /// Kamera: Fritz Arno Wagner /// Hudba: James Bernard (restaurovaná verze)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (12.02.2009)

Film na pomedzí nemeckého expresionizmu (po stránke motivickej) a kammerspielfilmu (po stránke formálnej práce kamery) a zároveň najslávnejšie dielo F.W.Murnaua - predchodca hororu a zárpveň jeden z najbrolantnejších kúskov tohto žánru z nezabudnuteľným Maxom Schreckom alias grófom Orlokom. Film s neznesiteľne hustou atmosférou a vizionárskymi obrazmi točený v exteriéroch Oravskej prírody je nespochybniteľný klenot kinematografie a jedným z vrcholných diel nemého filmu (01.05.2006)

Nosferatu je síce symfónia hrôzy, ale dnes už na ňu pozeráme skôr z historického odstupu a môžeme sa domýšlať, akú hrôzu prežívali doboví diváci. Každopádne postava Maxa Schrecka je možno najlepší upír všetkých čias. Moje hodnotenie je ovplyvnené dvoma nevyrovnanými polovinami filmu, keď pri tej prvej, na zámku, som sa cítil ako v hororovom nebi, či skôr pekle. No a pri tej druhej, keď začíname cestovať, som začal cítiť stratu tempa aj onej hrôzy. Toľko k môjmu neobjektívnemu hodnoteniu z pohľadu dnešného diváka. Uvidíme na druhý krát. (21.06.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších upířích filmů. Nosferatu = Max Schreck v neskutečné roli! (01.12.2014)

Nuda. Hrozná nuda. A když si myslíte, že jste nudu přečkali, tak přijde další nuda. Do toho všeho hraje naprosto imbecilní hudba bez špetky náboje a před očima se vám pohybují ubozí herci. Jediné pozitivum, kterého se lze ve filmu dočkat je to, že se vám před očima prohání něco, co připomíná upíry a čeho už se v novodobých filmech běžně nedočkáte. Odpad sem samozřejmě přesto patří. (26.01.2013)

Neoficiální, avšak přesto zatím naprosto nejlepší zpracování Stockerova díla. A pochybuji, že někdy bude překonáno. Z Maxe Schrecka jde hrůza :) 10/10 (06.01.2007)

Začnu tím nejlepším - Max Schreck. Z tohohle herce jde strach v každém záběru. Bohužel je na plátně všehovšudy 10 minut. Film je hodně dobře natočený a na svou dobu i hodně děsivý. Nikdy bych třeba neřekl, že mě bude děsit stop-motion animace. Bohužel délka 94 minut je na svou dobu skutečný extrém a já už jsem se posledních 30 minut neskutečně nudil. PS: Viděno s hodně dobrým obrazem z Levných knih. (27.08.2010)

Po druhém shlédnutí musím bohužel s hodnocením dolů (původně jsem měl plný počet). Dostala se sice ke mně kolorovaná (tónovaná? Virážovaná? čert to vem) verze s hudbou, ale právě ta hudba (varhany) byla neobyčejně příšerná. Každý sice není Bach, ale skladateli bych s potěšením omlátil tu klaviaturu o hlavu. A teď k filmu samotnému. Murnau je můj nejoblíbenější (nebo určitě na prvních místech) režisér němých filmů a tento byl úplně první, který jsem od něj viděl, ale příliš působivý se mi nezdá. Spíše mě dojímá jeho osud, domnívám se, že vdova po Stokerovi se asi chtěla jen napakovat, příliš velká podobnost mezi románem a filmem není, film má kromě změněných jmen nejen jiný obsah, ale i celkové vyznění. (03.10.2006)

Mrazivě děsivý zážitek z kina, na který jen tak nezapomenu, excelentní Murnauova práce, hrabě Orlok v podání Maxe Schrecka - to vše podtrženo živým doprovodem dua Johan a Jiří Macháček (klávesy, housle). (15.03.2009)

