Upíři v Benátkách

Upírolog (Plummer) byl pozván šlechtičnou aby prozkoumal jejich dům, zda v něm žily Nosferatu a aby zrušil prokletí domu. Ten chce tomu přijít na kloub pomocí média - a Nosferatu je omylem vyvolán a vrací se do benátek. Zdlouhavé, přímo uspávající, snad jen jedna či dvě scény stojí za povšimnutí (upír s obrovskou dírou v břichu po prostřelení brokovnicí) jinak naprosto zbytečný snímek, a Klaus Kinski jako upír tentokrát stojí za prd. (26.09.2005)

Klaus Kinski ve dvaašedesáti letech zjevně věděl, co je v životě důležité a roli si vedl (jako jeden z celkem čtyř konsekventních režisérů) na tělo. Ostře erotické scény, v nichž se zcela neupírsky spíš než o šíji zajímá o ňadra a bobry Barbary De Rossi, Elviry Audra a 'cigánky' Anne Knecht jsou tím zajímavějším, co tento hrozný film nabízí. Zhruba na stejné brakově kvalitní úrovni jsou působivé záběry vyhládlého upíra v nádherných kulisách přízračně zamlžených Benátek za rozbřesku, několik méně známých poznatků z vampirologie a rozkošně zprzněná Vangelisova hudba. Jakmile se začne cokoliv dít, kdokoliv mluvit, je zle. A hůř, nuda. (19.11.2023)

Ono to sice nese zdánlivou kletbu něčeho co se snaží parazitovat na herzogově klasice, ale když si to člověk nakonec pustí tak s překvapením zjistí, že je to zatraceně povedený a svébytný film který stojí a padá na temné, psychedelické atmosféře husté jak těžký, horečnatý sen čpící živočišnou erotičností. Středobodem toho všeho je samozřejmě Kinski. Tentokrát ho ale nedržel na uzdě jediný chlap pod sluncem který ho byl kdy schopný zkrotit a tak se z něj stal skutečný démon a destruktivní síla, která film stejnou měrou ničila jako ho posouvá vpřed. Nějákou zázračnou shodou okolností se tenhle balanc povedlo udržet a výsledek působí tak, že středobodem a alfou není Klausovo Ego ale Nosferatu a díky tomu film funguje. Ostatní herci sice Klause samozřejmě nepřehrají, ale bez nich by celý Nosferatu splasknul jak žvejkačková bublina. Plummerova postava dává celému příběhu jakýsi pevný základ a ženské postavy zase dodávají potřebný náboj bez kterého by Kinski upíra zahrál asi sotva.. Vyzdvihnul bych i perfektní lokace, interiéry, kostýmy a hudbu... Vše to do sebe parádně zapadá a já viděl jeden z nejpodmanivějších vampfilmů za hodně dlouhou dobu. 4 nebo 5 ..teď nevím. (12.03.2015)

Po letech musím jednu hvězdu přidat. Vizuálně působivé drama v nádherných interiérech a exteriérech Benátek sice nedosahuje kvalit Herzogova Nosferata, to mi ale nakonec nevadilo. Vynikající Ch.Plummer a spíše civilní, než makabrozně demonický Kinski. Upír, který nemá strach z kříže (a pohledem ho dokáže rozžhavit do ruda) ani z denního světla, je nešťastnou a zoufalou postavou. Hledá náruč smrti (kdo by si nevzpomněl na Strašidlo cantervillské), leč vytoužený věčný spánek mu není dopřán. Skvělá hudba, expresivní i poetické obrazy, beznaděj, zmar. Po výtvarné stránce místy až uhrančivé... Na rozdíl od Upíra Nosferatu z roku 1979 se tento snímek v našich kinech nehrál. (16.06.2017)

Podivná podivnost, jak jinak to napsat netuším. Upířina úplně jinak než jí známe. Upír normálně běhá za denního světla je vidět v zrcadle, kříže se nebojí ,nespí skoro. Celé je to takové nemasné. Vlastně jediné co je na filmu pěkné je krásná a nahá Barbara De Rossi ta jediná za to stojí. Na italský horor bída.. (11.02.2016)