Upíři v Benátkách

Dnes už hodně zapadlá upířina, která se kdysi dostala kupodivu i do našich kin. V podstatě je to jen řadovka ve svém subžánru, ale má tři důležité faktory: obsazení už zavedených jmen (Pleasence, Plummer a Kinski, který si po Nosferatu zopakoval svou roli, tentokrát už s vlasy), působivou hudbu od Vangelise a hlavně studené prostředí Benátek, v nichž se daří nastolit příjemnou atmosféru díky častému ponořování do absolutní temnoty. (19.03.2012)

3/10. Jako no prostě jednoduše, tohle se prostě nepovedlo. Jediné co zde jde pochválit jsou postavy, výbornou a atmosférickou hudbu a skvělou a hororovou atmosféru ale to je tak vše. Příběh ujde, postavy jsou sympatycké, hudba je výborná, atmosféru tento film má solidní, napětí je zde párkrát za film, lokace jsou zajímavé a kamera filmu je docela dobrá. Za mě ale jinak sklamání. Nedoporučuji. (15.05.2022)

Záměrem filmařů bylo skutečně natočit sequel k Herzogově verzi příběhu o Nosferatovi. Výsledek se samozřejmě nemůže s původním skvostem měřit, už kvůli problémům, které provázely natáčení a měly za výsledek účast hned několika režirérů (např. Mario Caiano byl prý Klausem inzultován přímo na place a poté rezignoval). V několika scénách se tak Klaus raději režíroval rovnou sám a celý film pak musel dotočit původně producent Caminito, který je jako režisér i veden v titulcích filmu. Film provází klasický neduh italské produkce 70. a 80. let, kdy se kašle na logiku či příběh a vše se sází na atmosféru a vizuální stránku. Musím však uznat, že kameraman Tonino Nardi vykouzlil celkem dost působivých záběrů a některé jsou opravdu vynikající (příjezd upíra do mlhou zahalených Benátek). Táhlá atmosféra filmu mě nijak nenudila, ale uznávám, že o dynamický snímek se určitě nejedná. Klaus Kinski již působí poněkdu vyšeptale a jeho výkon se s o sedm let mladším upírem nedá srovnat, navíc mi trvalo, než jsem si zvykl na jeho hardrockový příčesek. "Upíři" krví nešetří a rovněž pak erotikou předváděnou Barbarou De Rossi a Anne Knecht za asistence slizkých šklebů mistra Klause. RESUMÉ: Nemůžu se nějak rozhodnout jestli se jedná o další italský kýč, který navíc parazituje na Herzogově filmu a na zašlé slávě hlavního představitele či se jedná o celkem v pohodě příspěvěk do pokladnice gotických hororů. Takže to necháme někde uprostřed. (10.01.2010)

Upírolog (Plummer) byl pozván šlechtičnou aby prozkoumal jejich dům, zda v něm žily Nosferatu a aby zrušil prokletí domu. Ten chce tomu přijít na kloub pomocí média - a Nosferatu je omylem vyvolán a vrací se do benátek. Zdlouhavé, přímo uspávající, snad jen jedna či dvě scény stojí za povšimnutí (upír s obrovskou dírou v břichu po prostřelení brokovnicí) jinak naprosto zbytečný snímek, a Klaus Kinski jako upír tentokrát stojí za prd. (26.09.2005)

Klaus Kinski ve dvaašedesáti letech zjevně věděl, co je v životě důležité a roli si vedl (jako jeden z celkem čtyř konsekventních režisérů) na tělo. Ostře erotické scény, v nichž se zcela neupírsky spíš než o šíji zajímá o ňadra a bobry Barbary De Rossi, Elviry Audra a 'cigánky' Anne Knecht jsou tím zajímavějším, co tento hrozný film nabízí. Zhruba na stejné brakově kvalitní úrovni jsou působivé záběry vyhládlého upíra v nádherných kulisách přízračně zamlžených Benátek za rozbřesku, několik méně známých poznatků z vampirologie a rozkošně zprzněná Vangelisova hudba. Jakmile se začne cokoliv dít, kdokoliv mluvit, je zle. A hůř, nuda. (19.11.2023)