Velmi dobrý němý film, který se mi líbil i díky hudebnímu doprovodu. V porovnání s pozdějším Herzogovým remakem je těžko říci, který je lepší. U Herzoga mi vadila závěrečná beznaděj, která ovšem - uznávám - přispívá k divácké atraktivitě. Herzoga výtvarně a celkově umělecky překonal snad jen Polanski ve svém Plese upírů, tam mi však vadí zase některé jiné drobnosti. Všechny tyto tři upírské horory hodnotím stejně: silnými čtyřmi hvězdičkami. K úplné dokonalosti mi tam však vždy něco chybí. (08.11.2008)

Tak som si po mnohých rokoch vďaka novému kanálu na TV pozrel aj slávneho upíra. Ten je už pevne ukotvený vo filmovej histórii a nemienim to spochybňovať. Rovnako nepopieram, že Schreckov upír je najvierohodnejší upír, aký sa vo filmoch objavil. Tiež kameraman využil všetko to, čo mu vtedajšia technika umožňovala. Ale celku som znížil hodnotenie o jednu hviezdičku, a to nie preto, že by som spochybňoval filmárske kvality diela, ale jednoducho preto, že mi je celá upírska problematika úplne cudzia a vôbec ma neoslovuje. (21.11.2016)

Je neuvěřitelné, že jeden z nejdokonalejších a dodnes nejděsivějších upírů v historii kinematografie se zrodil už téměř před devadesáti lety a to ve filmu, který je dodnes možno považovat za dokonalou esenci horroru jako žánru. Murnau tu vytvořil postupy, které jsou i v současnosti základními stavebními prvky budování atmosféry strachu ať už jde o hru světel a stínů, neobvyklé záběry nebo tempo vyprávění, nicméně hlavní zásluhu na tom, že si film uchoval svou děsivost má představitel upíra Max Schreck, který budí skutečnou hrůzu a neklid ještě i dnes. Navíc byl sám obestřen aurou tajemství, protože údajně nikdo nevěděl, kdo se pod maskou skrýval. V hereckém rejstříku té doby totiž nikdo toho jména nefiguroval. (23.06.2010)

První a dodnes působivá adaptace Draculy určila filmovou podobu tohoto příběhu až do současnosti. Pouze hrabě Orlok vypadá odpudivě, což se u Draculy později už nestávalo. Co se týče úhlů kamery, úrovně triků (to, že občas vypadají až groteskně, byl záměr) a výborně vytvořené atmosféry, je film na nejvyšší úrovni a na vrcholu filmových možností své doby. Kytarová hudba Petra Kružíka mi k filmu dvakrát neseděla (dal bych přednost něčemu tradičnějšímu), ale jinak je film výborný. (06.05.2009)

Oprávněně kultovní záležitost, ač i já raději sáhnu po Caligariho dvdčku. Je to filmový bubák a takové já rád. Půjdu zase s radostí lovit do obchodů další podobní klenoty. Pokud jsem nedávno psal, že postava Hanibala Lectera je tak dokonalá, že všichni s radostí zapomeneme mírné nedostatky celého Mlčení jehňat, tak tady to platí dvojnásob. Moment, kdy Nosferatu běhá s vlastní rakví po městě nechť je navždy zapsán do mé makovice. (12.11.2012)

Veľmi, veľmi revolučná záležitosť. Skvelé obrazy vytvárajúce pravidlá žánru, skvelá ukážka ako sa dá obrazom povedať veľa, keď nemáte zvuk. Film som videl na Víkende atraktívneho divadla, kde bol premietaný s hudobným doprovodom českej kapely DG 307, čo (aj vďaka skvelej finálnej skladbe po konci filmu) značne umocnilo môj zážitok... Najznámejší Dracula, ktorý Dracuom vlastne nie je... (21.11.2008)

3* za úctu ke klasice filmového žánru. [ Projekt 100 r. 2009 ] (19.03.2009)